Málokterá z nás má takového manžela, jakým se zdá být třeba Tomáš Klus.
Pokud jste četly rozhovor v únorové Betynce, víte, že podle něj jsou mámy na mateřské hrdinky, které na 100 % plní svoje poslání, že jsou bohyně, které by muži měli na rukou nosit.
Jenže ukažte mi pět šťastných a v dobrém smyslu slova pyšných matek, jako je paní Klusová. A alespoň tolik nadšených otců, jako je její manžel. Pravděpodobně se vám to nepodaří. Mámy se na své „dovolené“ (už jenom tohle slovo mnohé vytáčí) totiž většinou nou cítí nedoceněné. A to nejen finančně.
Můžou za to všichni
Podle psycholožky Zuzany Novákové za to může celá společnost, protože přehnaně zdůrazňuje výkon. Pěstuje ideál ženy jako úspěšné, vzdělané, pracující, atraktivní atd. „V období mateřské má proto žena oprávněný pocit, že tato očekávání nenaplňuje.
Mnohdy nepřichází ocenění ani od partnerů, kteří se orientují v té době ě na roli živitele rodiny.“ Nedoceněná se cítila i devětadvacetiletá Kateřina Knížková. Zatímco byla s malým dítětem doma, dodělávala si vysokou školu a začala se věnovat cvičení pro maminky jako lektorka, a i tak prý měla pocit, že to není dost a že by měla dělat víc.
Čím to? „Myslím si, že to máme v sobě zakódované a děláme si to v podstatě samy,“ uvažuje Kateřina. „U nás to začíná, my se hodnotíme a hodnotíme také své kamarádky a vrstevnice, jak v jednotlivých kategoriích obstojí. Naše muže pak pasujeme do role těch zlých, kteří se na nás dívají jako na tu, co se ‚jenom stará o děti.
Ale v momentě, kdy nám samotným to přestane připadat jako ‚jenom‘, přestaneme to (se) řešit a nebude se na nás nikdo jako na nedostatečné dívat. Protože přivádět na svět děti a učit je chodit, mluvit a vše ostatní – jak by to mohlo být málo?“
Kateřina má pravdu. Je to v tom, jak vnímáme sebe sama. Okolí nám jen nastavuje zrcadlo – vidí to, co vyzařujeme. Jenže všechny víme, že mateřské sebevědomí nenaroste lusknutím prstu. Jak ho alespoň začít pěstovat? Například tak, že zapomenete na otřepané klišé o „voňavé“ samochvále.
Když to za vás nikdo neudělá, musíte se pochválit sama. I za drobnosti. Najděte si sama na sobě důkazy, proč jste skvělá, a tedy i důvody, proč být šťastná. Nebude taky na škodu, když svoji práci strategicky tu a tam „prodáte“ i svému partnerovi.
Ne jako stížnost, ale pěkně s hrdostí v hlase: „Miláčku, dnes jsem stihla…“ Matky obecně totiž nemají dobrou propagaci. Když nepočítáme mateřské časopisy, nikdo nikde veřejně neprohlašuje, jak jsme dobré, jak se nadřeme, jak moc se staráme, jak skvělou práci odvádíme, když pečujeme o děti a o rodinu. O reklamu se musíme postarat samy.
Krkavčí matky
Jako mámy těch úplně nejmenších dětí jsme pod dvojím tlakem. Chceme být s dětmi co nejdéle, protože ze všech stran slyšíme, že je to pro ně nejlepší.
Zároveň málokterá rodina vyžije dlouho z jednoho platu. Navíc se bojíme, že nám uteče dobré zaměstnání, že nám možná ujíždí kariérní vlak atp. No jo, ale spěchat do práce je jako být krkavčí matka. A tak stále dokola.
„Ženám se na trhu práce nevytvářejí vhodné podmínky pro skloubení mateřské role a zaměstnání a také pořád panuje vžitý odsuzující postoj společnosti k pracujícím matkám,“ uznává i psycholožka Zuzana Nováková.
„Proč ale ženy potřebují v dnešní době pracovat? Jsou to ekonomické důvody, u žen s vyšším vzděláním i logická potřeba se uplatnit ve své profesi, pro kterou studovaly a na kterou se těšily.“
Jako typický příklad uvádí lékařky, které mají po náročném studiu medicíny ještě další atestace a nemohou si dovolit atestaci začít a nedokončit ve vymezeném čase kvůli mateřské dovolené.
