Naše malá fialka

Milá Betynko, chtěla bych Ti poděkovat, že vydáváš tak skvělý časopis, a přeji Ti hodně zdaru do dalších desítek let. Je mi 27 let a mám už 2 děti. Můj příběh však začíná mnohem dřív.
Naše malá fialka
Bylo mi 16 let a mému chlapci 17, když jsem otěhotněla. Dítě jsem si nechala a svého kluka vzala. Těhotenství nebylo zrovna nejpěknější a porod ještě horší. Verunka se narodila zadečkem napřed o 19 dní dříve a měla 2,40 kg. Byl to takový malý uzlíček, ale náš. Verunka rostla a já úspěšně dodělala učňák. Bohužel naše manželství nevydrželo a po 4 letech jsme se rozvedli. Nastoupila jsem do práce a na střední školu.
O rok později jsem se seznámila s nynějším manželem a začali spolu žít. K Verunce si vytvořil kamarádský vztah, který přetrvává dodnes. Po 4 letech jsme se vzali a začali budovat naše hnízdečko lásky a plánovali jsme miminko. Když jsem v lednu 2004 otěhotněla, byla celá rodina šťastná. Bohužel těhotenství skončilo ve druhém měsíci potratem. My to však nevzdávali a hned v červenci jsem opět otěhotněla a toto těhotenství jsem si patřičně užívala až do konce. V březnu 2005 se nám narodila krásná, ale doslova "modrá" Kristýnka. Vážila 3,87 kg a měřila 53 cm. Jak se drala za tatínkem ven, tak šla i mimo stahy, proto se jí udělala přes celou hlavičku veliká modřina. Pan doktor mě ujistil, že než půjdu domů, tak vše bude v pořádku. Měl pravdu a já odcházela s nejkrásnější holčičkou a nejšťastnějším tatínkem. Dnes už jí je skoro 1 rok a je to náš andílek a rarášek zároveň, ale je zdravá a to je nejdůležitější. Touto cestou chci poděkovat manželovi za jeho lásku k nám třem a říci: „MILUJU TĚ!!“
                Ivana Břízová

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře