Nejsem příliš zdravá, a plánuji miminko

Lékař ani nikdo jiný není Bůh, aby rozhodoval, kdo smí nebo nesmí mít děti.
Nejsem příliš zdravá, a plánuji miminko
Ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová má nepříjemné vzpomínky na některé reakce lidí, když byla podruhé těhotná. Setkávala se až s agresivitou, že si jako vozíčkářka dovolila čekat dítě. Vzhledem k tomu, že žen, které mají zdravotní problémy dávno před tím, než začnou o „maminkování“ vůbec uvažovat, přibývá, zeptali jsme se na názor gynekologa a porodníka Pavla Caldy.
 
Jak jako lékař přistupujete k nastávající matce, která má diabetes, ledvinovou chorobu, alergie, astma nebo třeba atopický ekzém?
Přistupuji k ní jako ke každé jiné rizikové těhotné. To znamená, že ideálně ještě před plánovaným otěhotněním v rámci takzvané prekoncepční přípravy posoudím závažnost onemocnění. Provedu potřebná vyšetření a zhodnotím rizika plánovaného těhotenství. Po otěhotnění zvolím interval návštěv a vyšetření s ohledem na typ a opět závažnost onemocnění. Těhotná musí počítat s možností hospitalizace a někdy i předčasným ukončením těhotenství v zájmu jejího zdraví.
 
S jakými nemocemi se v současnosti u těhotných žen setkáváte nejčastěji?
Jsou to ty, co jste vyjmenovala: alergie všeho druhu, kožní onemocnění, diabetes mellitus, různé stupně ledvinových onemocnění, ale i nemoci střev, srdce a pohybového aparátu. Z neurologických onemocnění se častěji vyskytuje také roztroušená skleróza. Z toho, co jsem uvedl, nelze odvodit výskyt těchto onemocnění v populaci, to se zjišťuje v registrech. Na naši kliniku jsou tyto těhotné posílány. To znamená, že jsou zde shromaždovány, a proto je vídáme častěji než v běžné terénní praxi.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Jaký máte z lékařského hlediska názor na to, když chce otěhotnět žena, v jejíž rodině je vysoké riziko dědičnosti nějaké choroby, a je vysoký předpoklad, že dítě bude touto chorobou také postiženo? Je možné jí nějak taktně naznačit, že by bylo lepší, kdyby dítě neměla?
Trochu to zavání praktikami pověstného doktora Mengeleho. Ve 21. století má každá žena právo na reprodukci, a pokud je zde riziko ohrožení jejího zdraví či zdraví jejího potomka, je to čistě její volba, jak s informací o riziku naloží. Naším úkolem je objektivně informovat, ale ne rozhodovat, či dokonce povolovat, zda má, či nemá žena mít dítě.
 
Současná ministryně zdravotnictví vzpomíná, s jakou nenávistí se setkala, když byla jako vozíčkářka těhotná. Máte v péči také nějakou paraplegičku? Má takové těhotenství nějaká specifika? S čím by měly takové ženy počítat?
Doufám, že zkušenosti paní ministryně jsou již staršího data. Pokud by se žena na vozíčku setkala s podobnými reakcemi dnes, tak si asi nevybrala dobré zdravotnické zařízení. Pravda je, že obecně se lidé k handicapovaným teprve učí přistupovat lépe. Nesmíte zapomenout, že čtyřicet let byli handicapovaní izolováni ze společnosti, a ta to tiše tolerovala. A během necelých dvaceti let nečekejte absolutní změny v postojích lidí zdravých k handicapovaným. Je to otázkou několika generací – a to samé se týká i jiných oblastí společenského života. Nicméně si myslím, že se již hodně změnilo. Na naší klinice se setkáváme s paraplegičkami opakovaně a naštěstí většinou tato těhotenství proběhla příznivě. Taková těhotenství mají svá specifika, ale domnívám se, že jsou daleko za rozsahem tohoto příspěvku.
 
Jak je to s těhotenstvím při poruchách srážlivosti krve?
Poruchy srážlivosti krve jsou naštěstí poměrně vzácná onemocnění, o kterých ženy vědí ještě před otěhotněním, a proto se dají přiměřeně léčit. Těhotenství by samozřejmě mělo být po řádné prekoncepční přípravě.
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře