Nábytek pro batole

Zminimalizování krámů! Tak zní základní heslo veškerého bydlení v pidibytě. Když seškrtáme vybavení na minimum, vychází nám následující:
Nábytek pro batole
Vezměme to od podlahy
Nikdy před tím a ani potom nestrávíte na zemi tolik času jako právě teď. Pro batole je podlaha momentálně nejbezpečnějším a nejzajímavějším místem na zeměkouli. Protože leze po zadečku a po kolenou a ručičky si neustále strká do pusy, zahoďte jakékoliv staré koberce a pořiďte podlahu se snadno omyvatelným a ekologicky ošetřeným povrchem. A když koberec, tak se spodní stranou v protiskluzové úpravě nebo s protiskluzovou podložkou. Batolata milují různé povrchy: počínaje měkoučkými plyšovými hračkami a polštáři až po měkká dřeva a praktické plasty.
 
Platí zásada: Co nelze strčit bez úhony do pračky nebo jednoduše umýt pro tohle období nebrat ani jako dar!

Drobnosti zajišťující bezpečnost
Batole je nejvynalézavější tvor na světě, který si zvládne ublížit i tam, kde by to nikdo nečekal. S vědomím, že v momentě, kdy se z ležícího miminka stane mobilní jedinec, musíte být jako sto ostřížů. Vytvořte si seznam drobností, které ale mnoho zachrání. I tak se smiřte, že se párkrát bouchne do hlavy o stůl nebo se spálí. Kromě krytek na elektrické zásuvky a plastových chráničů ostrých hran stolů (které je sice designově nevylepší, ale o to teď nejde) by se domov batolete neměl nikdy obejít bez zarážek na okna. A to i na ta, u kterých si neumíte představit, jak by se na ně vaše mrně vyškrábalo.
 
Věřte, že batolata dokáží vlézt všude! Sice krásný, leč látkový a výborně za cíp stahovací ubrus schovejte pro zářivé zítřky do skříně. Ale pokud si opravdu nemůžete pomoct, kupte za pár korun alespoň upínače ubrusů. Dalším pomocníkem při tvorbě bezpečného světa pro náš poklad by neměly nikde, ani kdyby na chleba nebylo, chybět ochranné bariéry na sporáku. A pozor na dveře! Dobré je aspoň na čas namontovat zástrčku a zautomatizovat si její používání, i když zamykáme.

Postel
Postýlce za chvilku odzvoní. Na to, kdy své úplně první postýlce udělá batole definitivně pápá, neexistuje žádná věková tabulka. Definitivně odzvoněno má v momentě, kdy z ní samo vyleze a radostně vleze do rodičovské postele, nebo na návštěvě u stejně starého kamaráda vidí, že ten už hajá v „lepším“. Jenže právě obyvatelé malých bytů se osypávají hrůzou, kam novou postel nacpat, když šetří s každým centimetrem. Pavlína Blahotová doporučuje „rostoucí“ dětskou postel. Ta je jen o málo větší, ale později se dá dalšími sklopnými částmi lehací desky podle potřeb prodloužit.

Židličky pro trpaslíky
Bez miniaturních plastových nebo dřevěných židliček se rozhodně neobejdete. Kupte alespoň dvě – v jedné může sedět třeba plyšový medvěd. Dítě se nebude ve svém miniaturním světě cítit osamoceno. Objemnější zadky nás dospěláků do nich neradno cpáti – nábytek dnes není vyráběn k tomu, aby přečkal staletí, k přisednutí si na „kus slova“ s človíčkem poslouží třeba obrovský sedací polštář. Na zemi budete vůbec trávit dosti času, takže polštářů není nikdy dost.
 
Jídelní židle
Papací židličky jsou v určitém období nejoblíbenějším kusem rodinného nábytku. Tedy pro rodiče – batole z židličky nemůže samo utéct, čímž umožňuje na chvíli polevit z ostražitosti. Do malých bytů jsou dobré takové varianty, které se dají jedním pohybem rozložit na nízký pracovní stolek se židličkou. Ten je ideální pro první samostatné svačiny i kreslení.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Pracovní stolek
Na co potřebuje batole pracovní stolek? Na milion věcí. Nejprve okusí půvab slůvka „moje“ a pak dostane chuť pomáhat a dělat spoustu věcí s vámi. Odháněním jemu i sobě škodíte, navíc si společnou prací s vámi procvičuje motoriku. K nízkému stolečku (ať už vytvořenému z jídelní židle nebo speciálně zakoupenému) si nezapomeňte pořídit něco na klečení. Jinak vás, než povyroste, budou pěkně zlobit záda. A ještě jeden detail: stolek pro batole by měl stát pokud možno v prostoru nebo alespoň přistavěný ke stěně tak, aby k němu dítko mohlo přistoupit ze všech stran.