Jak z bludného kruhu ven? Soustředit se na to, co vás opravdu udělá šťastnou. Srovnat si v hlavě (a v srdci), co je pro vás (právě teď) důležité. Pokud se vám zdá, že najít uspokojivé odpovědi je neřešitelný úkol, jděte na to jinak.
Snažte se podívat na svoji „rodičovskou“ jako na fázi života, kdy máte sice dočasně míň peněz, ale ve které se děje plno velkolepých věcí. Jste při tom, když vaše dítě začíná chodit a mluvit! Už nikdy spolu nestrávíte tolik času – za chvíli bude ve školce, pak ve škole… Využijte tuhle dobu tak, abyste na ni ráda vzpomínala.
Schopnosti supermatek
Zpětně se mi to mluví. Ani já sama jsem na té svojí mateřské a následné rodičovské dovolené neměla pocit kdovíjaké prestiže. Když si vzpomenu na výši rodičovského příspěvku a na ten pocit, že se za celý den nezastavím… a taky na to, že moji práci ostatní zaregistrovali až v momentě, kdy pokulhávala.
I na takový ten tázavě shovívavý pohled, kterým se partner, když večer přišel z práce, ptal: Proboha, jak to tady vypadá? Cos celý den dělala? Ano, je to už celkem otřepaný vtip, ale když ten vtip žijete, moc legrační vám nepřipadá…
Rádoby vtipné, ale ve skutečnosti dehonestující historky o „nablblých a zmatených osobách, kterým se z opakujících se jednoduchých situací zmenšují mozky“ psycholožce Zuzaně Novákové hodně vadí.
„Je přece prokázáno, že naopak ženy na mateřské si dokážou lépe zorganizovat čas, mají lepší time management, jsou rychlejší s dobrým zaměřením na cíl, dokážou dělat více věcí najednou, rozvíjejí organizační schopnosti… takže určitě nezakrňují,“ vyzdvihuje schopnosti matek psycholožka.
A já mám pro vás ještě jedno plus: Vaše kolegyně, stále ještě bezdětné, budou mít možná delší praxi a do životopisu si budou moci napsat o pár projektů víc.
Zatím se ale neumějí postarat o rodinu – vy ano.
Moc dlouho doma
Patříte-li k matkám, které mají na rodičovské dovolené přece jen trochu dlouhou chvíli a cítí se spíš nevyužité než nedoceněné, nebojte se odsudku svého okolí, zvažujete-li návrat do práce dřív než ostatní.
Máme pro vás argument, kterým se můžete hájit: V Česku je rodičovská dovolená opravdu dlouhá. V rámci Evropské unie dokonce nejdelší. Například ve Velké Británii nebo na Kypru jen třináct týdnů, v Belgii, Irsku a Nizozemsku tři měsíce.
V Lucembursku šest a v Itálii deset měsíců. Možná by se i české maminky cítily paradoxně komfortněji, kdyby jejich „dovolená“ s dětmi byla o něco kratší.
Náš odborník
Zuzana Nováková psycholožka, Praha www.praha-psycholog.eu
PROČ MATKY NEVNÍMAJÍ, JAK JE JEJICH PRÁCE S DĚTMI DŮLEŽITÁ?
„Jsou zmatené v tom, co se od nich očekává, co si mohou dovolit a co je pro jejich dítě nejlepší. Jestli upřednostnit svoji potřebu a jít dříve do práce, nebo zůstat doma aspoň tři roky a plnit tak zažitý ideál mateřské. Často se setkávám i s rozporuplnými pocity u matek, které se snaží skloubit péči o dítě i práci současně.
Když jsou v práci, mají výčitky, že nejsou s dítětem, a když se starají o dítě, mají pocit, že jim utíká práce. Takže výsledkem je opět pocit nespokojenosti, výčitky i pocity viny: Nejsem ani dobrá matka, ani dobrá v práci.
Doma jsem za krkavčí matku a v práci za nespolehlivou kolegyni. Důležité je, aby se maminka řídila vlastním pocitem naplnění a jednala tak, jak ona cítí, ale ne na úkor dítěte nebo celé rodiny.“
Video: Všední den očima mámy a jak to vidí děti