Michalka se narodila jako miminko, které nebylo snadné ukonejšit. První týdny proplakala a měla potíže s usínáním. „Nejhorší chvilky nastávaly večer, kdy dokázala v kuse plakat několik hodin,“ vzpomíná Eva, která Michalku porodila na své čtyřiatřicáté narozeniny.
Na miminko se těšila a před porodem přečetla několik knížek. A tak si vzpomněla na jednu radu, na níž v literatuře narazila opakovaně – že miminka milují opakované činnosti a rituály jim pomáhají ke zklidnění.
„Začali jsme každodenním koupáním. Ačkoliv jsme do té doby vaničku napouštěli sotva obden, teď jsme vytvořili skutečný rituál – přesně v půl sedmé večer jsme Michalku vykoupali, namasírovali a oblékli do pyžamka a odnesla jsem ji rovnou do ložnice, kde jsem ji v přítmí nakojila. Navodili jsme tím atmosféru večerního spánku a asi po dvou týdnech jsem začala sledovat, že chápe, co bude následovat a během převlékání do pyžama už zívala,“ vypráví Eva, která ve stejné době narazila na knížku Tajemství klidného dítěte.
Autorka Tracy Hogg dává novopečeným rodičům návod na strukturovaný denní režim, jenž přispívá ke zklidnění dětí a řeší jejich problémy se spánkem i kojením. „Nastavila jsem si denní režim a všechny činnosti prováděla ve stejném pořadí: Michalku jsem po probuzení přebalila, pak jsem si s ní hrála nebo ji nechala, ať pozoruje svět, nakojila jsem ji a uspala – a takhle pořád dokola.
Nedodržovala jsem každý den naprosto identický, v mém režimu byl pochopitelně prostor pro improvizaci a taky časté procházky venku, ale základ jsem se snažila dodržovat tak, aby Michalka měla jídlo a spánek v přibližně stejnou dobu,“ říká Eva.
Pozor na změny
Metoda britské zdravotní sestry Tracy Hogg vychází z přesvědčení, že lidé jsou bez ohledu na věk zvyková stvoření, která lépe fungují v rámci pravidelného schématu dění. „Přemýšlejte chvíli nad svým denním režimem,“ nabádá Tracy Hogg a vysvětluje:
„Aniž byste si to třeba uvědomovali, zřejmě provádíte každé ráno, u oběda i večer opakující se rituály. Jak se cítíte, když se jeden z nich přeruší? I když je to něco tak malicherného, jako problém s potrubím, kvůli kterému musíte vynechat ranní sprchu, nebo překážka na silnici, kvůli níž musíte jet do práce jinudy – takováto narušení mohou převrátit naruby celý váš den. S dítětem to není jiné, protože potřebují denní režim stejně jako my.“
Miminka nejsou nadšená z překvapení a dokonce už novorozenci rádi vědí, co přijde. Systém pravidelně se opakujících činností jim pomáhá zvyknout si na přirozený řád věcí, v němž má svůj čas jídlo, aktivita a odpočinek.
„Metoda je však pružná – nasloucháme miminku a reagujeme na jeho specifické potřeby, ale zároveň dáváme jeho dni logický řád,“ zdůrazňuje Tracy Hogg.
Eva se řídila jejími radami a domnívá se, že Michalku zklidnil právě režim. Do dvou měsíců dokázala samostatně usínat v postýlce.
„Mám kamarádku, která jakýkoliv režim odmítá. Hodně cestuje, takže její syn jednou po obědě spí, jindy se musí obejít bez spánku, jednou ho uloží v osm večer, jindy v deset. Nemám to nijak podložené, ale myslím, že právě kvůli nepravidelnému režimu je hodně roztěkaný a špatně usíná,“ podotýká Eva.
Přiznává však, že při dodržování svého denního řádu musela leccos obětovat. Přes léto se několikrát přistihla, že by večer ráda poseděla na zahrádce nebo se zdržela u přátel na návštěvě, ale kvůli dceři vždycky spěchala domů, aby ji uložila v hodinu, kdy je zvyklá usínat.
„Teď už je jí rok a čtvrt a vybočení z denního programu zvládne bez problémů, ale když byla miminko, stačila jedna změna a další den už jsem pozorovala, že hůř usíná,“ říká Eva.
Krmení podle slunečních hodin
Pravidelný režim vyžaduje důslednost. Neznamená to ovšem, že rodiče mají hned po příchodu z porodnice po miminku chtít, aby spalo a jedlo v určitou hodinu. To ani není možné, novorozenec vyžaduje mléko i desetkrát za den a jeho usínání se neřídí pravidly.
Ustálí se to většinou ke konci šestinedělí, kdy dítě dokáže fungovat podle nějakého řádu. Že to v případě vašeho miminka nejde ani po dvou měsících? „Pochopte, že pravidelnost je poměrně nový výchovný pojem a že matky v minulosti rozhodně své děti nekrmily podle slunečních hodin,“ vysvětluje americký pediatr Harvey Karp v knize Nejšťastnější miminko v okolí.
Jak bude dítě na režim reagovat, záleží podle něj na tom, do jaké míry dokáže potlačit potřebu jídla a spánku. Některé miminko je snadné rozptýlit a zabavit do pravidelného času krmení, jiné bude zpočátku hlasitě trvat na tom, že chce jíst hned. V takovém případě je třeba jeho potřebám vyhovět a zavedení režimu odložit.
Není však dobré na něj úplně rezignovat, život totiž usnadní i rodičům. Jakmile vědí, kdy zhruba si miminko řekne o krmení a kdy bude chtít spát, dokážou si lépe zorganizovat den a najít v něm i nějaký čas na sebe.
Podle Tracy Hogg je to důležité: „Dítě je součástí vašeho života, nikoli naopak. Jestliže dovolíte miminku, aby stanovilo tempo, aby jedlo a spalo, kdy se mu chce, během několika týdnů bude vaše domácnost v šíleném chaosu.“
Vzpomínáte, jak jste po porodu přežívala do pozdního odpoledne v pyžamu? Když zavedete režim, nemělo by se to už opakovat – budete vědět, kdy nastane čas na převlečení, sprchu i váš oběd. A zapojit pomocníky bude taky snazší, když víte, jaký program bude dítě mít v příštích hodinách.