Nastřihování

Proč se vlastně o téhle porodní „lahůdce“ nedozvíte ani od vlastní matky, natož pak od zkušenějších kamarádek? Protože vás nechtějí napoprvé zbytečně vylekat. Dobrá zpráva zní, že třeba zrovna vás podobný zážitek ani nepotká.
Nastřihování
Nastřihování při porodu v oblasti mezi pochvou a konečníkem se v lékařské terminologii říká neutrálně znějícím slovem epizotomie. Ženy, které měly čest tento chirurgický zákrok pocítit na vlastním těle, ovšem neutrální nejsou vůbec. Epizotomie patří do kategorie slastí typu trhání zubu bez umrtvení nebo vrcholící migrény a člověk na ni raději rychle zapomene. Momentálně se ale od tohoto zákroku v moderním porodnictví začíná ustupovat.
 
Jak vlastně epizotomie probíhá?
Porod právě vrcholí. Když už je hrdlo dělohy maximálně rozevřené a objeví se hlavička děťátka, porodník provede nástřih maminky směrem od konečníku. Vzhledem k tomu, že se chirurgických nůžek porodník chopí v momentě, kdy je žena na vrcholu kontrakce, v té vlně bolesti to vlastně skoro ani neregistruje. Nastřižené (nebo natržené) místo už pak naštěstí lékař zašívá v lokální anestezii. A to okamžitě po narození dítěte a po vypuzení placenty. Stehy lékař nebo sestra klade po vrstvách – nejprve zašijí vnitřní svaly a potom ty vnější, oddělené od ostatní tkáně a kůže.
 
To, oč tu běží, není vlastně ani samotný zákrok, jako první pocity, když už se z porodu trochu vzpamatujete a pak hojení. Dnes už se většinou používají takzvané samovstřebávací stehy, které se za pět až šest týdnů samy vstřebají. Jsme tedy na rozdíl od naších matek ušetřeny tahání stehů. Zbytek už za naše tělo nikdo neodpracuje – prostě potřebuje ke vzpamatování čas.
 
Raději v polosedě
„Maminky rodí v porodnicích většinou vleže. Riziko epizotomie i přirozeného natržení ve skutečnosti snižuje porod ve vzpřímené poloze,“ upozorňuje porodní asistentka Viera Kozubová. Proč? „Ležící maminka při klasickém porodu tlačí dítě s námahou proti působení gravitační síly. Tento tlak zvyšuje tlak na hráz, a ta se prostě natrhne, respektive porodník ji musí nastřihnout.“ A protože „vymýšlet si porodní extrabuřty“, tedy i volit jiné než ležící polohy, se odvažují v porodnicích maminky až v posledních několika letech, nastřihuje se v Čechách rutinně jako na běžícím pásu. (Mimochodem zachované porodní propriety ze středověku obsahují i speciální porodní židle. Indiánky pro změnu rodily velmi často ve stoje.)
 
Přitom se podle porodní asistentky vaginální tkáň – je-li u porodu provedena lokální vaginální masáž a tlačení kontrolováno – bez problémů roztáhne a vrátí do původní polohy sama. „K nastřihování hráze bych přistupovala v krajních případech. Podle mě je lepší, jakkoli to zní drsně, nechat ženu, aby se přirozeně natrhla. Rána je menší a méně bolestivá než nástřih. Hrozí méně infekce a vyžaduje i méně stehů.“
 
Klepněte pro větší obrázek 

A kdy jde do tuhého?
Když je třeba urychlit porod dítěte, které má problémy s dýcháním, když došlo k předčasnému porodu nezralého plodu, když má žena velmi úzký vaginální otvor nebo při ulehčení porodu pánevním koncem. Je nutné ovšem vědět, že i správný nástřih v těchto případech je klasifikován jako poranění druhého stupně (odborně řečeno ruptura). „Při epizotomii,“ upozorňuje porodní asistentka, „jde třeba o zvýšenou krevní ztrátu, infekci, otoky a záněty a hlavně velké poporodní bolesti. Ty jsou horší než u spontánního natržení. U něj je poraněna pouze vrchní vrstva tkáně.“
 
K černému scénáři porodní asistentky přidáváme ještě riziko ochabnutí pánevního svalstva, kdy výzkumy dokazují, že nejpevnější pánevní dno mají po porodu ty ženy, které nebyly nastřihovány. Nastřihované maminky trpí častěji únikem moči než ty nenastřihované. Stejně tak se po tomto zážitku chuť na sex plouží řady měsíců hlemýždím tempem nazpět.
 
Co mám dělat, když nechci
„Lékaři mají tu smůlu, že si vždycky – a to i když porod probíhá normálně – uvědomují rizika, o kterých laik nemá naštěstí pro něj ani potuchy,“ bere si slovo opět porodní asistentka Viera Kozubová.
 
„Vždycky zaznamenáme, když se o něčem píše v tisku, nebo to řeší v seriálu Nemocnice v Růžové zahradě. Matky pak se zmatkem v informacích, zato s pocitem odbornic striktně vyslovují zákazy... Jsem příznivcem logického uvažování a diskuzí. Laik by se měl poučit, třeba i na internetu a v časopisech, a lékař by měl obeznámit s riziky. Rozhodnutí je vždy na matce, a pokud s nastřihováním nesouhlasí, anebo jen v případě, kdy je to opravdu nevyhnutelné, může si to zahrnout do porodního plánu. Veškerý zákrok stejně smí lékaři provádět jen se souhlasem pacientky.“
 
Nesedejte si jako husar, ani neležte
Přes všechny obavy a snahy jste epizotomii (stejně jako autorka tohoto článku) neunikla. Po epizotomii je inkriminované místo bolavé nebo opuchlé ještě řadu dní. Typický kolébavý krok maminek je prostě daní za děťátko. V každé trochu lepší porodnici nabídnou maminkám po prvních 24 hodinách sáček s ledem, aby si to „tam dole“ chladily. (Doma stejně dobře poslouží i hygienicky zabalený pytlík mražené zeleniny.)
 
Nenabídnou-li v porodnici led, minimálně doporučí co nejčastější sprchování postiženého místa vlažnou vodou. A jde-li to, trochu chození pod županem nebo noční košilí „naostro“ bez spoďár. Dobře provedený zákrok nebo samovolně provedená trhlina – ovšem správně ošetřené – se většinou hojí bez následků poměrně rychle. Tím rychle jsou míněny dva až tři týdny, kdy by si maminka neměla sedat ze široka jako husar, protože tato poloha natahuje stehy, a tudíž dosti bolí.
 
Tak už chápete, proč vaše matka pohrdlivě označovala za slátaniny filmy, kde čerstvá maminka bezprostředně po porodu běhala po sednici jako křepelička, nebo se dokonce na popud scénáristy vydrápala na koně a odcválala vstříc světlým zítřkům? Vy nikam necválejte a ani na světlé zítřky nečekejte v posteli. Jednak vám to dítě nedovolí, navíc hojení prospívá přiměřený pohyb. O nedoporučování sexu netřeba mluvit - je to to poslední, na co byste měla v daném období chuť...
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře