Nepodceňte pneumokoka!

Mediální humbuk? V žádném případě. Naše maminky o tom ví své...
Nepodceňte pneumokoka!
Vaši potomci by to pravděpodobně neuhodli, ale vy možná ano. Pneumokoka je totiž poslední dobou nějak víc vidět. Bývá věrným průvodcem nás dospělých. Když se v kapénkách, které rozptýlíme třeba při kašli nebo kýchání kolem, dostane k dětem, může být o „zábavu“ postaráno. Pneumokoková bakterie má totiž nejraději lidičky méně odolné – především naše nejmenší. Ale ani, má-li robátko zdravý kořínek, na jeho bezpečí nesázejte. Úporné bakterie si mohou vybrat i je.

Víte, že přes devadesát druhů pnemokokových bakterií může způsobit pěknou paseku? K těm nejzáludnějším patří invazivní typy. Ty mohou být příčinou tak těžkých onemocnění, jako je zápal plic, otrava krve nebo zánět mozkových blan. Neinvazivní formy mají zase na triku nepříjemné záněty středního ucha, které sice vašeho mrňouska přímo neohrožují, ale nesou s sebou riziko zhoršení sluchu a záněty vedlejších nosních dutin. A to vše sečteno a podtrženo se neobejde bez antibiotik.

Začíná to jako obyčejná viróza nebo chřipka. „Kolikrát už měl horečku a zase se z toho krásně dostal,“ řekneme si. Ale tentokrát to může být jiné – záludnější, a hlavně nebezpečnější. Po dvou třech dnech může přijít kolaps, bezvědomí, a když se dítěti nedostane rychlé pomoci, hrozí nebezpečí, že dojde k nejhoršímu. Že máme antibiotika? V první fázi, kdy ještě nikdo nemá ani tušení, že by mohlo jít o pneumokoka, mohou zafungovat, ale nemusí. A pokud je na ně dítě z předchozích chorob „zvyklé“, pneumokok zmutuje a antibiotika už na něj zabrat nemusejí. Jak je to s očkováním „Dáme na něj pozor, aby ho nic takového nepotkalo.“ Jenže jedna věc je ohlídat potomka, aby nevběhl na silnici, a druhá zabránit neviditelnému bacilu, aby si je vyhlédl a zaútočil. Přitom mrňata přece jenom ochránit můžeme – očkováním. Možná začnete vypočítávat vedlejší účinky, které podle vašeho názoru očkovací látka má. Jsou opravdu děti, které jsou na některé vakcíny citlivější. Ale dáte-li vedle sebe potíže trvající pár dní a fakt, že by dítě mohlo být celoživotně poškozené, nebo dokonce v ohrožení života, možná to budete brát jinak. Od letošního ledna mohou být bezplatně očkovány proti pneumokokovi děti narozené po 1. srpnu (od 2.) 2009. Podmínkou však je, že zatím neměly ani jednu dávku očkování. První dávku vakcíny by měly děti dostat mezi třetím a pátým měsícem, tu třetí nejpozději v sedmém. Zdarma budou přeočkovány během druhého roku. Očkování proti pneumokokovi není povinné. Je dobrovolné. Je to tedy jen na vás…

Pokud jste s očkováním proti pneumokokovi začali dřív než 2. srpna 2009, budete si muset uhradit i další dávky. Většina zdravotních pojišťoven se však naštěstí rozhodla, že „rozočkovaným“ dětem poskytne finanční příspěvek. Více informací získáte ve své zdravotní pojišťovně.
 
Klepněte pro větší obrázek

Příběh první

Malý Vašek vůbec netuší, že mu šlo o život...

Lenka Knorová, Bedřichov, Vašíkovi budou 2 roky. Je z něho zdravý a aktivní kluk...

Když bylo Vašíkovi 5 měsíců, měl několik dní rýmu a teplotu. Najednou přišla horečka, plakal, jako by ho všechno bolelo. V Dětské nemocnici v Brně zjistili, že má zánět mozkových blan a že jde o pneumokoka. Onemocnění způsobil zánět středního ucha, a i když mu ho píchli, museli ho operovat. To ale nebylo všechno. Prodělal ještě oboustranný zápal plic, měl průjmové onemocnění, špatně jedl. Po operaci ouška neslyšel. Teprve po 14 dnech začal reagovat na zvuky. Několik dní trvalo, než začal přijímat potravu. Po 29 dnech nás pustili domů. Vše nakonec zvládl!

Příběh druhý

Kdo to nezažil, nepochopí…

Lada Bartoníčková a Anička Za uzdravení Aničky „mohou“ lékaři a sestřičky z nemocnice v Kladně.

Vše začalo nenápadně. Čtyřletá Anička začala večer zvracet. Prozvracela i dopoledne, měla teplotu kolem 38 °C. Odpoledne jsme ji odvezli na pohotovost. Zvracela i tam. Lékařka jí prohmatala bolavé bříško. Bylo nám doporučeno bříško zklidnit, podávat tmavý čaj a Coca colu po lžičkách. V sobotu bylo vše normální. V neděli v noci byla najednou rozpálená a vzdychala. A já s hrůzou zjistila, že nereaguje. Manžel zavelel k odjezdu do nemocnice. Tam lékařka vyslovila podezření: zánět mozkových blan. Pak začal kolotoč. Přijali nás na JIPce. Udělali lumbální punkci a výsledek zněl: hodně zkalený mozkomíšní mok. Šlo to ráz na ráz – vyšetření CT, EEG, ušní apod. Výsledek? Zánět středního ucha se sekundární pneumokokovou meningitidou. Hnis šel přímo do hlavičky, proto ji ouško nebolelo. První dva dny si nikdo netroufal říci, co bude následovat. Lumbální punkci dělali Aničce ještě dvakrát a na JIP jsme strávili 14 dní. Dnes všichni víme, že se stal zázrak. Anička se uzdravila, a snad i bez následků.

Text: Vlasta Adamcová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře