Místo devíti měsíců třeba jen osm týdnů

Potratila jste. A kdo říká, že všechno zlé je pro něco dobré, vám teď připadá jako Marťan...
Místo devíti měsíců třeba jen osm týdnů
Smutek, prázdnota a dokonce i vina. Tuhle přehlídku minusových pocitů si asi „užívá“ každá z nás, která už už uvěřila tomu, že bude máma, a najednou přišel podraz. Příroda se rozhodla, že ještě ne, že ještě jeden pokus, ještě jednu zkoušku nám připraví. Koneckonců zázraky se přece nedějí samy od sebe, na požádání, jen proto, že teď by se hodily. A miminko přece takový zázrak je! Jako naschvál teď vidíte kulaťoučkou těhulku na každém kroku? Připadá vám jako největší nespravedlnost na světě, že sousedka, která po mateřství nijak zvlášť netoužila, pyšně nosí dvojčata a vy… Ale nepleťte se, nejde o spiknutí proti vám. Nejste zdaleka jediná, kdo musí na cestě k mimču zdolat zdánlivě nepřekonatelné překážky. Samovolným potratem v I. trimestru končí u nás každé páté těhotenství. V minulém roce touto smutnou zkušeností prošlo celkem 14 100 žen a my se teď pokusíme vysvětlit, co a proč se vlastně v našem těle děje. Jedna z autorek tohoto článku si touto smutnou zkušeností totiž prošla také.

Co se děje v našem těle při početí
Co se děje při početí, je všem jasné, takže jen krátké „opáčko“. Vítězná spermie (někdy je jich více) po dlouhém a urputném boji dorazí k připravenému vajíčku, zdolá poslední překážku v podobě jeho obalu a zavrtá se dovnitř. Přijde „pokyn“ a vajíčko se začíná dělit na dvě, čtyři, osm a tak dále. Doputuje do dělohy, v jejíž sliznici se usadí, vytváří se placenta, prostřednictvím které dostává plod výživu. Ze zárodečných buněk se začíná tvořit nová lidská bytost. Za normálních okolností se po zhruba 40 týdnech můžeme těšit na řvoucí uzlíček (nebo více uzlíčků).
 
Klepněte pro větší obrázek 

Co se děje v našem těle při potratu
Co se ale odehrává v těle ženy, které se „rozhodlo“, že v sobě vetřelce donosit nechce? Bohužel ani matka příroda, ani moderní medicína nedokážou vždycky zařídit, aby vše dopadlo dobře a i tady může dojít k chybě. Většinou příroda pak v podstatě donutí tělo matky, aby se plodu včas zbavilo.
 
Menstruace je pro 99 % z nás synonymem pro nepříjemné a často bolestivé křeče v podbřišku. Během „měsíčků“ se totiž ztluštělá sliznice v děložní dutině spolu s neoplodněným vajíčkem doslova trhá a odlučuje, aby odešla z těla ven. Křeče při potratu jsou ještě několikanásobně bolestivější. Jsou projevem stahů svaloviny dělohy, která se tak snaží plodové vejce vypudit. Svalovina se stahuje, děložní hrdlo se začne otevírat a tkáně odejdou, jsou vypuzeny.
 
„Do 8. týdne – a tehdy nejčastěji dochází ke spontánnímu potratu – se jedná především o tkáně plodových obalů. Plod doposud není větší než 15 mm,“ říká doktor Petr Chudáček, primář gynekologicko-porodnického oddělení příbramské nemocnice. Děloha sama se při spontánním potratu většinou úplně nevyčistí, obvykle je potřeba odborná pomoc. „Od devátého týdne se již začíná vytvářet placen ta, plod rychle roste a spontánní potrat může provázet poměrně silné krvácení,“ pokračuje primář Chudáček. „Poměrně časté slabé zakrvácení v prvním trimestru se nemusí při normálním ultrazvukovém vyšetření brát příliš vážně,“ vysvětluje primář Chudáček. Důvody k hospitalizaci se zvažují individuálně u každé pacientky. Je ale vždy nutné si uvědomit, že potrat patologického plodového vejce je přirozeným vývojem.
 
„Jako zamlklý potrat se označuje nález plodu bez životních projevů. K tomu dochází také nejčastěji v prvních třech měsících těhotenství,“ upozorňuje odborník na další možnou variantu. Tento stav, který lékaři díky ultrazvuku odhalují relativně často, by dříve nebo později stejně skončil spontánním potratem.
 
