Na nočník s trpělivostí

Den, kdy dítě odloží plenku a začne chodit na nočník je velká událost, která zaslouží oslavu. A že je co oslavovat, cesta k tomuto vítězství bývá mnohdy trnitá.
Na nočník s trpělivostí
Stejně jako je každé dítě jiné, jinak se vyvíjí, učí, tak začne i různě chodit bez plenek. Už dávno neplatí, že roční dítě by se mělo vysazovat, jak tomu bývalo v dobách minulých. I když vás možná zejména starší generace nabádá, ať své miminko začne „drezírovat“ na nočníku, jakmile se posadí, nedbejte na to. Dnes už víme, že je to holý nesmysl, dítě se prostě naučí vykonávat potřeby na nočníčku nebo WC v momentě, kdy trochu dospěje, obvykle to bývá kolem druhého roku věku.
 
Ovšem problémy mohou někdy přetrvávat i déle. Stejně jak nám na web napsala jedna nešťastná maminka pod nickem Barbora83: „Mám 27 měsíční dceru a stále nechce chodit na nočník. Vyzkoušeli jsme snad všechny možné varianty jak jí to naučit ale nejde to. Když jí chci posadit na nočník, tak se začne vztekat, odmítá se posadit a je schopná držet potřebu i 5 hodin. Pak už to nemůžu většinou vydržet, dám ji plenku a holčička okamžitě udělá svou potřebu. Už jsem z toho zoufalá a bojím se,že mi ji ani kvůli tomu nevezmou do školky.“

Netrapte se zbytečně
Určitě je to trápení, ale je třeba říci, že v tom tato maminka není sama. „Vůbec to není tak závažný problém. Až dvacet procent dětí se naučí chodit samo na záchod až těsně před nebo dokonce po třetím roce věku. To jen v Čechách nebo možná ve východní Evropě přetrvává představa, že dítě se musí zbavit plínek, jakmile začne chodit. Ale tak to prostě není. Chození na nočníček souvisí se zralostí dítěte. Nemá tedy smysl nic uspěchat a pokud dítě odmítá na nočník chodit, neměli bychom ho k tomu nijak nutit, tím naopak vyvoláváme averzi a celý proces učení se může ještě zkomplikovat a prodloužit,“ tvrdí pediatrička Alena Bohdanecká.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Ukliďte nočník a vyčkejte
Takže jak postupovat, pokud se vaše dítě vzpírá chození na nočník a jedinou odpovědí je NE? Hlavně ho nenutit. Jediné řešení je počkat než to přejde. Takže nočník ukliďte. Svému potomkovi ho nepřipomínejte mu ho, nemluvte o něm.
 
„Pak bych určitě doporučila je prostě ignorovat fakt, že je dítě má zase pleny. Určitě není dobré ho ponižovat tvrzením, že je ošklivé, že velké děti chodí na nočník a nenosí plínu a podobně,“ radí MUDr. Bohdanecká.
 
Někdy mohou maminky dětí odmítajících chodit na nočník strašit i reakce okolí. Věty typu, „Váš Martínek ještě nosí plínku? To naše Gábinka dělá eee už od roku!“ nikomu sice radost neudělají, ale vy se jimi nazetěžujte. Jednak to nemusí být pravda a pak váš Martínek zase umí spoustu věcí, co Janička ne.
Po čase se k nácviku chození na nočník vraťte. „Ideální je doba tak po měsíci, kdy se budou rodiče tvářit, že nočník neexistuje. Dobré je to začít se „znovuučením“ v době klidu třeba na dovolené. Rodiče by měli ale dbát na to,aby to byla jediná nová věc, kterou se dítě musí naučit. Pokud se jej budete snažit naučit současně další dovednosti, nepůjde to,“ dokončuje MUDr. Bohdanecká.
 
Jestliže se ani při opakovaném učení nedočkáte úspěchu, pak se poraďte se svým pediatrem. Může existovat psychická a dokonce i fyzická zábrana, proč dítě chce mít pleny. Ale to musí určit lékař, tak se nebojte ani nestyďte a se svým problémem se svěřte dětskému lékaři, který má vaše dítě v péči.

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře