Neplodnost neberu: O trochu jiném čekání na miminko

Udělám cokoli, vydržím všechno... jen abych mohla mít dítě. Tvrdí smutné „snažilky“ a jen blázen by jim nevěřil. Jde jen o to vědět, co všechno se dá dělat. Umělé oplodnění není jediná cesta k vlastnímu potomkovi.
Neplodnost neberu: O trochu jiném  čekání na miminko
Jestli jste to nezažili na vlastní kůži, z vyprávění to znáte určitě: Nedělejte ukvapené závěry, počkáme ještě další a další a další tři měsíce. Sledujte plodné dny, zapisujte pečlivě bazální teplotu, pracujte na miminku co nejčastěji a uvidíte, že to půjde. Po roce milování transformovaného do sexuální gymnastiky vám klesá sebevědomí, dochází trpělivost „jen tak nic s tím nedělat“, a tak ráda sáhnete po vstupence na kolotoč více či méně příjemných vyšetření potažmo na první IVF a několik inseminací. Máte-li štěstí, věc se podaří a vaše pocuchané nervy z hormonální tsunami, nejistoty a strachu ze zklamání jsou nakonec vyváženy radostí, že vlastní mimi přece jen bude.
 
Jenže mnohé páry znají dramatičtější průběh mnohaletého seriálu zvaného Chceme vlastní dítě. A zdaleka ne pro všechny končí happyendem. „Po dvanácti letech snažení (včetně čtyřikrát IVF) jsme s mužem na dně: psychicky, fyzicky i finančně – zdaleka ne všechna vyšetření, léky a zákroky spojené s asistovanou reprodukcí jsou hrazeny pojišťovnou. Náš společný život má už několik let jen jednu metu – dítě,“ říká Michaela. „Každou holku, která jde na potrat, proklínám, každé setkání s těhulkou nebo miminkem v kočárku probrečím s otázkou: proč zrovna já nebo my máme tu smůlu, co jsme komu udělali, že takhle musíme trpět. Už dávno se necítím jako objekt lásky mého muže, už dávno se necítím jako ženská.“

Proč zrovna já?
Vzpomínám si, že vždycky, když jsem nedosáhla toho, co jsem zrovna chtěla, babička mě pohladila po hlavě a řekla: „Asi to tak má být.“ Myslela to dobře, ale se mnou lomcoval vztek, že bych se měla smířit s tím, co mi nevyhovuje. Po letech jsem pochopila, že její slova měla neuvěřitelnou hloubku. Jen jim chybělo podstatné upřesnění: Asi to tak má být. ZATÍM! Než přijdeš na to, co máš z neúspěchu pochopit…

„Zázrak“ nejen Evin
Eva byla taky hodně zklamaná, že se svým manželem nemůže otěhotnět. Moc chtěli dítě, ale hledali cestu, jak se vyhnout umělému oplodnění. „Prostudovala jsem o asistované reprodukci kdeco, nejen jako zdravotnice jsem se setkala s příběhy žen, které protrpěly několikeré oplodnění, a když konečně vše vypadalo nadějně, stejně děti nedonosily, protože to neunesl jejich organizmus přespříliš ,vyhecovaný‘ hormony a vyčerpaný mnohými vyšetřeními a zákroky. Navíc jsem si uvědomila, že se z celého toho procesu vytratilo ono krásné a výstižné: dítě je zázrak.“
 
Proto Eva hledala jiné cesty, až došla k podstatné věci: Všechno, co nás v životě potká – dobré i špatné – je pro nás důležitou informací. V dnešním světě, kde se za mnohem méně významné informace platí zlatem, je s podivem, že zprávy důležité pro nás osobně, klidně přehlížíme. Přitom stačí jediné: Neptat se proč zrovna já mám tu smůlu, že se mi nedaří, jen se pasivně nelitovat, ale otázku směřovat přímo k vlastní aktivitě: Co se mám o sobě dozvědět, co mám pochopit a taky, co mám ve svém životě změnit, abych byla na dítě správně připravená a ono mohlo přijít.
 
Klepněte pro větší obrázek

Kde hledat odpovědi
Eva se tedy dala do hledání důvodů, proč se jim dítě nedaří zplodit. Nejprve s pomocí lékařů zjistila, zda jí fungují vaječníky, zda jsou průchodné vejcovody a v děloze nejsou žádné překážky k uhnízdění vajíčka a růstu plodu. Při pátrání v medicínských vodách zjistila, že ona i manžel jsou v pořádku, a lékaři nenašli nic, co by těhotenství bránilo. Zaměřila se tedy na oblasti, které alopatická čili západní medicína nesleduje – na proudění energie v těle – a rozhodla se vyladit své tělo i duši.
 
Na doporučení odborníků na celostní medicínu si dopřála detoxikaci a pak tělo posílila přírodními minerály, vitaminy a enzymy. Díky tomu cítila mnohem větší sílu být trpělivá. Předchozí pracovní i soukromý život ji nadmíru vyčerpal. Její tělo potřebovalo dlouho zanedbávanou péči. V rámci posilování organizmu se vrhla i na jógu kombinovanou s relaxací a rehabilitačním cvičením podle Ludmily Mojžíšové. Všemu se věnovala s myšlenkou, že chce tělo co nejlépe připravit na příchod potomka. Ten si však dával na čas. Ale dozvěděla se spoustu zajímavého. Například, že jejími čakrami a meridiány čili energetickými centry a dráhami neproudí energie, jak by měla. Naučila se tedy i techniky, jak je vyčistit a posílit.
 
