„Pojď k mamince,“ lákáte svého mrňouse. Ale miminko má dost starostí samo se sebou. Aby se udrželo na dvou, musí se pevně přidržovat žbrlení postýlky, nábytku nebo pohovky. Ale když se mu jednou povedlo vyškrábat se nahoru, bude to zkoušet znovu a znovu, dokud nezíská jistotu. Pak teprve přijde čas, aby se pokusilo o první krůček. Ale i k němu by mělo dozrát.
Nemůžete uvěřit tomu, že kamarádčin Tomík to zvládl v deseti měsících a vaší Janince se to ve třinácti pořád ještě nedaří? Lékaři i psychologové vám na to řeknou jediné: Každé dítě je jiné. Dětská lékařka Lenka Smetanová zdůrazňuje, že postupné napřimování páteře u každého kojence je naprogramováno a souvisí se zapojováním jednotlivých skupin těla. „Nejprve se dítě učí zvednout hlavičku – jsou aktivní vzpřimovací svaly krční páteře, pak jsou zapojovány ramenní pletencové svaly a horní část hrudní páteře, kdy je dítě schopno opory o předloktí na bříšku. Teprve potom přijde na řadu zapojování svalových skupin směrem dolů k bedrům, svalům pánve a dolních končetin.“
Vývoj se urychlit nedá
Aby se dítě správně vyvíjelo, potřebuje k tomu podmínky. Nejen vlastní dispozice, ale i vaši rozumnou péči. Jenže když máma nebo táta vidí, jak je jejich Mareček nebo Silvinka oproti stejně starému klukovi nebo holčičce jejich známých pozadu, začnou být netrpěliví. Ale ono by stačilo zeptat se jinak. Nepředčí je zase vaše miminko v jiné „disciplíně“? Psycholožka Eva Pavlíková má pro starost rodičů, zda vývoj jejich dítěte probíhá správně, pochopení. Ale zároveň vidí i to, co je třeba vůbec nenapadne. „Žijeme ve společnosti hodně orientované na výkon, takže mnozí lidé pochopitelně spoléhají na „trénink“. Letité zkušenosti však ukazují, že ve vývoji dětí se nic moc urychlit nedá. Podněcování k chůzi za každou cenu se už dlouho nedoporučuje, jelikož se jím aktivují nesprávné pohybové vzorce. Dítě, které ještě nechodí, by mělo být podporováno spíše ve fyziologickém lezení po čtyřech.“ Výklad je proto jednoznačný. Nesnažte se nic uspěchat. Když dítě stojí, určitě bude brzy chodit. Kdyby bylo něco v nepořádku s nohama, s koordinací svalů nebo rovnováhou, nepostavilo by se.
Když se zadrhne
„My jsme na první samostatný krok čekali hodně dlouho,“ přiznává nerada Michaela. „Sabinka v deseti měsících docela dobře stála, v jedenácti se pustila kolem nábytku, ale pak se zadrhla a další tři měsíce jsme s ní nehnuli.“ Když věc konzultovali s dětským lékařem, doporučil jim, aby ji nechali být. Došel k názoru, že se k samostatné chůzi neměla proto, že ji pořád nutili k výkonu. Někdy se prostě vývoj zastaví. Buď proto, že po nemoci není dítě fit, nebo proto, že prožilo nějaké trauma – třeba odloučení od mámy – po kterém se musí chvíli vzpamatovávat. Až se bude cítit v bezpečí, zase se mu schopnost chodit nebo stát, vrátí. Někdy bohužel nedobře zaúřadují rodiče. Sotva jejich drobeček otevře oči, už se na něj vrhají – ne proto, aby se s ním pomazlili a potěšili, ale aby podle jejich programu, i když na to nemá, kráčel po dvou. A když se po místnosti nepustí samo, vláčí kinklající se tělíčko za ruce sem a tam, aby pochopilo, jak se to dělá. Malé dítě se sice rádo učí, ale není schopno se na jednu věc dlouho soustředit. Po pár minutách (někdy i po desítkách vteřin) bude mít vašeho „pravá levá“ dost. Nesnažte se tedy celou dobu, kdy je vzhůru, věnovat nácviku stání nebo chůze jen proto, že se vám zdá, že se v tomhle směru nevyvíjí dost rychle. Váš mrňous musí mít dost času i na to, aby se učil něco jiného. A když to s nácvikem přeženete, můžete se vsadit, že úsměv z jeho tvářičky zmizí. Bude unavený a protivný – navíc koordinace pohybu stejně nebude taková, jako jste si představovali – neúspěch bude zklamáním nejen pro vás, ale i pro vaše dítě, které – i když je ještě tak malé – touží být chváleno.
- Na to, aby dítě samo stálo, nebo chodilo, nespěchejte. Stání, obcházení nebo chození závisí na schopnostech dítěte, na jeho sebedůvěře a motivaci, stejně jako na jeho svalech a koordinaci.
Co na to redakce: Budete-li na ně příliš spěchat, jeho vývoj neurychlíte, ale můžete ho paradoxně naopak zbrzdit – dítě bude třeba padat a začne se bát, nebude pak už chtít s vámi spolupracovat.
- Když zvládne jedno stadium, ale do toho druhého se mu nějak nechce, může to být proto, že nechce pokračovat ve hře na chození.
Co na to redakce: Radost z lezení po celém prostoru může znamenat, že ještě není motivováno, aby se naučilo chodit.
- Dítě sice stojí u pohovky, ale neví, jak se vrtnout nalevo nebo napravo. Znamená to přenést váhu z jedné nohy na druhou. Ale také překonat strach.
Co na to redakce: Položte před něj hračku, ale ne rovnou, spíše kousíček bokem. Bude na ni chtít dosáhnout, a tak mimovolně udělá do strany krok, na který si předtím netrouflo.
- Jestliže vaše miminko zatím bez opory nechodí, pořiďte mu hračku, kterou bude moci tlačit. Zpočátku mu pomáhejte, přidržujte mu ruce na rukojeti – získá tak větší jistotu. Když si to párkrát vyzkouší a jde mu to dobře, můžete mu zkusit dát do rukou hračku na tahání (na provázku s kolečky)
Co na to redakce: Některé děti rády tlačí židli nebo stoličku – hlídejte je, mohla by se převrhnout a dítě by si mohlo ublížit.
Chodítka s otazníkem
Líbí se dítěti v chodítku? Možná proto, že se tolik nemusí namáhat (a vy ho tolik nemusíte hlídat). Proč dítěti nepomáhá ve správném vývoji? Třeba proto, že se dítě pohybuje především na špičkách , nikoli na celých chodidlech, že se neučí udržovat rovnováhu, že nemá šanci procvičovat neustálé vstávání a „klesání“ na kolínka, že pokud je v něm příliš dlouho, nadměrně se zatěžují záda…
Jak ho (nenápadně) naučit první krok
Sedneme si před dítě, které se drží nábytku nebo židle, na podlahu a natáhneme k němu ruce. Nejprve si sedneme tak blízko, aby mu k tomu, aby se k nám dostalo, stačil jeden malinký samostatný krůček. Postupem času vzdálenost pomalu zvětšujeme. Dítě tahle hra velmi baví, ale spěchat bychom na ně neměli. Pokud se bojí, nebo ho nožičky neposlouchají, nesnažíme se nic uspěchat.