Miminkovské žvatlání aneb první slůvka

Pokroky našich dětí sledujeme všichni s nadšením a těšíme se, až uslyšíme první slova. Bude to táta, máma, nebo bába? Brzy se slovník batolete rozšíří a začne další krásná etapa objevování světa.
Miminkovské žvatlání  aneb první slůvka

Děti rozumí tomu, co jim sdělujeme, dřív než samy začnou mluvit. Na některá naše slova reagují úsměvem či pohybem a kolem sedmého měsíce se snaží vnímaná slova napodobit. I když mají tyto hlasové projevy do skutečných slov ještě daleko, je potřeba, abychom na ně patřičně reagovali a s miminkem si „povídali“. Díky tomu se totiž dítě učí navazovat kontakty s okolím a komunikovat. Je dokázáno, že děti, které brzy žvatlají, začnou záhy také mluvit.

Důležité slabiky
První dětská slova bývají tvořena opakováním stejných slabik – tá-ta, bá-ba, má-ma nebo te-ta, protože se dětem dobře vyslovují. Dítě tak může nadšeně volat tá-ta, aniž by zrovna myslelo na tatínka. Kolem jednoho roku se slovník dítěte začne rychle rozšiřovat, ale stále zůstává na úrovni jednoduchých tvarů tvořených nejčastěji z úderných slabik. Než se nadějeme, máme tady papa, hají, hačí, bác a ham.

Jak mluvit?
Odborníci z řad logopedů a dětských psychologů se shodují v tom, že jednoduchá slova, která děti zpočátku používají, patří do určité míry i do úst dospělých. „Náš slovník používaný v komunikaci s malými dětmi není vytvářen úplně náhodou. Slova jsou jednoduchá, většinou i snadněji vyslovitelná, takže usnadňují komunikaci,“ říká PhDr. Václav Mertin. Dítě dokáže jednoduché výrazy zachytit, protože se mu snadno pamatují a jsou melodické. Právě melodie, rytmus a kadence mají velký význam. Jednoduchá „maminkovská“ řeč je zpěvná, a upoutá tak dětskou pozornost. Běžná řeč dospělých je pro malé děti příliš nevýrazná a nemůže je nikdy tolik zaujmout. Navíc „normální“ slova jsou příliš složitá, takže vývoj dětské řeči neurychlí.

Žádné šišlání!
„Když se měla narodit moje dcera, říkala jsem si, že s ní budu od začátku mluvit normálně, žádné hají a hačí. Jenže to nějak nejde, ty jednoduché výrazy plynou instinktivně,“ říká maminka Alena a dodává: „Dávám si ale pozor na to, abych to nepřeháněla se šišláním a pitvořením, což za mě bravurně dohání naše babička.“ V dětském slovníku se postupně objeví i nejrůznější zkomoleniny. Zapisujte si je pro budoucí společné vzpomínání, ale vy sami je spíše nepoužívejte. Dávejte pozor na to, jak před dítětem mluvíte, protože jste mu vzorem. Všechny nešvary, jako třeba šišlání, od vás dítě převezme jako normu. 

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře