V uklízení jsem se nikdy moc nevyžívala. Ale od té doby, co jsem začala mít vlastní domácnost, snažila jsem se udržovat všude
pořádek. Než se narodila Eliška, byl náš byt jako klícka. Ale už pár dní po příchodu z porodnice to tady vypadalo jako po výbuchu.
A tak je to vlastně i dnes, kdy už máme dětičky dvě,“ říká paní Jana. Podobné zkušenosti má většina maminek malých dětí. Není to proto, že by byly líné nebo neuměly uklidit. Což o to, i ten čas by se snad našel. Jenže má to vůbec smysl?
Nekonečný příběh
Znáte starou řeckou báji o králi Sisyfovi? V podsvětí musel za trest valit do kopce obrovský kámen. A když už byl skoro na vrcholu, balvan se mu vysmekl, spadl dolů a Sisyfos musel začít znovu. Přesně tak si možná připadáte, když děti nejsou doma a vy ve volné chvilce uklidíte byt. Po jejich návratu stačí pár hodin a vy můžete začít znovu. S narozením dětí začíná i období věčného uklízení.
Na jednu stranu si rezignovaně říkáte, že to nemá cenu a vy už ty rozházené hračky sbírat nebudete. Jenže na tu spoušť na podlaze se moc dlouho koukat nedá. Takže hurá do toho a půl práce je hotovo!
Drobky, hračky a tak dál
To, že si malé dítě ihned neuklidí způsobně hračky do krabice, se dá samozřejmě pochopit. Stejně tak jako drobečky z rohlíku a sušenek, které se sice mají jíst jenom v kuchyni u stolu, ale znáte to. Jenže proč zrovna vaše dítě musí po celém bytě neustále rozhazovat kolíčky na prádlo a vytahovat z krabice papírové kapesníky? Ale na druhou stranu je to pořád lepší než zlozvyk sousedovic Janičky, která všude po bytě s rozkoší lepí samolepky z kostíků. Ty se totiž z nábytku dostávají dost špatně.
Pošramocené sebevědomí
Možná teď litujete toho, že jste si do nového bytu pořídili světlý koberec a bílou koženou sedačku. Tu propisku z ní totiž dostanete jen těžko. Ale co, nějak to vydržíte, než děti povyrostou, a pak si pořídíte nový nábytek a vymalujete. Jak plynou dny a týdny, pomaličku si zvyknete, že je v bytě tak trochu chaos. Drobné nedostatky v podobě otisků upatlaných ručiček na televizní obrazovce už dávno
neřešíte. Jenže pak stačí jedna návštěva člověka neznalého poměrů, která vás dokáže vykolejit a vzbudí ve vás dojem, že jste neschopná. „Když se ohlásila na návštěvu tchyně, poslala jsem manžela s dětmi na celé dopoledne ven, abych mohla pořádně uklidit. Fakt jsem se snažila a měla jsem pocit, že je to doma zase hezké. Jenže tchyně stejně objevila nedostatky. Nezapomněla si rýpnout, jestli je tak těžké umýt dveře od ledničky, na kterých byly stopy po voskovkách," stěžuje si Katka.
Zachovejte klid!
I když byste si to moc přála, nemůžete mít neustále naklizeno, uvařeno, vyžehleno, stavět dětem hrad z kostek, číst pohádky a ještě se občas věnovat sama sobě. Naučte se stanovit priority. Nejdůležitější jsou děti. Nakrmte je, jděte s nimi ven nebo si hrajte. Samozřejmě že musíte také někdy uklidit. Ale všeho s mírou. Jsou činnosti, které můžete s čistým svědomím odložit. Nebo do nich zapojit
také manžela. Hlavně si zakažte myšlenky na vlastní neschopnost, protože to byste se zrovna teď, v době předvánočního šílenství, musela utrápit. Blížící se svátky zkuste pojmout s nadhledem. Nestíháte upéct cukroví? Poproste babičku nebo ho kupte. Okna může umýt úklidová fi rma nebo vydrží do jara. Nervy máte jedny a den má jenom 24 hodin.
Začněte vychovávat
Jak známo, dítě se učí nápodobou. Samozřejmě že si dvouleté batole neporadí s vysavačem. Ale když vás každý večer vidí, jak sbíráte kostičky a dáváte je do krabice, proč by vám nemohlo pomoct? Stejně tak je důležité stanovit mantinely. Dítě bude dělat jen to, co mu budete tolerovat. Takže jestliže si nepřejete mít po celém bytě hlínu z květináčů, stokrát důrazně opakujte, že se v nich opravdu hrabat
nesmí. Třeba to drobek jednou konečně pochopí.
Zeptali jsme se...
Radka Brejlová, Adéla
(6 let), Nikoleta (4 roky)
U nás byl vždycky největší nepořádek z hraček. Teď se snažím děti učit, že si mají hrát ve svém pokojíčku, ale když byly menší, byly hračky rozházené po celém bytě. Jinak máme neustále zapatlané zrcadlo v předsíni, ale to neřeším. Ještě musím říct, že denně zametám v kuchyni pod stolem. To je mi vždy líto, že nemáme za oknem ptačí budku, ptáčkové by se u nás dost najedli. A další kritické místo je rohožka před dveřmi, kde denně zametám písek a kamínky z hřiště, až si kolikrát říkám, zda bych tu lopatku neměla jít vysypat zpět do pískoviště.