[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Teda ty zas dneska vypadáš,“ říká vnučka dědovi. „Co si mám o tom myslet,“ ptal se mě adresát toho citátu, tchán, který vzal naši starší dceru na výlet vlakem. „Tohle mi Mařenka říkala během cesty. Kde to vzala?“ Kde? Přece doma - zaslechla jeden z mnoha pozoruhodných rozhovorů. Nebo že by to byl úryvek z pohádky? Anebo snad řeči lidí v tramvaji? Dceři je dva a půl. A pamatuje si z toho, co odposlouchá a okouká skoro všechno. Ideálně, když danou věc vídá a slýchá opakovaně.
Jestli si opravdu nedokážete poručit a musíte si ulevovat občasným sakrováním a nadáváním, byť i „slušnějším“ („doprčic“ a že „byl někdo idiot“ vám vlastně ani nepřipadá vulgární? Máte pravdu, některá sprostá slova zdomácněla natolik, že je to až nebezpečné), čiňte tak maximálně do necelých dvou let vašeho robátka.
Od té chvíle totiž začíná intenzivně napodobovat vše, co od vás okouká. Tehdy by vám měla zazvonit stopka před každým plánovaným vyřčením a konáním čehokoliv, co u vašich dětí netoužíte vidět. Ale pro jistotu se hlídejte už od narození potomka.
ČTĚTE TAKÉ: Odmítla jsem odběr plodové vody... i přes katastrofický triple test
Paní učitelka v mateřské škole je bezpečně obeznámena s tím, jak to u vás doma chodí. Skrz své svěřence se jí totiž denně naskýtá dokonalý obrázek rodiny, ve které děvčátka a chlapci vyrůstají. Vychovatelkám bude hned jasné, jaký je váš vztah k jejím malým předškolákům. Jak moc, nebo málo se máte rádi s tatínkem, o čem mluvíte, co děláte. Dítě ví a poví všechno. Čím větší holka nebo kluk, tím víc toho ví a tudíž i poví.
Rodiče a nejbližší, kteří tráví s dětmi nejvíce času, jsou jedinečnými vzory. Režírují hru, kterou bude potomstvo intenzivně a procítěně hrát po celý život. Promítněte si všechny negativní reakce před tím, než je předvedete v reálu a zamyslete se nad sebou. Vždycky si radši počítejte do desíti, než kolem sebe začnete dštít plameny vzteku.