Máte doma stydlína?

Že se před cizími lidmi hned nerozpovídá? Neznamená to nic špatného. Zkrátka se potřebuje rozkoukat. 
Máte doma stydlína?

Klárka je doma jako divoch, má nás všechny na háku. Ale jakmile přijde návštěva nebo my jdeme na návštěvu k přátelům, doslova se drží mojí sukně a za celou dobu pořádně nepromluví,“ popisuje Martina chování svojí čtyřleté dcerky. Nemusí se obávat. Jde o normální obranu dítěte před cizím, dosud neprozkoumaným světem.

K sebedůvěře se dostane přes důvěru ve vás
Vzpomeňte si, možná i vy jste se často styděla a bála promluvit v cizí společnosti. Třeba s tím máte problémy dodnes. Je dokázáno, že tyto vlastnosti děti „dědí“ po rodičích. Jestliže jste sama plachá, nečekejte, že vaše dítě na sebe bude nadšeně strhávat pozornost davů. Dávejte mu najevo svoji lásku, buďte mu oporou a nezlobte se na něj pro jeho plachost.

Každá životní etapa má svá specifika
Sedmiměsíční miminko, které dosud nemělo problém s pochováním od dědečka, kamarádky, sousedky, se najednou od mámy nechce odlepit. Patnáctiměsíční batole prožívá fázi, kdy se pustí na druhou stranu hřiště napříč pískovištěm a vůbec ho nezajímá, že se ztratí mámě z očí. Ve třech letech se vás zase nebude chtít pustit, když ho dovedete do školky. Užívejte si každou etapu jeho růstu, stůjte za ním, ať se stydí, nebo se vydává do světa hlava nehlava. Vždyť kouzelné dětství utíká hrozně rychle!

Bezprostřednost neznamená drzost
Některé děti jsou živější, divočejší, nepociťují zábrany ani před úplně cizími lidmi. Dá se říct, že otrkanost a špetka drzosti se jim bude v životě hodit. Ale „odtud potuď“. Vlítnou-li k vám děti vaší kamarádky jako lavina, prošmejdí hned všechna šuplata, rozhází peřiny, asi se vám to taky nebude líbit. Kámoška na vaši rozpačitost zareaguje smíchem: „Vždyť jsou bezprostřední!“ Kdepak, jsou drzé. Dítě, které se nejprve v cizí společnosti rozkoukává, mluví potichounku, než si otestuje terén, chce-li si půjčit hračku, požádá o dovolení, takové dítě je citlivé a slušně vychované.

Nezaměňujme rozpaky za strach
Že si nezačne hned bez ostychu hrát, že se drží u vás, nemusí nutně znamenat, že se bojí nového. Vnímavým dětem často trvá, než najdou ten správný komunikační kód, než vycítí, jak se přesně chovat, jednoduše patří mezi jedince, kteří si lidově řečeno „se vším lámou hlavu“. Jakmile přijdou na to, co a jak, uvolní se.

Víte, co nedělat?
Následující věty vyškrtněte ze svého slovníku: „No tak se přece nestyď!“, „Rychle odpověz, když se tě teta na něco ptá!“, „Nedělej nám ostudu!“ Pouze způsobíte, že se bude ještě víc stydět.
RADA: Postavte se za něj (i fyzicky: chytněte ho třeba kolem ramínek): „Tadeášek se teď učí hrát si s novými kamarády, já jsem se taky vždycky musela nejdřív rozkoukat…“

Nesnažte se přetvořit vaše dítě z introverta na extrovertního kašpárka. Přijdete-li na návštěvu a víte, že má stydlivé období, nevyžadujte po něm, aby nahlas všem přihlížejícím předneslo básničku.
RADA: Jste jeho máma, máte být na „jeho straně“.

Nepřirovnávejte ho k jiným dětem, které se právě nestydí. „Podívej se na Adámka, jak si se mnou pěkně povídá, a ty nic neřekneš?“ V jeho očích upřednostníte cizího vetřelce, což ho může zranit. Pokud takto srovnáváte častěji, zaděláváte tím na psychické problémy.
RADA: Berte ho takové, jaké je. Milujte ho bezpodmínečně, i když to třeba objektivně není žádný superman. Pro vás je ten/ta nej.

Nenuťte dítě násilně do aktivní zábavy. „No tak, utíkej, běž si hrát s dětmi. Podívej, všechny děti si hrají, a ty tu sedíš a koukáš.“
RADA: Cítí -li se dobře v roli pozorovatele, nechte ho. Vnímavějším dětem může naprosto vyhovovat, zalezou-li si pod stůl a poslouchají-li tam rozhovory dospělých. Pokud cítíte, že by si ale chtělo hrát, a má zábrany, začněte si s ním hrát vy sama. Pomůžete mu se uvolnit.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články