Ubíhaly týdny, pak i roky, a měsíc co měsíc u nich doma znělo: Ještě ne! Přesto se necítila zlomená. Jen stále víc zvědavá, co jejich štěstí brání. Její manžel ji ve všem, co podnikala ve jménu tohoto poznání, maximálně podporoval a často se účastnil i aktivně. Detoxikace, jógy, reflexních masáží, relaxace a meditací se zúčastňoval společně s Evou. Oba cítili, že jejich vztah se ještě víc zpevňuje. „I to mne utvrzovalo v naději, že my dva spolu dítě mít budeme. Ze zkoušky trpělivosti, kterou mnohé páry spolu nezvládnou, jsme si mohli dát jedničku.“

Kineziologie zabrala
Životní styl Evy a jejího partnera se změnil. Pracovali sice stále jako dřív, ale ve volných chvílích se věnovali duchovní a psychologické literatuře, práci s energií a „pokusům“ na sobě v oblasti vědomí a podvědomí. Zdá-li se vám to příliš „šarlatánské“, pak vězte, že jiný pohled na svět kolem nás nemusí mít nic společného s čarováním. K poznatku, že naše myšlenky značně ovlivňují procesy v našem těle, přispěla i přísně vědecká bádání, například teorie kvantové fyziky o zhmotnění myšlenek.
 
Došli i k duševní hygieně pomocí mozkových alfa vln a k metodě práce s „nevědomím“ One Brain, čili kineziologii. Právě ta Evě prozradila, že díky genetické paměti a informacím předávaným z generace na generaci trpí podvědomým strachem mít dítě. Už tenkrát Evě začalo svítat: Jsou věci mezi nebem a zemí... ale nemusí zůstat tajemstvím. Pomocí této metody se vrátila do období svého početí a poznala, že její matka přemýšlela o interrupci, takže Eva už tehdy prožila strach o vlastní život. Z toho si v podvědomí vytvořila negativní postoj k vytvoření a zrození dalšího života. Pomocí kinezioložky se tedy snažila tuto „stopku“ odstranit.
 
Došlo i na odhalení jiných psychických bloků. K rozpoznání a vyřešení některých psychických zátěží pomohla i psychoterapeutická metoda rodinných konstelací. „Díky tomu jsem pochopila, proč máma tenkrát váhala, zda si mne nechat, nebo jít na potrat. Na těhotenství nebyla připravená, můj otec o něm tehdy nechtěl ani slyšet. Pár týdnů si máma prožila peklo, protože nevěděla, co se sebou, co se mnou, co s tátou. Nakonec se vše uklidnilo a já se narodila do normální rodiny. Vůbec jsem netušila, jak to měla těžké, natož, aby mě napadlo, že já si tuhle jejich dočasnou krizi ponesu v sobě. Díky rodinným konstelacím jsem pochopila a mámě odpustila.“

Životní křižovatka
Po sedmi letech čekání a práce na vlastní duši i těle se stal zázrak. „Naše děťátko se konečně rozhodlo přijít,“ říká Eva a dodává, že přestože nebyla zrovna nejmladší maminkou, užila si (i díky lepší schopnosti rozeznat, co je v životě opravdu důležité) bezproblémové těhotenství. Narodila se zdravá holčička, která se od počátku jevila jako šťastné dítě.
 
„Nikdy jsem vlastní intuici úplně nepřehlížela, ale životní situace a zkušenosti, které jsem cestou za svou dcerou získala, mě dokonale přesvědčily, že svůj život máme zcela ve svých rukách. Cítím jasně, že kdybych šla obvyklou cestou – po roce neotěhotnění šup na umělé oplodnění, dcery bych se nedočkala. Navíc jsem za těch sedm let získala i nový pohled na svůj budoucí život.“
 
Klepněte pro větší obrázekDana Pittnerová, porodní asistentka, fytoterapeutka a konzultantka v oblasti psychosomatických nemocí
 
Kineziologie, meditace, rodinné konstelace, harmonizování čaker atd. – jsou to skutečně metody, které nám mohou pomoci zvládnout to, na co klasická medicína či psychologie nestačí?
Sama na sobě jsem poznala, že tyto metody sebepoznání i práce na harmonizování těla a ducha jsou účinné. Na základě mých vlastních zážitků a zkušeností žen, které prožily podobný příběh jako Eva, i těch, které mimo jiné prošly i opakovaně neúspěšným martyriem asistované reprodukce, jako citovaná Michaela, vím, že má smysl zkusit takovou cestu ke štěstí, ať už jde o řešení neplodnosti nebo jiných životních trablů. Už proto, že jde o vlastní aktivitu, o vlastní vůli a zodpovědnost. Stále více lidí cítí, že potřebují návrat k přirozenějšímu životu a tyto metody vlastně nejsou ničím jiným. Psychohygiena a posilování energetických center, relaxace a posilování soustředění, to vše jsou metody, které používali naši dávní předci a přírodní národy je intuitivně využívají dodnes. V oblasti tzv. nevysvětlitelných neplodností, jsou tyto metody často úspěšné. Každá žena může být plodná, má-li funkční vaječníky, průchodné vejcovody a zdravou dělohu. Přirozenou, šťastnější a přínosnější cestou vyladění organizmu třeba pomocí meditací, zenergetizováním čaker nebo odstraněním podvědomých bloků si může poradit mimo jiné i s nepřijímáním zárodku nebo partnerových spermií. Ale ani tahle cesta není procházka růžovou zahradou. Chce to hlavně trpělivost a otevřený postoj k novým, ne vždy jen příjemným informacím o sobě. Ale samozřejmě, že stoprocentní úspěšnost nezaručuje žádná metoda.
 
Text: Hanka Bělohlávková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře