Naše první setkání

Naše první setkání nebylo ‚z očí do očí‘, nýbrž ‚bříško na bříško‘, ale nic to neubralo na síle toho okamžiku. Tohle setkání se uskutečnilo sotva se ten drobeček narodil – ještě umatlaňoučkého a s pupeční šňůrou mi Kryštůvka dali na bříško...
Naše první setkání
Byla jsem šťastná. Pomalinku jsem ho hladila po zádíčkách a doufala jsem, že mu tím řeknu: "Už je dobře, už jsi u maminky,“ vypráví maminka Jana.

Svět je bezpečné místo
Hlazení po zádíčkách a mazlení nám zůstalo dodnes. Už v porodnici jsem si při neustávajícím pláči Kryštůfka brávala a chovala, nosila nebo hladila. Maminka, co se mnou byla na pokoji, mě varovala, že nedělám dobře takhle Kryštůfka učit na chování a nošení a mazlení. Prý si na ni jednou vzpomenu, až doma pro samé chování a nošení nic neudělám. Možná ano, ale v tuto chvíli dávám za pravdu jinému pohledu, který mimo jiné říká: ‚Tělesný kontakt je to nejlepší, co může matka svému dítěti nabídnout. Nošení na těle prohlubuje jejich vztah, dítě je spokojenější a lépe prospívá. Svým pláčem se novorozenec jen dožaduje toho, co ho v děloze obklopovalo. Tedy tepla, pevného objetí, tlukotu matčina srdce a houpavých pohybů při chůzi. Právě to mu nošení poskytne. Být nošeno je pro dítě tedy stejně skutečná potřeba jako být nasycené, být v teple apod.‘
Takže u nás doma Kryštůfka hladíme, nosíme, chováme, prostě mazlíme, ale nerozmazlujeme. Chceme mu tím vším dát pocit bezpečí, jistoty, klidu a důvěry, aby se naučil svět vnímat jako vlídné, hřejivé a bezpečné místo.

První přisátí
Měli jsme to štěstí, že jsme s Kryštůfkem byli v rychnovské porodníci, která patří mezi Baby Friendly Hospital (nemocnice přátelská dětem), z čehož také vyplývá členství v Laktační lize. Nejdřív jsem tomu nepřikládala důležitost, protože jsem si říkala, že nějaký certifikát má kde kdo, ale praxe je potom jiná. Ale zmýlila jsem se. Péče ohledně kojení byla skvělá. Začalo to prvním přiložením. Dočetla jsem se, že je dobré, aby miminko bylo přiloženi k prsu ještě na porodním sále zhruba do 30 minut po porodu, a to proto, že touha dítěte sát je v té době velká a hormonální odpověď organizmu matky na sání dítěte je po tuto dobu nejsilnější. Mně dětská sestra přinesla Kryštůfka k prvnímu přiložení zhruba 10 - 15 minut po porodu. Další přiložení následovalo asi po 3 hodinách. Musím zmínit, že dětské sestry byly opravdu důsledné a nedali těm mrňouskům pokoj, dokud se pořádně a technicky správně nepřisáli, a tím nám maminkám otevřeli dveře k správnému a pohodovému kojení.

Při kojení tančíme
My jsme se s Kryštůfkem nejprve naučili kojit vleže. Na začátku jsme měli problém, že Kryštůfek hodně ublinkával. Myslela jsem, že je to tím, že si ne vždycky pořádně odříhl. Problém byl ale zřejmě v tom, že vleže se Kryštůfek nalokával taky trochu vzduchu, a to ho potom nutilo k ublinkávání. Potom jsme se s pomocí kojícího polštáře naučili kojit v poloze ‚fotbalisty‘. Odříhávání najednou šlo skvěle a už ani neublinkával. A tak jsme se s polohou vleže rozloučili. Protože je doporučováno polohy občas střídat, aby v některé části prsu nedošlo k zánětu, doma jsme k ‚fotbalistovi‘ přidali ještě polohu ‚tanečníka‘. Opět s pomocí kojícího polštáře. Jak jinak.

Ticho, teď spí!
Tak tím heslem se moc neřídíme. Naopak. Snažíme se Kryštůfka naučit na spinkání za běžného domácího ruchu. Obvykle se to daří, a když zabere, tak mu nevadí ani to, že maminka vedle něj luxuje. S tím problém nemáme. S čím nás ale dokáže Kryštůfek pozlobit je uspávání. Někdy kolíbeme, houpeme třeba jen 10 minut, ale půlhodina ani hodina není ničím neobvyklým. Často pěkně zabere u kojení. Žel kdybych ho tak nechala spinkat, tak si neodříhne a ty vzduchové bublinky nás všechny potrápí v podobě prdíků. Takže raději nosíme a chováme a nosíme a chováme.

Vodníčci ještě nejsme
Na koupání máme vaničku i kbelíček. Nutno říct, že prvních pár dní se koupání Kryštůfkovi nelíbilo jako takové - vztekal se i ve vaničce, takže náš první pokus o relaxaci v kbelíčku nedopadl nijak valně. Manipulace během koupání je v kbelíčku složitější než koupání ve vaničce, a když se k tomu přidá vzpírající se dítě, tak to raději vzdáte a jdete zpět do tradiční vaničky. Tak to dopadlo druhý den po návratu z porodnice.

Až na třetí pokus
Podruhé jsme to zkusili o týden později a už to bylo lepší – Kryštůfek se nechal celý ponořit do vody, ale ještě se mu to nelíbilo, takže pláčem nám naznačil, že ještě není ten správný čas. Třetí pokus zhruba ve třech týdnech už dopadl dobře a Kryštůfek si pomalu, ale jistě osahával (tedy spíše okopával) koupání v kbelíčku a zdálo se, že tomu přichází na chuť.

Procházky
Když je pěkné počasí, tak se chodíme každý den aspoň na 3 hodinky provětrat. Zdá se mi, že Kryštůfek má čerstvý vzduch rád a pro mě je to skvělá relaxace. Sice si někdy připadám před okolím jako hrozná matka – to když Kryštůfka zastihnou během procházky prdíky a on brečí na celé kolo – nicméně když spinká jak andílek, tak jsem ta nejpyšnější maminka pod sluncem a náležitě hrdě si to s kočárkem vykračuju.

Utíká to utíká
Už máme první měsíc za sebou. Myslím, že jsme ho zvládli docela dobře. Kryštůfek, já i Kryštůfkův tatínek, ze kterého se stal nejlepší uspávač a utišovač.
Na druhou stranu musím přiznat, že i já jsem měla slabé chvilky, kdy mě přepadaly pocity, že jsem špatná matka (třeba hned první den po návratu z porodnice, když se poprvé ozvaly prdíky a já nebyla schopná Kryštůfka utišit…). Takové pocity jsou asi normální, ale stejně mě to přimělo k nákupu 2 knih (Nejšťastnější miminko v okolí od Harveye Karpa a Něžná náruč rodičů od Evy Kiedroňové) a zkoumám, co bychom mohli ve vztahu k tomu malému uzlíčkovi ještě změnit nebo vylepšit.
Teď už se těšíme na další měsíc, na nové zážitky, na nové pokroky...

Jana Kuldová

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře