Mazlením dítě nerozmazlíte. Kontaktní rodičovství je naprosto přirozené

Nechcete být pro své děti jen velitelem, který přikazuje, zakazuje a dává úkoly? Jestliže volíte spíše cestu důvěry a jste jim raději průvodcem, který (svým příkladem) ukazuje, jak svět funguje, děláte pro ně patrně to nejlepší, co můžete.
Mazlením dítě nerozmazlíte. Kontaktní rodičovství je naprosto přirozené

O kontaktním rodičovství jste už jistě slyšela nebo četla, v posledních letech jde o módní a často skloňovaný pojem. Jak to s ním je ve skutečnosti? Určitě nejde o návod, jak vychovat dokonalé dítě, nicméně vede k dítěti sebejistému, odvážnému a šťastnému.

Přiznám se, že vzdělávací knížky o tom, jak by se měly nebo neměly vychovávat děti, jsem pokaždé četla hlavně z pracovních důvodů. Ve svém mateřství jsem se od začátku spoléhala na vlastní zkušenost ze svého dětství. Prostě jsem automaticky převzala model, který důvěrně znám od svých rodičů – v každodenních situacích se řídím intuicí a hlavně srdcem. Ale chápu, že ne každý z nás prožil kontaktní dětství.

Nic nového pod sluncem

Možná to bude znít kacířsky, ale jsem přesvědčena o tom, že současný trend kontaktního rodičovství není žádnou převratnou a nově objevenou metodou. Jen nebylo dříve tak vznosně pojmenováno a zkoumáno. Podle mě jde o naprosto přirozený styl výchovy.

Vždycky přece byly maminky, které nosily svá miminka na těle v šátku, spaly s nimi v jedné posteli, kojily je klidně do čtyř let a odmítaly fyzické tresty. Vždyť v minulosti takto běžně prožívaly mateřství „obyčejné“ venkovské ženy, jimž kojenci dělali společnost při celodenní práci na poli.

Ani společné spaní nebylo v historii považováno za alternativní rozmar nebo způsob, jak dítě rozmazlit, ale bylo naprosto běžné. Ať už z důvodu nedostatku místa v domě, nebo jednoduše pro potřebu vzájemné blízkosti. Základním a nejdůležitějším principem zkrátka je být si co nejblíže – fyzicky i emocionálně. Přirozeně a intuitivně vycítit, co je dítěti příjemné a jak se k němu chovat.

Otevřená mysl

Vůbec jsem nepřemýšlela, jaké to bude a co se bude dít, až se mi narodí miminko. Po porodu to naskočilo samo. Ve všem, co jsem dělala, jsem se řídila hlavně intuicí, která fungovala.

Občas jsem byla sama překvapená, jak pěkně nám to se synem spolu jde. Za pár týdnů oslaví třetí narozeniny a já jsem díky přípravě tohoto článku, hledání bližších informací a rozhovorům s odborníky, zjistila, že se směle mohu považovat za kontaktního rodiče, aniž bych o to vědomě usilovala a věděla o tomto druhu výchovy něco více.

Vždy mi napovídal mateřský instinkt a přirozená potřeba dát dítěti co nejvíce něhy a lásky. Do naší manželské postele syn putoval jako dvouměsíční (pravda, bylo to zejména kvůli mé pohodlnosti a snaze co nejvíce si usnadnit časté noční kojení), nosítko jsem pořídila a používala z čistě praktických důvodů – ráda vařím a peču a takhle jsem měla obě ruce volné; navíc jsme zvyklí vyrážet na výlety a túry, které s námi mimčo absolvovalo doslova od samého začátku; úplně samozřejmě jsem Míšovi zpívala ukolébavky.

Poznejte své dítě

Když si budete vyhledávat informace na internetových diskusích nebo Facebooku, často narazíte na nejrůznější zkušenosti a rady maminek, týkající se nošení dětí v šátku, znakování a podobně.

Kontaktní rodičovství ale není jen o tom. Jde o velmi intuitivní rodičovství, kdy rodiče vnímají své dítě a respektují jeho povahu a citlivě na ni reagují. „Věříme, že pro děti je zdravé a naplňující, když žijí v prostředí, které na jejich potřeby reaguje. Budují si tak důvěru ve svět, v rodiče i samy v sebe.

Ale pozor, nemluvíme o scénách v hračkářství, kdy rodič přistoupí na cokoli, jen aby ukojil ‚potřebu‘ dítěte. Když se do takové situace dostaneme, obvykle bývá primární potřeba úplně jinde, než je nová hračka. Pak je důležité, aby rodiče měli otevřenou mysl a uměli dobře vyhodnotit právě tu primární potřebu.

Bylo na dítě již moc vnějších podnětů, a proto nyní dělá scénu? Potřebuje více pozornosti a fyzického kontaktu? Nebo jsme my sami byli příliš nervózní a stres se na dítě přenesl?“ vysvětluje Lucie Harnošová, lektorka kontaktního rodičovství.

