Nehojte si na dětech své komplexy!

Moderní doba se vyznačuje zrychleným způsobem života a také touhou po dokonalosti. Té se bohužel občas nevyvarují ani někteří rodiče, kteří při výchově kladou na své děti nepřiměřené nároky. Je to ovšem velmi nebezpečný jev, který ničí psychiku dítěte.
Nehojte si na dětech své komplexy!
„Moje sestra se snaží vychovat svou holčičku, jak nejlépe to jde. Hodně ji miluje, hodně se jí věnuje, přesto myslím, že je něco špatně. Už od tří letech ji přihlásila na mnoho kroužků, aby to Anetka v životě „někam dotáhla. Sestra má totiž pocit, že v dnešním světě obstojí jen ten, kdo bude mluvit pěti jazyky, tančit, zpívat, dokonale vypadat a mít dvě vysoké školy. A tuto výchovu uplatňuje už i na malou. Jenže holčičku jen stále někam tlačí, ta si místo normálního dětství užívá jen stresu. Z baletu na malování, z malování na angličtinu, není den, aby šly jen na hřiště. Myslím, že sestra klade na dceru hrozné nároky a ta je v pěti letech zamlklá, unavená a ve stresu…“ svěřila se Betynce čtenářka Markéta. Bohužel tak popsala situaci, která podle odborníků vede posléze dítě nejkratší cestou do psychologické ambulance. A to ještě v tom lepším případě.

Chci pro něj to nejlepší!
Každý milující rodič si přeje pro své dítě jen to nejlepší. Bohužel je to často to nejlepší z jejich pohledu, ne z pohledu dítěte. „Zatímco například syn sní o kariéře taxikáře, pro matku taková představa nepřichází v úvahu – její dítě přece musí být něčím víc! Takto dochází k psychickému nátlaku, kterému děti, nechtějí-li vidět své rodiče nešťastné, nakonec podléhají. Mnozí rodiče bohužel doposud nepochopili, že láska je dovolit druhému, aby si plnil svá vlastní přání – ať už jsou jakákoliv,“ říká psycholog Radim Opatrný.

Rodiče nejčastěji nutí své děti k výuce cizích jazyků, trvají na vysokoškolském vzdělání a u dívek na štíhlé linii a krásném vzhledu. . Ptáte se, proč tolik lpí na úspěchu svých dětí? „Příčinou je obvykle fakt, že jim samotným se úspěchu, o kterém snili, dosáhnout nepovedlo. A teď si své sny projektují do života svého potomka. A to bohužel za každou cenu i za cenu narušené psychiky svého děcka,“ upřesňuje Mgr. Opatrný. Podle jeho tvrzení na tom nejhůře jsou jedináčci a dívky. „Je to jasné, chlapci se přeji jen dokáží vzepřít, šrámy na duši jim ale zůstávají i tak. U sourozenců se nátlak rodičů alespoň rozdělí, u jedináčka je jejich energie směřována pouze na ně," dodává psycholog.
 
Klepněte pro větší obrázek

Nároky ano, ale přiměřené
Děti, na které je neustále vyvíjen nátlak, zažívají neustálé vnitřní napětí, které může snadno vyústit v závislost na cigaretách, v horších případech i na tvrdších drogách. Výjimkou nejsou ani poruchy příjmu potravy – anorexie nebo bulimie.

Ani v dospělosti ale tyto děti nemají klid. Vlivem přísné výchovy si nikdy nepřipadají dost dobří, trpí přehnanou sebekritikou a chybí jim sebevědomí . Kvůli pocitu méněcennosti mohou mít také problém najít si stálého partnera. „Pocity méněcennosti se vytváří již v prvních letech života. Pokud máte na dítě přehnané nároky a zlobíte se pak za každý jeho neúspěch, všechno je špatně. Dítě se má naopak naučit, že je normální, když se něco nepodaří, že to patří k životu. Nedělejte z komára velblouda a malým neúspěchům se zasmějte. U těch větších zase dítě povzbuzujte. Jestliže potomek začne svým neúspěchům přikládat příliš velkou váhu, ke zdravému sebevědomí nedojde,“ dokončuje psycholog Opatrný.

Výchova v pohodě
Výchova dítěte je jednou z nejtěžších dovedností v životě. Přesto na ní neexistují školy a není kde se správnou výchovu naučit. Většinu dovedností získáváme jako rodiče až „praxí“ nebo si část výchovných postupů přineseme z naší vlastní rodiny. A to ať už v pozitivním slova smyslu nebo i negativním. Často máme pocit, že jako rodiče selháváme, že bychom možná měli být jiní, lepší. . Ale není to tak. Základem je láska v rodině, kterou děti vycítí a to i v době, kdy se na třeba zlobíme. „Děti bychom měli milovat bezpodmínečnou láskou. To znamená milovat své dítě bez ohledu na to, jaké je. Není důležité, jak vypadá. Rozhodující nejsou ani jeho kvality, sklony nebo handicapy. Není podstatné, co z něho bude, a vůbec nejtěžší na této lásce je to, že nezáleží ani ta tom, jak se dítě chová. Samozřejmě, že to neznamená, že jeho chování se nám vždycky líbí. Bezpodmínečná láska znamená, že své dítě milujeme i přesto, že jeho chování se nám někdy protiví,“ říká psycholog Radim Opatrný. A stejné je to i s nároky. Nezáleží na tom, jestli naše dítě bude herecká hvězda, vědec nebo virtuóz. Zajímat by nás jako rodiče mělo, zda je šťastné.A šťastné může být klidně jako prodavačka nebo řidič autobusu. Stejně tak jako nadané dítě, které mluví v deseti letech šesti jazyky a recituje Homérá, může trpět depresí a skončit v rukou psychiatrů. A to je příliš vysoká daň za úspěch…

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře