Nahota, děti a my

Viděli jste někdy svoje rodiče „jen tak“? Stydíte se před svými dětmi nebo se před nimi vystavujete nazí? Myslíte si, že může pohled na nahého rodiče dítěti ublížit?
Nahota, děti a my
Nahota je především o tom, jaký máme vztah k vlastnímu tělu. Stejně jako učíme děti mluvit nebo skládat kostky, tak přirozeně bychom je měli učit poznávat vlastní tělo.

Hra „na schovku“
Spousta rodičů – když jsou jejich děti miminka – se nestydí a chodí ve spodním prádle nebo nazí, ale potom – když je jejich potomkům jeden dva roky – jako když utne a začnou se „schovávat“ a nutí i své děti, aby se před nimi také „schovávaly“. Děti vnímají rodiče jako celek, a když vidí, že se rodiče neustále zakrývají, připadá jim normální, že se musíme zahalovat a že nahota je něco špatného.

Naháči a naháčci
Naopak, když se máma i táta před dětmi svlékají či oblékají bez „skrývání“, tak jim nahota připadá přirozená. Pokud je to třeba umocněno tím, že děti chodí s rodiči na nudistické pláže – kde odmalička vidí rozdíl mezi mužem a ženou, dále i to, že chlapečkové mají přirození malá, tatínkové velká, že dětičky nemají ochlupení, rodiče je mají – tak jim to všechno přijde naprosto normální. Navíc pro děti, které se setkávají s „příjemnou nahotou, na těch správných místech“, tedy například na nudistických plážích nebo v naturistických centrech, je pochopitelné, že čím je člověk starší, tím víc se jeho tělo mění a nepodivují se nad tím.

Příklady táhnou
Největší problém ve vychovávání dětí k přijímání vlastního těla děláme my rodiče tím, že začneme přikazovat a rozkazovat: „Takhle nechoď, musíš se obléct, tohle musíš schovat.“ Kdybychom naprosto přirozeným způsobem vysvětlili dětem, že: „Když jsme tady doma, tak můžeme před sebou chodit nahatí, to není nic nenormálního. Stejně tak na pláži, kam jezdíme o víkendu a kde jsou všichni jako my bez plavek. Ale na veřejnosti jsme prostě oblečení.“ Klasicky „špatným“ příkladem je maminka, která se převléká v koupelně, vejde tam její malé dítě a ona zaječí a rychle si zakryje intimní části těla. Pokud rodičům není přirozené chodit po bytě bez oděvů, tak by neměli – když je dítě třeba zahlédne nahé v koupelně – dávat svůj stud najevo zahalením či jinou reakcí. V puritánských rodinách, kde se rodiče před dětmi „schovávají“ a dělají z nahoty něco nepatřičného, mohou mít děti problémy s přijímáním svého těla, se sexualitou, později v partnerských vztazích.

Začalo se stydět?
Kolem první třídy, tedy v období socializace (uvědomování si vlastních rolí), a pak v období kolem puberty se děti začínají před rodiči stydět. Holčičky nemohou být na jezeře bez plavek, větší holky se začínají zamykat v koupelně… My rodiče bychom to měli zcela taktně přejít, a ne z toho dělat něco hrozného ve stylu: „No, prosím tě, když ti byly čtyři roky, tak ses přede mnou nestyděla, a teď tohle! To nemyslíš vážně!“ Rodiče by neměli své potomky do nahoty nutit. Děti by si měly přirozeně vybrat svůj postoj k nahotě. Dané období přejde a v devatenácti dvaceti letech se zase přestanou stydět. Pro rodiče tady platí: respektovat to, neřešit to. Tedy dát své holčičce plavečky bez nějakého komentáře… Sami rodiče se ale chovají stejně jako dřív. Neznamená to, že když dítě, tak i oni se začnou zahalovat.

Mluviti zlato
Kolem šestého roku začíná být dítě všímavější, víc vnímá rozdíly mezi tatínkem a maminkou, jejich ochlupení. A neopomene to dát kouzelně slůvky najevo… Zase je to na nás rodičích, abychom se k jeho zvídavým otázkám správně postavili. V žádném případě bychom se neměli vyhýbat odpovědi a dítě odbýt slovy: „Na to máš ještě čas!“ nebo: „O tom se s tebou nebudu bavit.“ Na jeho všetečné otázky odpovídáme zcela přirozeně a přiměřeně jeho věku, aby tomu rozumělo. To znamená, že šestiletému dítěti nebudeme vykládat o hormonálních změnách, ale řekneme mu například: „Jak rosteme, zvětšujeme se a stavba našeho těla se mění. U velkých, dospělých lidí se objevují věci, které ty jako malé dítě nemáš, například ochlupení, dívkám rostou prsa…“ Později, když je mu o dva nebo čtyři roky víc (záleží na každém dítěti) můžeme se už pobavit také o zmíněných hormonech.

Na svět přicházíme nazí, proto je nahota přirozená. Až se budeme rodit v teplákách, plavkách, společenských šatech, potom z ní dělejme vědu…

To je penis, to je vagina
Důležité je i to, aby se děti, když jim táta nebo máma něco vysvětlují, nezalekly. Proto by rodič měl používat správné označení. Buď mužské, nebo ženské přirození, penis nebo vagina a ne všelijaké zdrobněliny, jako je pindík (Což všichni pochopitelně děláme…). Vysvětlit to takto: „My tomu doma sice říkáme pindík, ale správně se tomu říká pohlavní úd nebo penis.“ Děti se napoprvé asi zahihňají, ale pak si na to zvyknou a až budou velcí, tak to pro ně bude přirozená záležitost. Vzpomeňme si na dobu, kdy nám bylo přesně tolik, kolik je teď našemu dítěti, jak nám bylo příjemné, když nám to rodiče vysvětlovali, nebo naopak nemilé, pokud o tom s námi nemluvili. Proč bychom měli opakovat chyby rodičů a předávat je dál?

Bejvávalo…
„To za našich let nebývalo,“ říkávají naši prarodiče… Samozřejmě se to může týkat i nahoty, kde mnohdy na malého naháče reagují slovy: „Schováš to, ty hanbo!“ Protože tím mohou babičky a dědečkové leccos pokazit, je dobré si s nimi vyjasnit – v době, kdy jsou děti ještě miminka – jaký vztah k nahotě v rámci rodiny zaujmou. Takzvaně určit si pravidla hry. Rodiče by měli svým rodičům říct: „Podívejte se, doba je taková. My si přejeme, aby se naše dítě zdravě vyvíjelo a setkalo se s nahotou doma v rodině. Nechceme, aby si ji později hledalo v časopisech nebo jinde a mělo o lidském těle a věcech, které s tím souvisejí, zkreslenou představu. To by pro něj nebylo dobré.“

V těch rodinách, kde se rodiče úzkostlivě neschovávají při převlékání a koupání, vyrůstají sebevědomé děti se zdravým a uvolněným přístupem k vlastnímu tělu, nahotě a sexualitě.

A ještě…
I když dáváme dětem naprosto stejnou výchovu, máme k nim totožný přístup, tak bychom neměli zapomenout na to, že existuje genetika a že záleží i na tom, kde máme gen studu – zda je vyvinutý, tedy dominantní, či nikoliv. Chtě nechtě genetika vstupuje i do našeho postoje k nahotě a její poměr k sociálnímu prostředí a výchově, které každého z nás utváří, je přibližně půl na půl. Může se tedy stát, že ze dvou sester je v dospělém věku jedna – stejně jako její rodiče – nadšená naturistka a druhá by bez plavek na pláž nešla. Každý z nás má hranici studu díky genetice někde jinde. v

Anketa Betynky:
Myslíte si, že je nahota v rodině přirozená?


Katka, dcery 9 a 4 roky
Nahota je přirozená a děti by to měly zjistit v rodině. Doma se nestydíme a také rádi s dětmi navštěvujeme nudistické pláže. Když se malá dcera zeptá na něco ohledně mého těla, tak jí to vysvětlím a řeknu, že to bude mít, až bude velká. Prohlížíme si knihy o lidském těle, pohlavní orgány holky odmalička nazývají pravými jmény.

Honza, manžel Katky

Narodil jsem se předpokládám, podle zkušeností s vlastními dětmi, nahý. Konkrétně to v běžném životě znamená, že před sebou nic neskrýváme. Terezka v devíti letech ví, jak přicházejí děti na svět a jak se který kousek těla jmenuje, skoro čtyřletá Natálka také. A jinak chodíme doma i venku oblečení dle počasí a příležitosti. Takže nahota přirozená je.

Líba, dcery 15, 12 a 4 roky
Zajisté. Vedu děti k otevřenosti, upřímnosti, opravdovosti, přirozenosti, informovanosti, aktivitě a zodpovědnosti. Nic před sebou neskrýváme. Ani svoje tělo, ani psychické rozpoložení, emoce. Vedu děti k tomu, aby znaly svoje tělo, měly se rády a rozvíjely zodpovědný a pozitivní vztah k vlastní sexualitě.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře