Obrýlené starosti

Když oči potřebují pomoct, aby dobře viděly, pak zapomeňte na předsudky a mindráky. I bez nich je s brýlemi starostí víc než dost.
Obrýlené starosti
Navíc jsou to předsudky jen vaše a mrňous ani netuší, že nosit brýle by mohlo být něco divného. A tak pokud máte obavy typu „Jak bude vypadat?“, „Bude společensky handicapované!“, „Budou se mu smát a říkat mu brejlovec“ aj., nechte si je pro sebe. Naopak udělejte vše pro to, aby vaše dítko mohlo co nejdříve vidět svět kolem sebe jasně. Pak se bude nejen sebejistě pohybovat, ale i chovat a s případným hloupým posměváčkem si hravě poradí. A když ne, je tu ještě obrýlený kamarád Šebestové Mach, úžasný čaroděj Harry Potter anebo třeba „brýlatá“ písnička autorů Svěráka a Uhlíře (viz http://uhlir.host.sk).
 
Zaostřeno na oči
Zrak dítěte se vyvíjí až do pěti šesti let věku a do té doby, je-li to třeba, jej můžete správně usměrnit a ovlivnit. Jde jen o to, abyste na případné vady a nedostatky přišli včas a včas je také začali řešit. Viditelné anatomické vady oka odhalí lékař, sotva dítko vykoukne na svět. A zatímco příbuzenstvo tipuje, jestli se z čerstvého uzlíčku vyklube modrooká krasavice nebo fešák s tmavohnědýma očima, odborníci zjistí, zda oči nejsou postiženy kataraktou neboli šedým zákalem. „Díky časnému screeningu je možné pomocí operace a další korekce dioptriemi, tuto vrozenou vadu odstranit,“ říká MUDr. Jiří Malec z Oční kliniky pro děti a dospělé v nemocnici Motol, která právě časný screening v porodnicích celé ČR před několika lety iniciovala. Další sledování a případné odhalování problémů s očima záleží už do značné míry na vás rodičích.
 
Co probrat s pediatrem?
Geny hrají roli. A tak je možné, že spolu s tvarem a barvou očí po vás nebo prarodičích potomek zdědil i vadu zraku. Pokud o takovém „rodinném dědictví“ víte, nebo pokud vy sami máte, či jste v dětství měli problém s očima, řekněte o tom dětskému lékaři. Pravděpodobně pošle dítě na vyšetření ke specialistovi. Stejně vás nasměruje i v případě, že se mu cosi na kukadlech miminka či batolete nebude zdát, anebo si vy sami všimnete, že oči hodně slzí, jsou zarudlé a v koutku je zaschlý hnis, jedno oko kouká jinam než druhé, že dítě bere hračky jen z jedné strany, dívá se na věci hodně zblízka, při zaostřování na předmět naklání hlavičku k jedné straně atd. „Občas je dobré vyfotit miminko bez korekce červených očí, bez předblesku. Když se červeně zobrazí jen jedna zornička a při dalším focení je opět jedna červená a jedna světlá, je to také signál, že s okem není něco v pořádku. Zajděte k očnímu lékaři,“ připomíná Jiří Malec.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Vyšetření u očaře
Pokud jste sami nikdy u očního specialisty nebyli, zřejmě vás drtí i nejistota, co na dítko uvnitř čeká. Bez obav, chce to jen klid a dítě dobře naladěné a odpočaté, aby bylo schopné spolupracovat. Vyšetření očí není nijak nepříjemné. „Zjišťujeme postavení očí, zda dítě nešilhá, zda vidí úměrně svému věku a zda vidí na obě oči stejně,“ upřesňuje lékař. „K tomu slouží různé vyšetřovací metody – jde především o rozpoznávání obrázků, černých pruhů na šedém pozadí či sledování světla očima, což dítko absolvuje na mámině klíně, aniž by se muselo čehokoli dotýkat. To platí i v případě vyšetření přístrojem PlusoptiX, který měří pohyb světelného zdroje na sítnici oka a orientačně zjišťuje postavení očí a počet dioptrií. Výhodou je, že lze takto vyšetřit i malé nespolupracující děti.“ Vyšetření se dělá ze vzdálenosti asi 1,5 metru a jediné, co musí dítko z mámina klínu zvládnout, je dívat se do určitého bodu, k čemuž ho poutají blikátka a zvuky na přístroji. Přesnou výši dioptrií určí jiný pomocník – autorefraktor. „Předtím se musí oči tzv. rozkapat. A to je to jediné, co dětem u nás v ordinaci vadí,“ zdůrazňuje doktor. „Děti, které nejsou na kapání do oka zvyklé, se brání. Ale naše sestřičky jsou zkušené, dokáží nakapat rychle a přesně. Maminka jen dítko chlácholí a pevně drží, aby se kapání nemuselo opakovat a celá akce prodlužovat. Jinak jde o zlomek vteřiny. Miminka, která ještě nejsou schopná opřít se čelem a bradou, vyšetříme ruční variantou přístroje, třeba i vleže v kočárku.“
 