Klepněte pro větší obrázekProč zrovna já?
Ptáme se v duchu při polykání slz... Ne, nemá vůbec význam si tuto otázku pokládat. Mezi nejčastější příčiny spontánního potratu, vysvětluje opět primář Petr Chudáček, „patří ty, které matka ani při nejlepší vůli nedokáže ovlivnit. Za prvé takzvaná chromozomální aberace, čili nesprávný počet nebo chybná struktura chromozomů. A za druhé vrozené vady plodu, které neumožní jeho další vývoj. Porucha vznikne při oplodnění vajíčka a dělení buněk. Dobrá zpráva v záplavě těch špatných je, že porucha v naprosté většině případů není způsobená dědičně. Teprve při opakovaných potratech má smysl provádět genetické vyšetření.“
 
Někdy se příčina pochopitelně skrývá v mateřském těle. Jde například o hormonální poruchy nebo poruchy způsobené imunitním systémem. Možná se budete divit, ale výjimkou nejsou ani běžné infekční nemoci – může vás ohrozit i obyčejná chřipka! Virové infekce se pokládají za poměrně častou příčinu potratu. Nemoci dělohy také patří na pomyslný žebříček příčin. „Jde především o různé malformace dělohy, myomy nebo poruchy děložního hrdla,“ bere si slovo opět primář Chudáček. Další skupinu rizikových případů tvoří podle jeho výčtu také ženy, které užívají toxické látky. Nemusí jít přitom jen o ženy alkoholičky nebo kuřačky, do této skupiny se řadí všechny další uživatelky měkkých či dokonce tvrdých drog.
 
A co duše
Duše pochopitelně truchlí, ale jestli cítíte vinu a přestáváte důvěřovat svému tělu, že je schopné splnit svou reprodukční funkci, pak je naopak pochvalte. První krok přece zvládlo na jedničku – otěhotněla jste! A dáte-li mu čas, aby zregenerovalo, případně v péči lékařů se i uzdravilo, je pravděpodobné, že se brzy dočkáte porodních bolestí a maminkovských radostí.
 
Nedělejte dítě, milujte se!
Jestli vám dobře míněná slova útěchy vašich nejbližších (buď trpělivá, příště se to povede atd.) lezou na nervy, řekněte jim to a neposlouchejte je. Stejně vám nejspíš nepomohou.
 
Cestu ze slzavého údolí musíte najít sama nebo s partnerem. „Velmi účinné bývá zaměřit se na jinou aktivitu než na miminko,“ říká psycholožka Tamara Cenková. „Třeba zkusit novou práci, vrhnout se na studia, změnit prostředí – jet na dovolenou a podobně. A hlavně: znovu se začít vzájemně milovat, a ne dělat dítě. Vrátit sexu – výrobě dětí – opět to krásné slovo milování.“ Pokud vás příroda zradila opakovaně a docházejí vám síly i argumenty k optimizmu, neváhejte a zajděte za psychologem. Pomůže vám podívat se na problém s větším nadhledem a získat znovu sebevědomí.
 
Klepněte pro větší obrázekNázor psycholožky Tamary Cenkové
Jako s prošlou záruční lhůtou si dnes připadá každá druhá „třicítka“, která ještě nestihla porodit, nebo dokonce ani otěhotnět. Ústav zdravotnických informací a statistiky totiž udává, že optimální věk pro otěhotnění, kdy je riziko samovolného potratu minimální, je mezi 20 a 26 lety. To je sice pravda, jenže přiveďte si na svět dítě v pětadvaceti, když nemáte kde bydlet a tak tak jste dostudovala. Jak na dotěrné dotazy okolí „přátelské rady“ a netaktní argumentace „seš stará tak se nediv“ – reagovat?
„Tlak společnosti bývá někdy ubíjející, a pokud někdo na ženu opravdu tlačí, je nejlépe odpovídat tak trochu arogantně, například: Já vám také neříkám, že ve vašem věku byste měla zhubnout, protože vašemu srdci kila navíc neprospívají...“
 
Zvyšte svoji šanci – užívejte kyselinu listovou a zahoďte cigarety
Kyselina listová užívaná hlavně v začátku těhotenství pomáhá předejít vzniku rozštěpu. Takže ji užívejte plnými doušky, nejlépe v přírodní formě – obsahuje ji například brokolice. Pokud jste ještě tak „nemoderní“ a kouříte, tak hoďte cigarety do koše. Někteří odborníci udávají, že tělo se zbaví posledních zbytků nikotinu až pět let před početím! Tady možná budete potřebovat pomoc odborníka. O dalších návykových látkách se nezmiňuji, protože jejich devastující účinky v době těhotenství jsou všeobecně známé. Snažte se vyvarovat infekcí – co to třeba teď, v době chřipek a viróz, znamená? Vynechejte návštěvy míst, kde je hodně lidí. V době, kdy určitě nemůžete být těhotná, se dejte očkovat proti chřipce a proti karcinomu děložního čípku.
 
Text: Markéta Ostřížková, Hana Bělohlávková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře