Pískomilové i osmáci jsou společenská zvířata a proto je vždy lepší držet je v páru (vždy vybírejte jedno pohlaví, nechcete přece mít doma za chvíli celou kolonii). Dalším pro ně společným rysem je jejich „demoliční“ hlodání. Jak osmáci, tak i pískomilové jsou schopní se prokousat dnem klece a utéct. Proto při koupi těchto zvědavých hlodavců počítejte s větší investicí, co se ubikace týče. Dnes se dají sehnat speciální klece, kde je dno před nenechavými hlodavci chráněno.
Oba tito hlodavci jsou velice aktivní přes den a jejich zvědavá povaha si získá nejednoho člena rodiny. Osmáci nesmí dostávat příliš ovoce a měli by být krmení jen speciální stravou pro ně určenou – tedy light, jelikož trpí přirozenou cukrovkou.
Za ideálního mazlíčka z řad hlodavců považujeme potkana. Je to velice inteligentní a přizpůsobivé domácí zvířátko. Samci se dají povahově přirovnat ke psům – dají se naučit přijít na zavolání, vyhledávají kontakt se svým pánem a rádi se hodiny nechávají drbat. Samečci jsou obecně línější a mazlivější než samičky. Ty se dají povahově srovnat zase s kočkou. Mají vlastní hlavu, jsou hodně čiperné a vždy je jim lépe s kamarádem svého druhu.
Pokud máte možnosti mít jen jednoho potkana, vždy doporučujeme pořídit si samečka, lépe k vám přilne a nestrádá samotou, tak jako by strádala osamělá samička. Pokud se rozhodnete mít potkanů víc (víc zvířat = více nových poznatků k pozorování, více zábavy, ale také více starostí a finančních výdajů), je jen na vás, zda se rozhodnete chovat více samic nebo více samců. Obě pohlaví se dobře snáší. Opět nedoporučujeme chovat společně pár, jelikož se potkani dokáží rychle množit.
Myši nejsou příliš vhodné k malým dětem, které ještě neovládají pořádně stisk. Stačí jedno špatné zmáčknutí a neštěstí je na světě. Samečci myší jsou poměrně dost cítit.
Morče už je přece jen trošku větší hlodavec, tím pádem budete muset zakoupit větší ubikaci – v délce alespoň 80cm. Morčátko si stejně jako my neumí samo vytvářet vitamín C a proto je velice důležité mu ho pravidelně ve stravě doplňovat. Zvíře může být ze začátku plaché, a proto se nehodí k úplně malým dětem, které by ho mohly lekat prudkým pohybem nebo křikem.
Pokud si morče ochočíte, vydrží hodiny sedět na klíně a nechá se hladit nebo česat. Nemyslíme si ovšem, že by morče mělo být umístěno v pokojíku dítěte. Často se totiž projevuje hlasitým kvikáním a „bubláním“ a mohlo by tak dítě budit.
Pro děti alergické na srst, existuje i bezsrstá varieta morčete – skinny. Mějte však na paměti, že takové morče je náchylné na prochladnutí a proto nikdy nesmí být umístěno v průvanu.
Ač by se mohlo zdát, že ve výčtu hlodavců jsme neuvedli králíka, je to tak záměrně. Králík totiž nepatří mezi hlodavce, má svůj vlastní samostatný řád zajíci. Králík ze všech již jmenovaných domácích mazlíčku žije nejdéle. Je také nejnáročnější na prostor, žádný králíček nezůstane malý (stejně jako děti) tak, jak si ho koupíte. Dalo by se říct, že podle uší můžete odhadnout přibližnou velikost v dospělosti. Králíček s krátkými oušky zůstává zpravidla malinký – cca 1,5kg. Oproti tomu dětmi oblíbený beránek (velké svěšené uši podél hlavy) patří zase k těm největším – může vážit i více jak 3kg.
Králík musí být pravidelně očkován a to i tehdy pokud ho neberete ven na trávu. Nemoci pro králíka nebezpečné může totiž přenášet i komár a v takovém případě je vždy lepší prevence. Jak u samic, tak i u samců doporučujeme kastraci. Samičky trpí na falešnou březost a v tomto období si mohou bránit klec a nechtěně dítě škrábnout nebo kousnout. To samé platí o samečcích v období rozmnožování. Kastrace veškeré nežádoucí chování odstraní a z králíčka se pak doslova stane beránek a velký rodinný kamarád.
V dalším dílu našeho miniseriálu o vhodných domácích mazlíčcích se zaměříme na psy a kočky.