Vzájemný respekt a důvěra

Kontaktní rodičovství můžete samozřejmě praktikovat i se staršími dětmi. Nezapomínejte na časté mazlení a společné hraní. My jsme si doma zavedli se synem večerní rituál, který si opravdu užíváme. Po koupeli mu už v postýlce masíruji nožičky voňavými olejíčky a oba si tu vzájemnou blízkost užíváme.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

„Důležitá je i respektující výchova a komunikace s dítětem – snažit se ho neškatulkovat. Také nemusíte děti odměňovat a chválit. Odměna a pochvala často bývají jen formou naší manipulace s druhými. Když mi dcera ukazuje obrázek, který namalovala, mohu se letmo podívat a prohlásit „moc hezký, jsi šikulka“, nebo jí mohu věnovat plnou pozornost, prohlédnout si pečlivě obrázek, říct jí, čeho jsem si všimla, co tam namalovala, případně se zeptat, aby mi to více vysvětlila. Dcera nečeká, že budu hodnotit ji nebo její dílo. Ale čeká plnou pozornost, kterou jí dám,“ říká Lucie Harnošová.

Kontaktní rodičovství jako první dialog s miminkem

Kontaktní rodičovství jako první dialog s miminkem

Hranice jsou nutné

Kolem kontaktního rodičovství a dalších teorií „netradiční“ péče o děti existuje samozřejmě řada mýtů a obav, které ale většinou pramení jen z nedostatku informací. Co si například lidé představují pod dnes tolik oblíbeným termínem „volná výchova“?

Nejčastěji to bývají nedostatečné hranice nebo jejich úplná absence (jde o to, co všechno dítěti dovolíme). Toto téma také spadá do kontaktního rodičovství, které je založené na tom, mít hranice nastavené jasně, ale zdravě. Ovšem tu správnou míru můžeme vnímat různě. Vždy se vyplatí v praxi vyzkoušet, co mně a mému dítěti nejvíce vyhovuje, co nám funguje.

 


Nehodnoťte dítě, ale věnujte mu plnou pozornost.

 

Láskou dítě nerozmazlíte

Nejsem Matka roku. Občas mi zkrátka ujedou nervy a zakřičím si, ne vždy jednám na sto procent správně (a kdo ano?), jistojistě dělám miliardu chyb a párkrát dostal náš malý rošťák dokonce plácanec po zadečku (což se v některých „alternativních“ výchovných směrech rovná téměř trestnému činu).

Přesto prohlašuji, že jsem kontaktní rodič. Chovám, mazlím, hladím, naslouchám, chválím (ale i upozorňuji na chyby), vysvětluji synovi, jak je důležité, aby projevoval své emoce, zpívám, vyprávím a čtu pohádky, dovádím na hřišti, hodinu sedím v podřepu u mraveniště, v šest ráno smažím oblíbené lívance a hlavně miluju bez podmínek a celým srdcem.

A taky se snažím jít příkladem, protože děti jsou jako houby, nasávají vše ze svého okolí a učí se pozorováním.

Moderní výchova dětí

Moderní výchova dětí

Nesrovnávejte děti

Je fascinující sledovat děti, jak objevují svět, postupně se osamostatňují a každá nová zkušenost je baví. Je v nich zakódované, že vývoj je přirozený. Netlačte na ně, nesnažte se žádnou fázi vývoje uspěchat, nenechte se manipulovat řečmi typu „to naše Andulka už dávno chodí sama na nočník“, „ty jsi v jeho věku přece mluvila ve větách“ a podobně. Každé dítě je originál a pro každou schopnost a dovednost má svůj čas.

Stačí pečlivě sledovat, co v jakém období potřebuje. Na začátku je to zejména častý fyzický kontakt, blízkost, uklidnění a bezpečná náruč. Když mu umožníte individuální vývoj a budete ho podporovat, dáte mu, co potřebuje. Bude sebevědomé a odvážné, protože bude mít hluboko zakotvenou důvěru ve vás a tím i ve svět. K vám se bude stále vracet jako ke svému záchytnému bodu.

Nezapomínejte na dotyky

Láska, intuice, hranice, vzájemný respekt – to je, oč tu běží. Dotýkejte se. Při slaďování se s miminkem vám pomůže častý fyzický kontakt. Můžete ho hodně nosit (ideálně v dobře uvázaném šátku či ergonomickém nosítku), masírovat ho, koupat se společně, kojit podle potřeby nebo praktikovat bezplenkovou metodu.

Toto vše jsou způsoby, jak se můžete s miminkem sblížit, „povídat“ si spolu a lépe tak poznávat všechny jeho potřeby. Buďte kreativní a najdete si další způsoby, díky nimž budete k dítěti i k sobě vnímavější.

Jeto pro každého? Rozhodně ano. „Praktikujete-li kontaktní rodičovství, hodně si tím ulehčíte péči o děti. Na druhou stranu je někdy pro rodiče těžké vidět děti jako své zrcadlo, neboť to obnáší pracovat zejména sám na sobě, aby bylo možné jít příkladem. Aby děti nemusely být ve stresu, když je nervózní maminka. Aby rodiče měli sami sebe na prvním místě, žili šťastně a radostně a svým příkladem to ukazovali dětem. Nejdříve rosteme a vyvíjíme se my a poté můžeme inspirovat naše děti,“ vysvětluje Lucie Harnošová.

Video: Jak správně uvázat dítě do šátku

Je šátkování pro každého? A v čem miminko nosit?

Je šátkování pro každého? A v čem miminko nosit?

Jak obléknout miminko v létě do nosítka? Klidně stačí jedna vrstva

Jak obléknout miminko v létě do nosítka? Klidně stačí jedna vrstva

Nosítka nebo šátek? Jak to vidí fyzioterapeutka

Nosítka nebo šátek? Jak to vidí fyzioterapeutka

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře