Když se vám narodí miminko, ani vás nenapadne, že jednou přijdou chvilky, kdy ruměnec na tvářích nenaskočí vašim dětem, ale vám. Někdy se dokonce po hláškách, které pronesou, zpotíte až na kost. U nás ta doba právě nastala. Se starším synem je to dobré, ale mladší, ten vážně perlí. Jeho specialitou je vytáhnout sprostá slova, která ho tajně naučili nevlastní sourozenci, na světlo boží ve chvílích, kdy se to absolutně nehodí.
Třeba když kolem nás jde ctihodná sousedka, na něco se kluků ptá a můj druhorozený, místo aby ohromil nějakou vědomostí (jinak je to vážně moc chytrý kluk), pronese právě onu sprosťárnu. V tu chvíli zatínám zuby a nejraději bych zmizela. V duchu si říkám, že si snad tato zvědavá paní nebude myslet, že doma mluvíme jako dlaždiči! Já navíc sprostou mluvu u dětí absolutně nesnáším. Holt odříkaného chleba největší krajíc.
Peprná chvilka nastala i v okamžiku, kdy na syna hezky promluvil děda a můj drahoušek mu se sladkým úsměvem odpověděl: „Pitomý šmejde.“
To už jsem skutečně ztuhla. Až později jsem zjistila, že je to hláška z jednoho amerického dětského filmu, kterou jsem vůbec nezaznamenala. Zato můj synek ano. Jen štěstí, že mého tátu ani nenapadlo, že bychom se o něm vyjadřovali podobně expresivními výrazy. Ale už mám nahnáno. Hlavně ať něco podobného nezkouší ve školce. Naštěstí – tam je to zatím dobré. Uf. Ale pochopitelně nejsem jediná, která něco podobného zažívá.
Nesmrtelné hlášky malých rozumbradů
Kdo by neznal situaci, kdy přijde nechtěná návštěva, zatímco v televizi běží důležité utkání. A když vás muž vyšle ke dveřím s tím, že máte říct, že není doma, ale v práci, do situace se vmísí dítko, které prohlásí: „Ale maminko, vždyť se tatínek kouká v obýváku na fotbal.“ V takové situaci jsou všechny argumenty zbytečné. Ale může být i hůř.
Na internetu zaperlil popis maminky od jednoho nejmenovaného školáčka tohoto znění:
,,Mamka je hodná. Má hnědé vlasy a zelenomodré oči. Má průjem a je jí 41 let. Drží dietu a prdí před cizími lidmi. Říkáme jí, že je tlustá. Je malá a je šílená, furt říká, že už nekoupí bonbony. K cizím lidem se chová hezky, jmenuje se Martina.“
Těžko říct, jak se asi cítila dotyčná maminka, když si takovou práci svého potomka přečetla. Děti prozradí i to, co není pravda. Ale batolata ještě tak ,,zákeřná“ nejsou. I když – také můj syn na mě ve školce nadšeně volal, že mě nakreslil a že mi udělal veliké břicho, protože jsem hrozně tlustá. Tak jsme se tomu společně zasmáli. Pro pravdu se přece člověk nemá zlobit, že?
Vysvětlujte, buďte trpěliví a dávejte pozor na pusu. Svou i dítěte.
Svatá trojice aneb jak se chovat, když dítě řekne, co nemá?
1. MLČETI ZLATO
Abyste se do peprných situací nedostávali i vy, měli byste si v první řadě dát pozor na pusu a nikdy před dětmi neříkat to, co by se neměl dozvědět nikdo jiný. Děti jsou zkrátka upřímné. Klidně tátovi prozradí, že jste si koupila nové boty, i když vy byste na to nejraději vůbec neupozorňovala.
2. ZACHOVEJTE KLID
Nezlobte se na ně. Psychologové doporučují, že pokud dítě ojediněle vypustit z úst nějakou neslušnou věc, je lepší to ignorovat, nevšímat si toho. Protože i když byste mu to chtěli okamžitě zatrhnout, tím, že se rozčílíte, v něm jen přiživíte touhu udělat to znovu. Když to však opakuje, zasáhněte vysvětlením.
A když řekne vaše dcerka před sousedkou, že o ní maminka říkala, že je to babizna? Pak je to vina vaše, nikoli holčičky. Rodiče musí s tajnými větami zacházet opatrně, protože dítě ještě netuší, co podobným podřeknutím způsobí. Dospělý by to ale vědět měl.
3. OBRŇTE SE TRPĚLIVOSTÍ
Třeba váš malý špunt nepochopí hned, že když občas něco utrousíte na cizí adresu, nemyslíte to vyloženě zle, a že se nehodí, aby o tom mluvil na veřejnosti
nebo před osobou, jíž se to týká. Ale časem mu to určitě dojde. Když dítě nemá něco dělat, mělo by pochopit proč. Můžete mu to přiblížit i na nějakém konkrétním případu, který je bližší jeho věku i chápání. Uvidíte, že s trochou trpělivosti bude nepříjemných chvilek ubývat a ubývat.
Co na to koučka? Trest není na místě
Děti jsou upřímné a do určitého věku nejsou zcela sociálně zdatné. Je to ale součást jejich přirozeného vývoje. Je tedy dobré na základě vzniklé situace dítěti bez emočních výbuchů vysvětlit, jaké dopady jeho chování mělo. Trest určitě není namístě. My sami bychom se měli zamyslet nad tím, jestli jsme jednali správně, když jsme negativně mluvili o někom, koho dítě zná. Pokud se jedná o tajemství, které má zůstat v rodinném kruhu, je zapotřebí o tom dítě poučit a zároveň jej nechat, ať se samo vyptává, než celý stav pochopí.
DĚTI FUNGUJÍ TAK TROCHU JAKO NAŠE SVĚDOMÍ. UŽ ODMALIČKA.
Bc. Lenka Černá životní kouč, lenkacerna.cz