Tato první slova se učí nejdéle a musíte být při čekání na další velmi trpěliví. Někdy další slova přicházejí s velkým časovým rozestupem, dokud se nevytvoří slovník čítající asi 10 slov. Pak se většinou rychlost podstatně zvýší.
Dítěti můžete pomoci budovat jeho slovní zásobu tím, že mu budete předříkávat názvy věcí, o něž projeví zájem. Nyní již asi dovede ukazovat na věci, které chce, neboť zjistilo, že ukazování je účinný způsob komunikace s vámi. Když předmět zdvihnete a podáte jej dítěti, řeknete, co to je. Například dítě ukáže na jablko, vy mu ho podáte a řekne mu něco ve smyslu: „Chceš jablíčko?“. Tím učíte své dítě nová slova, a ačkoliv si je ihned nezapamatuje, každé slovo se v pravý čas stane součástí jeho slovní zásoby.
Neznepokojujte se, jestliže jste jediný člověk, který rozumí prvním slovům vašeho dítěte. U osob mimo vaši rodinu je pochopitelné, že jsou zaskočeny způsobem, jímž malé dítě mluví. Teprve po dvou třech letech vyjadřování vašeho dítěte bez problémů pochopí i lidé mimo nejbližší rodinu. Je důležité dítěti neopravovat neustále výslovnost. To by mohlo poškodit jeho sebedůvěru a již by se nechtělo o další slova pokoušet. Nicméně neužívejte jeho špatně vyslovená slova jenom proto, že je to roztomilé. Budete-li napodobovat jeho chyby, bude dítě používat chybné výrazy daleko déle, než by tomu bylo v opačném případě.
Dítě se začíná vytahovat do stoje a chodit s oporou kolem nábytku. Neukvapujte se a nekupujte botičky při prvních náznacích chůze, protože dítě zatím botičky nepotřebuje a naopak v tomto období nejsou vhodné. Dítě bude potřebovat botičky tehdy, až bude chodit jistě a noha bude potřebovat ochranu při pobytu venku.
Naučit se chodit je otázkou pokusů a omylů. Ve skutečnosti dítěti nemůžete nijak pomoci kromě toho, že prostor, kde dítě chodí, co nejbezpečněji zajistíte. Ale i když odstraníte všechna možná zřejmá nebezpečí z cesty, musíte být neustále nablízku, aby se dítě nezranilo.
Pro dítě je při zvládnutí chůze důležitá zkušenost z padání a vaše reakce na tyto nezdary může ovlivnit jeho vztah k nim. Jestliže se k němu zděšeně vrhnete pokaždé, když se ocitne na zemi, a budete zkoumat, zda se nezranilo, uroní více slz, než kdyby se doopravdy zranilo. Vaše přehnaná reakce může potlačit jeho chuť po dobrodružství a způsobit strach z ostatních běžných zkušeností.
Vaše dítě již může umět:
• slůvkem mámo poutat vaši pozornost
• samo stát
• udělat první krůčky
• uposlechnout jednoduchý příkaz, který není doprovázen gestem
• říct první slova kromě "máma" a "táta"