Nebojí se nemocnice?

Pobyt v nemocnici znamená velkou zátěž pro každého. Zvlášť děti dokážou nepříjemná vyšetření a stres vykolejit...
Nebojí se nemocnice?
Pokoje vyzdobené obrázky Vlasty Baránkové a dalších českých výtvarníků, barevné závěsy s výtvarnými aplikacemi, hrací koberečky, pestrá paleta her a stavebnic, televize či videopřehrávač - kromě pokojů pro kojence - nadstandardní pokoje s vlastní sprchou a WC, k dispozici herna či společenská místnost s počítači. To a ještě mnoho dalšího je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která právě před několika lety proběhla na dětském oddělení v nemocnici ve Frýdku-Místku. Co je však nejdůležitější? Že rodiče mohou být co nejvíc se svými dětmi...

Za dětmi kdykoli
„Rodiče mohou děti navštěvovat kdykoli. Každé dítě má u nás možnost mít u sebe v nemocnici po celých 24 hodin blízkého příbuzného, ať už je to matka, otec, babička, nebo třeba dědeček,“ vysvětluje primářka dětského oddělení MUDr. Ivana Röschlová. „Běžně přijímáme tyto doprovodné osoby u dětí do 6 let věku, v případě zájmu rodičů je to možné i u těch starších. Nemůže-li matka u dítěte v nemocnici zůstat po celých 24 hodin (má např. doma další dítě), umožňujeme jí „pobyt na židli“. Přichází ráno po probuzení dítěte a večer po usnutí odchází domů. Snažíme se opravdu rodičům vyjít vstříc tak, aby byly děti co nejvíce v kontaktu s rodinou a kromě stresu z pobytu v nemocnici neprožívaly ještě stres z odloučení od nejbližších příbuzných.“
 
Čím ještě se na dětském oddělení ve Frýdku-Místku snaží zmírnit stres dětí? „Další alternativou je herní terapie,“ konstatuje MUDr. Ivana Röschlová. „Zatím náš herní terapeut pracoval zejména s dětmi, které jsou do nemocnice přijaty, eventuálně se věnoval dětem ze škol, které přicházely na exkurze. Nyní se chceme věnovat i dětem a rodičům před plánovanou hospitalizací (operace, vyšetření...). Mohou si předem projít oddělení, pokoje pro rodiče a děti, hernu atp. Na panence Petrušce herní terapeut ukáže, co je čeká. Účast rodičů při této návštěvě v dětech vzbuzuje pocit, že jde více o hru než o záležitost, které by se měly bát. Určitě to podpoří psychiku dětských pacientů během následné hospitalizace, neboť prostředí a chod oddělení už pro ně není tak cizí. Děti vědí, co je čeká, a jsou pak na hospitalizaci lépe připraveny.“

Informace pro rodiče
Někdy jsou rodiče úzkostnější než děti a nervozitu na ně přenášejí. Co s tím? „Základem dobré spolupráce s rodiči je kvalitní léčebná a ošetřovatelská péče o nemocné děti,“ zdůrazňuje MUDr. Röschlová. „Na tom je třeba rozvíjet komunikaci mezi rodiči a personálem. Úzkost a nervozitu rodičů snižuje to, že jsou informováni o podstatě onemocnění, vědí, co dítě v nemocnici zhruba čeká, jak se může nemoc vyvíjet, jsou ujištěni, že jakmile to stav dítěte dovolí, budou propuštěni do domácího ošetřování. U nemocí chronického charakteru by měli dostat základní informace o dlouhodobém průběhu nemoci. Situaci komplikuje to, že různí rodiče potřebují různé způsoby podávání informací, každý z nich má jiné osobnostní charakteristiky, různý objem vědomostí či sociální zázemí, a je jistě vrcholem lékařského umění nejen dobře pacienta léčit po odborné stránce, ale i zvládnout komunikaci s blízkými.“

Ptáme se herní terapeutky věry Vojkůvkové
 
Jaký je váš hlavní úkol?
„Citlivě provést dítě úskalími hospitalizace. V první hodině přijetí na oddělení se snažím pomoci mu zadaptovat se na nemocniční prostředí. Je-li přijato s maminkou, zdůrazňuji jí, že bez ní by to hůře zvládalo. Nemůže-li rodič zůstat ze závažných důvodů s dítětem, hledám náhradní řešení (časté návštěvy, telefon) a věnuji se mu o něco více. Individuální terapie spočívá v zaměření na psychickou přípravu dětí před vyšetřeními a operacemi, především s pomocí demonstrační loutky Petrušky a fotoalba. Malé děti připravuji formou hry, starší děti pravdivým vyprávěním s postupným odhalováním pomocí loutky. Při skupinové terapii rozdám dětem bílé hadrové panenky (zdarma od nadace Kiwanis), fixy. Děti si je vymalují a já rozvíjím hru na nemocnici - vizita, odběr krve...“
 
K čemu především přihlížíte?
„Přípravu dětí na vyšetření, operace a hry s nimi musím přizpůsobit jejich věku a diagnóze. Starším dětem nabízím pobyt v klubovně, kde mají k dispozici počítače, půjčuji jim knihy, společenské hry atd. Chodím s dětmi s určitými diagnózami na vycházku do parku. Ty, které mají trvalý klid na lůžku, navštěvuji na pokoji. Malé děti navštěvují se mnou či s rodiči hernu. Herna je vybavena klouzačkou, kolotočem, kočárky, auty, stavebnicemi, papíry na malování atd. Dětem, které ji nemohou navštěvovat, půjčuji hračky na pokoj.“
 
Jak děti přijímají loutku Petrušku?
„Děti mají Petrušku rády, ty předškolní si s ní hrají, často vyžadují, ať je Petruška doprovodí na operační sál. Školní děti reagují na Petrušku s úsměvem, rády se seznamují s vnitřními orgány demonstrační loutky.“
 
Vidíte nějaké zlepšení v jejich psychice?
„Individuální i skupinová herní terapie pomáhá nemocným dětem vyjádřit, odžít si své strachy, související s operacemi, s pobytem v nemocnici. Tím, že si je odžijí při mé přípravě, skutečných vyšetření a operací se tolik nebojí. Asi u 90 % dětí působí herní terapie pozitivně. Předškolní děti nepláčou, někdy vyžadují, aby s nimi jela Petruška na operační předsálí. Velmi dobře na psychiku v nemocnici působí hra zaměřená střídavě na pracovní, výtvarný, rozumový rozvoj dítěte. Pomocí hry dochází k adaptaci dítěte na dětské oddělení a tím k výraznému zlepšení psychiky.“

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články