Osvětlení
Co má být v pokoji batolete osvětleno? Postýlka, místo, kde si hraje nebo prohlíží knížky, stolek a šatní skříň. Ale při tom pamatujte: Bezpečnost nade vše – zástrčky doslova volají po strkání prstíčků a šťourání všelijakými dřívky, šňůry od lamp k oblizování. Všechny, a to i nepoužívané, musí mít na pár let kryty.
Jelikož svítidla nesmí oslňovat ani při pohledu zespodu, protože ten je v životě batolete nejčastější, zařiďte v pokoji, kde se nejčastěji pohybuje, raději stropní nebo nástěnná svítidla. A i stolek, kde si hraje, je lepší nasvítit shora.

Oblečení a hračky
Ve filmech mají obyvatelé bytů úžasné vestavěné skříně. V pidibytě se dospělí snaží vytvářet úložné prostory, kde se dá (a až u stropů). To ale neřeší batolecí problém. Samozřejmě že by mohli rodiče jeho věci naskládat mezi ty své, jenže dítě potřebuje svoji skříňku na oblečení a hračky i z jiných důvodů. Musí se naučit uklízet své hračky a osobní věci, a to nepřijde jen tak. Nejprve tak činí s maminkou a pak pod jejím dohledem. K výuce samostatného uklízení nejlépe poslouží mobilní kontejner na několik oblíbených hraček a otevřené police. Důležité skříně, bez kterých by vaše oblečení opravdu leželo na hromadách, ovšem opatřete bezpečnostní pojistkou proti otevření a přiskřípnutí prstů.

Paraván
Tento bytový doplněk se v Čechách ještě tak úplně neprosadil, přesto by se maličké byty bez něj neměly obejít. Proč? Psycholožka Marta Boučková říká: „V zájmu všech zúčastněných je vymezit společné prostory. Tyto hranice totiž ctí soukromí dospělých. Rodiče by měli striktně trvat na tom, že nejsou na světě jen pro své dítě, mají právo i na vlastní svět.“ V garsonce nebo jednopokojovém bytě vytvoříte díky paravánu sice jen koutek, kam se vejde jen dětská postýlka a stoleček s židlí. Ale i tam se může odehrávat úplně jiný život než ve zbytku místnosti.

Barvy a dekorace
Barvy mají jednu úžasnou vlastnost: pohrávají si s námi. Dokáží prostor opticky zvětšit i zmenšit, dokáží uklidňovat, ale i psychicky rozhodit. Jelikož se dítě neumí bránit, při volbě barevnosti domova platí přísloví „dvakrát měř a jednou řež“ tuplovaně. Existuje dokonce termín „baby-barvy“. Je to růžová, žlutá, (světle) modrá a zelená, které děti zklidňují. Navíc právě zelená a modrá opticky rozšiřují plochy a předměty v těchto barvách působí, jako by stály dál, než ve skutečnosti stojí. Světlé odstíny navíc prostor rozšiřují a opticky odlehčují. Mějte ale v patrnosti, že barvou se dá i poměrně dost zkazit. Pokud nemáte vůbec žádné výtvarné cítění, poraďte se s odborníky (třeba v Ikee vám poradí i zdarma). A spořivost stranou: barvy by měly být snadno omyvatelné, nereagovat na dětské sliny a neodlupovat se.

Minipříběh na závěr
Paní Markéta, která si z pochopitelných důvodů nepřála být uvedena celým jménem, vypráví svoji zkušenost: „Když jsem se vdala, kamarádky mi záviděly, že mám vystaráno. Přivdala jsem se totiž do prvorepublikové vily manželových rodičů, kde měl v podkroví krásný, samostatný byt. U domu byla i zahrada... Jásala jsem. Jásot mne ale záhy přešel. Víkend co víkend tchán zaklepal o půl osmé na dveře a pravil: „Konec lenošení, kdo chce dům, musí makat.“ A manžel natáhl montérky. Neexistovalo, že bychom si naplánovali výlet bez konzultací s jeho rodiči...
 
Nešlo o to, že bychom nechtěli pomoct, že bychom si nevážili toho úžasného bydlení, ale neměli jsme šanci řídit si svůj soukromý život po svém. Po čtyřech letech jsem řekla manželovi: „Buď se odstěhujeme, nebo rozvedeme.“ Odstěhování proběhlo – decentně řečeno – v ne příliš dobré atmosféře. S dvouletým Viktorem jsme se přesunuli do podnájmu jedna plus jedna na sídlišti v Modřanech a já skoro plakala štěstím, že mohu dýchat. K většímu a vlastnímu bytu jsme se doplazili, když bylo Vikimu dvanáct, a to už jsme se rozrostli ještě o Štěpána. Ale nikdy jsem těch několika let „na jedné hromadě“ nelitovala. Ono totiž vlastně ani tak nezáleží, jak bydlíte, ale s kým... A mimochodem, po čase „povolila“ i komunikace mezi námi a rodiči manžela.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře