Jenže před týdnem jsem se dozvěděla, že zaměstnavatel musí zrušit moje pracovní místo a já jsem tím pádem vlastně nezaměstnaná. První pocity byly opravdu hrozné, protože ještě nikdy jsem bez práce nebyla. Byla jsem z toho docela zoufalá, styděla jsem se to říct rodičům nebo kamarádkám a hledala jsem, co jsem udělala špatně a čím jsem si to zavinila. Po pár dnech trápení se mi najednou „rozsvítilo" a začala jsem se na celou situaci dívat z té lepší stránky. Rozhodla jsem se, že to budu brát jako impulz ke změně a využiji rodičovskou dovolenou i pro sebe. Našla jsem si kurz angličtiny a od příštího pondělí si začnu oprašovat svoje vědomosti. Přemluvila jsem manžela, aby domů pořídil internet, začínám sbírat informace a hledat kontakty. Mimochodem jsi, Betynko, jedna z prvních, komu píšu ze svého nového e-mailu. Doufám, že štěstí bude stát při mně a když na sobě trochu zapracuji, budu ti, Betynko, už příští rok touto dobou psát e-mail ze svého nového zaměstnání.
čtenářka z Brna