Kdyby ženy měly řešit početí dítěte podle toho, jak se to komu ve firmách hodí, asi bychom brzy vymřeli. Vždycky je totiž dobré těhotenství odložit. Jednou proto, že je třeba dokončit důležitý projekt, podruhé proto, že přibyla práce nebo naopak ubylo lidí. Může jedna těhotná zbrzdit plnění plánu, nebo dokonce ohrozit výrobu? Někteří šéfové se tak tváří. Mají pocit, že jim to ty ženské dělají naschvál a do jiného stavu přijdou ve chvíli, kdy se to vůbec nehodí. A co teprve, když se (podle zákona) brání přesčasům, nechtějí jezdit na služební cesty, nebo se dokonce „seknou“ marod. „Když mě přijímali na novém místě, ptali se, jestli hodlám mít dítě. I když tahle otázka zasahuje podle mého názoru do občanských práv, odpověděla jsem, že ano, ale až za nějakou dobu.“ Neplánovaně těhotná byla Michaela o rok později. „Místo abych si to užívala, musela jsem poslouchat řeči o tom, jak jsem šéfa podvedla a jak firmu přivedu na mizinu. Přitom jsem pracovala pořád stejně a za celých devět měsíců jsem byla doma jenom jednou, a to jen týden…“
Když je dobrá vůle…
Těhotenství není nemoc a těhotné vůbec nemusí být na neschopence. Mohou podávat stejné výkony jako před tím, než přišly do jiného stavu. Ale také se může stát, že je postihnou zdravotní obtíže, které jim znemožní stoprocentní docházku do práce, nebo je omezí v jejich povinnostech. Pak samozřejmě hodně záleží na ostatních, jak se s tím vyrovnají. Zvláště teď, kdy se všude šetří a lidí je na většině pracovišť právě tak akorát. Jednu těhotnou možná ani nezaznamenají. Ale když se jich najednou vyrojí hned několik, jako například na Exekutorském úřadě v Olomouci? Všichni to naštěstí vzali sportovně. Starší kolegyně nastávajícím maminám jiný stav přály, mladší žertovaly, že by bylo lepší držet se od nich dál, aby se také nenakazily. A všechny společně jim pomáhaly. Bez zbytečných řečí pracovaly za ně – zvlášť když je nevolnosti či jiné potíže – třeba i na pár týdnů – zahnaly do postele. A ony samy? Nestřežily si žárlivě bříška a nedožadovaly se větší pozornosti a větších ohledů než ty druhé? Právě na-opak. A to platí i teď, když jsou se svými dětmi na mateřské. Scházejí se, píšou si, volají si o radu a moc se těší na jaro, až vyrazí na nějakou společnou vycházku…
CO VŠECHNO ŘEŠÍ ŠÉFOVÉ...
Jedna nastávající maminka na pracovišti většinou velký „problém“ neznamená. Její nadřízený však musí být v obraze. Musí znát dobře předpisy, vědět, jakou práci může a jakou naopak nesmí vykonávat a jak rozdělit – pokud bude muset v těhotenství ze zdravotních důvodů zůstat doma – její práci mezi už tak dost vytížené kolegy a kolegyně. Také musí najít „záskok za mateřskou“, tedy člověka, který se smíří s tím, že místo sice má, ale jen na dobu, než se maminka vrátí do práce...
KDYŽ S BŘÍŠKEM NEPRACUJETE JENOM VY SAMA...
✱ Máte pocit, že se vaší těhotné kolegyni dostává více výhod a více ohledů než vám? I když vám také není nějak zvlášť dobře, ona na tom může být se svými nevolnostmi a zvracením ještě hůře. Snažte se vžít do její situace.
✱ Už jste skoro před porodem, a vaše kolegyně do „toho“ teprve spadla? Snažte se jí poradit a pomoci. Ušetří jí to spoustu starosti a určitě to ocení.
✱ Když víte, že je vaše těhotná kolegyně poněkud úzkostnější, nekrmte ji každý den děsivými historkami o tom, co všechno by se jí mohlo při porodu stát.
✱ Zdá se vám, že váš šéf není dostatečně ohleduplný a vstřícný? Vžijte se do jeho situace. Se dvěma či více těhotnými na krku byste také nevěděla, co dřív…
Převzato z časopisu Betynka.