Brýle to spraví!
Zatímco dětí s vrozenou krátkozrakostí je minimum, dalekozrakých je mnohem víc. Těmto dětem, pokud je to třeba, pomohou brýle s tzv. plusovými dioptriemi. Nejvíc nebezpečná je tupozrakost, což je vada, při níž každé oko vidí jinak kvalitně a jejich rozdíl je větší než dvě dioptrie. Když oči nevidí stejně, nevytvářejí jednotný obraz jdoucí do mozku. Takovou „zmatenou“ informaci mozek nedokáže zpracovat, a proto automaticky jedno oko vyřadí ze hry. To pak nepracuje, nevyvíjí se, a proto dítě musí nosit kromě dioptrických brýlí i tzv. okluzor. Tím se na několik hodin denně zakryje lepší oko, aby se to slabší více namáhalo. Takovým tréninkem se vytvoří potřebná spojení s mozkem a oko své vidění postupně zlepšuje. Cílem je, aby obě oči viděly stoprocentně stejně, nebo alespoň aby mezi nimi nebyl výrazný dioptrický rozdíl. Tupozrakost souvisí se šilháním. Nejsou-li oči ve správném postavení a nestáčejí se stejnoměrně, také nemohou vytvořit jednotný obraz, a tudíž „ujíždějící“ očko nefunguje, jak má. Pomůže zakrývání oka okluzí, v některých případech operace. „Někdy se ukáže, že jde o tzv. pseudošilhání,“ připomíná Jiří Malec. „Rodiče jsou vlastně spleteni optickým klamem způsobeným tím, že oči dítka jsou posazeny moc blízko u sebe nebo naopak daleko od sebe, že je kořen nosu široký a nosík spíš plochý. To se ale obvykle změní s růstem hlavičky a měnícím se obličejem.“
 
Čím dřív, tím líp
Čím dřív se vada odhalí a začne řešit, tím větší je šance, že než půjde dítě do školy, jeho zrak se výrazně zlepší. Miminkům od jednoho dvou měsíců jsou určeny speciální silikonové obroučky, které jsou prakticky nerozbitné, nedrží za oušky, ale jejich stranice jsou spojené gumičkou. Dětem od jednoho roku už můžete vybírat kovové obruby se spirálkou za ouško. Nějaký čas trvá, než si dítě na brýle zvykne, ale ty, které bez nich vidí rozmazaně a pak brýle okusí a prohlédnou, většinou je nechtějí sundat ani na noc. Větší problém je okluzor, děti jej často strhávají nebo se snaží koukat stranou a oku ještě více škodí. Právě v tomhle je třeba být důsledný – pohlídejte dítko, aby jej nosilo, jinak se oko nezlepší.

Názor odborníka
 
MUDr. Jiří Malec, dětský oční lékař
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co ještě pomáhá při léčbě tupozrakosti? „Oči se dobře trénují i při hrách, při kterých se zapojuje souhra oka a ruky. To je například skládání kostiček lega, navlékání korálků, lepení papírových modelů, sestavování obrázků z kuliček, stavění kostek do komínů, u větších dětí i hra na počítači. Práce s myší a sledování kurzoru na obrazovce slabším okem, když je to lepší zakryté, je také dobrým stimulem a tréninkem. Samozřejmě že rodiče hraní na počítači přiměřeně dávkují, mohou jej využít i jako odměnu za to, že dítě vydrží mít jedno oko zakryté. Pokud se oko nezlepšuje přiměřeným tempem ani s okluzorem a domácím tréninkem, předepisujeme cvičení oka na speciálním přístroji, tzv. CAM-stimulatoru, za asistence ortoptické sestry. Jde většinou o 45 minut jednou týdně. Náprava pak postupuje o něco rychleji.“
 
Text: Hanka Bělohlávková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře