Nemám ráda dítě své kamarádky

Kamarádčin potomek vám leze na nervy a vy si se svými emocemi nevíte rady. Copak to jde cítit nesympatie k malému dítěti? A jak se k němu chovat?

Tohle téma je mezi rodiči trochu tabu. Málokdo se otevřeně přizná k nelibosti vůči malému dítěti, zvlášť když jde o potomka někoho blízkého - třeba kamarádky, s níž se pravidelně vídá. Jenže jako to občas drhne mezi dospělými, může se stát, že vám z nějakého důvodu nesedne malé dítě. Třeba proto, že je ufňukané, příliš hlučné nebo oplývá vlastností, na kterou u vlastních potomků nejste zvyklí a špatně ji tolerujete.

 

„V zásadě lze říct, že na dětech nám může vadit to, co na dospělých: povaha a skutečnost, že překračují naše hranice, provokují, neposlouchají. A pak hlavně to, když ubližují našim dětem,“ říká psycholožka Pavla Koucká.

 

Také ona zažila situaci, v níž cítila jistý chlad vůči dětem, které přitom ani neznala. „Bylo to ještě v dobách studia psychologie na exkurzi v kojeneckém ústavu. Děti zde byly hladové po blízkosti, a tak se i na nás, neznámé osoby, docela lepily. Chtěly vzít na klín, pochovat, šplhaly po nás. A já jsem si uvědomila, že mi to u některých nevadí a ráda je pochovám, k jiným jsem ale cítila větší odstup a bylo mi nepříjemné, když po mě šplhaly,“ vzpomíná Pavla Koucká. 

Porod | Časopis Maminka | Chování a vztahy

Zachovejte si přátelství i s bezdětnými kamarádkami

Byť jsou takové emoce přirozené, člověka mohou zaskočit

Není snadné přiznat si nesympatie vůči dítěti, protože většinou následují úvahy: vždyť za to nemůže, nezaslouží si to. Že nejde o ojedinělý jev, přitom naznačují diskuse na internetu. „Kamarádčina holčička mi jde čím dál víc na nervy. Dříve byla milá, ale je čím dál protivnější, panovačná a hlavně škodolibá. Nebudu to rozebírat do detailů, co mi na ní vadí, jen by mě zajímalo, jestli jsou podobné pocity vůči dítěti normální, nebo je chyba ve mně,“ svěřuje se matka čtyřleté dcery, která se pod svůj příspěvek nepodepsala, což má společné s několika dalšími diskutujícími - za své pocity se příliš stydí. A po ostatních diskutujících většinou žádají radu, jak se k dotyčnému dítěti chovat. Nebo spíš jak mu nedat najevo své pocity.

Pátrejte, kde se negativní emoce berou

Podle Pavly Koucké mají děti velmi citlivé radary na naše skutečné emoce a často poznají i to, čeho si dospělí nevšimnou. Tedy i skrývanou nevraživost, což může být v blízkých vztazích problém. „Nejčastěji se setkávám s tím, že dítě nesnáší nový partner matky nebo partnerka otce, a je to situace těžká pro všechny: pro nového partnera, pro biologického rodiče i pro dítě,“ podotýká psycholožka s tím, že v případě kamarádky rodičů zpravidla problém nenastane, neboť nejde o osobu dítěti natolik blízkou, aby mu její nesympatie ubližovaly. Pokud tedy dítě často nehlídá.

Časopis Moje psychologie | Testy a kvízy

Jaké je vaše EQ?


Přesto je dobré snažit se dopátrat, kde se negativní emoce berou a snažit se s nimi pracovat. „Někdy nejde o dítě jako takové, ale o výchovu, které se mu dostává. Už takové uvědomění si zpravidla vede k tomu, že negativní emoce vůči němu mírně zeslábne. Podobně když zjistíme, že nám dítě někoho připomíná, a naše pocity tedy nepatří ani tak jemu samotnému, jako osobě, která nám třeba někdy v minulosti ublížila,“ vysvětluje Pavla Koucká, která radí neskrývat své pocity, nesnažit se je vytěsnit ani popřít. V takových případech totiž hrozí, že kamarádka špatně skrývanou pravdu odhalí a pak bude pochybovat o vaší upřímnosti nebo se nepřiznané emoce projeví jiným způsobem - ironickou poznámkou vůči dítěti nebo ochladnutím vztahů, kdy se navzájem s kamarádkou přestanete vídat.

VIDEO: Když si rodiče udělají z dětí legraci

Dá se to říci i taktně

Důležité je postupovat citlivě, neobviňovat a nesoudit. Pavla Koucká nabízí konkrétní příklad: „Představte si, že nesnášíte uječenou Barborku. Kdybyste své kamarádce, Barborčině mámě, řekli:,Ta tvoje holka je fakt příšerně uječená. Proč s tím nic neděláš!?‘ kamarádce ublížíte. Možná, že je z hlasitých projevů své dcery sama špatná, ale nedaří se jí to změnit. Lepší je též nezevšeobecňovat. Tedy nikoli:,Ta tvoje holka je prostě příšerná!‘, ale být konkrétnější:,Špatně snáším, když Barborka takhle ječí, bolí mě z toho hlava.‘ Možná si o tom její máma ráda popovídá, možná ne - nicméně, když to řeknete takto a kamarádka není extrémně urážlivá, nemělo by to kamarádství ohrozit.“ Podle psycholožky se dokonce může stát, že bude za takové sdělení vděčná: dosud si třeba říkala, že je špatná máma, když jí dcerčiny projevy vadí, a nyní se jí ulevilo, protože vidí, že to špatně snáší i někdo jiný. A dalším řešením je upozornit na chování samotné dítě - požádat jej, aby tolik nekřičelo. Někdy totiž platí, že k řešení a oboustranné spokojenosti stačí překvapivě málo.

Předškolák | Video | Rodina a vztahy | Kojení | Péče o dítě a jeho výchova | Rodina | Batole | Maminky ve světě

VIDEO: Seznamte se s rodiči, kteří zastávají naprosto přirozenou výchovu

Rodina a vy | Jen pro maminku | Mateřská a rodičovská dovolená | Za zábavou

GALERIE: Ilustrátorka baví mámy na internetu vtipnými komiksy

Ostatní z Betynky | Video | Jen pro maminku | Betynka informuje | Kojení

GALERIE: Kojení na neuvěřitelných místech

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře