Proč jsou „dnešní děti“ často úzkostnější, než jsme bývali my? „Jedním ze spouštěčů může být tlak na výkon typický pro současnou společnost. Máme na sebe i na děti velké nároky, chceme, aby děti ,v životě‘ dobře obstály. Už od malých dětí se očekávají měřitelné výsledky; nestačí, že prostě jsou,“ říká dětská psycholožka Tereza Beníšková s tím, že i rodiče jsou víc nejistí a svou nejistotu přenášejí na potomky.
A jsou tu i další faktory, související se životním stylem. „Děti mají mnohem méně času na volnou hru, jejich čas je často organizovaný téměř do poslední minuty. Chybí pohyb venku, hodně času děti tráví s elektronikou. Obrazovka stále problikává, mění se činnosti, barvy a zvuky, a mozek to nestačí zpracovat. Přehlcení podněty také přináší úzkostnost,“ upozorňuje dětská psycholožka.
Svou roli hrají i školní osnovy nabité teorií. „Třeba v českém jazyce se děti už ve druhém ročníku učí vyjmenovaná slova a spoustu další gramatiky, místo aby víc četly, učily se na čtení soustředit a o přečteném si povídat,“ konstatuje. Úzkost však vzbuzuje i jen „svět, ve kterém žijeme“:
„K dětem se dostává víc špatných zpráv,“ upozorňuje dětská psycholožka. „Stačí vidět jedny večerní zprávy, a víte o mnoha neštěstích, včetně působivé vizuální dokumentace. K čemu však dítěti je, že vidí záběry mrtvých při dopravních nehodách, davy uprchlíků, záběry z války na druhém konci světa… Citlivé dítě takové zprávy zasáhnou, nedokáže je zpracovat. Nedokáže pomoci celému světu.“
Úzkostné dítě si dělá více starostí
A jsme u jádra: Úzkostné dítě si dělá víc starostí než běžné dítě, protože je citlivější a vnímavější. „Trápí se věcmi, které ostatním nepřipadají složité, víc se bojí a se svým strachem si neumí poradit,“ vysvětluje Tereza Beníšková.
A „příznaky“? „Úzkostné dítě je častěji plačtivé, všechno je rozlítostní. Má strach, že selže. Může se před lidmi zakoktávat, mít bušení srdce, pocit na zvracení, závratě. Nechce se odloučit se od své blízké osoby, trpívá silnou separační úzkostí.
V některých situacích mívá nezvládnutelné strachy. Může se snažit mít věci stále pod kontrolou – řazení předmětů, přepečlivé udržování pořádku, úzkostlivé dodržování hygieny, to všechno dítěti pomáhá redukovat úzkost,“ vypočítává a doplňuje, že do oblasti úzkostí patří i různé druhy fobií (přehnaných strachů), například arachnofobie či klaustrofobie; existuje i školní fobie.
Jak rozpoznat, že jde o problém, který by bylo dobré řešit s odborníkem? „Když se strach nedá zvládnout obvyklými prostředky.
Popovídáte si, vysvětlíte, že není čeho se bát, ale dítě přesto stále trpí zaplavující úzkostí,“ říká dětská psycholožka. Úzkostnost by se neměla podceňovat i proto, že může být také prvním projevem některých nemocí, třeba astmatu či potíží se srdcem.
Nemluvě o tom, jak dítěti ztrpčuje život. „Zaplavující strach je velmi nepříjemný, dítě se nebude cítit v bezpečí a jeho emoční bilance bude mnohem nižší. Dětem bude připadat, že se chová divně, možná se s ním nebudou tolik kamarádit.
Bude se cítit hůř, neobstojí tak dobře, jak by mohlo, takže o sobě začne pochybovat a bude mu připadat, že je jiné než ostatní, že je horší. To způsobuje nízkou sebedůvěru, nejistotu a tím se spirála úzkostnosti roztáčí víc a víc,“ varuje dětská psycholožka. Konkrétní tipy, jak synovi či dcerce pomoci, nabízí v boxu Uklidněte ho!
A co se osvědčilo Haně? „Objetí, dodávání odvahy a jistoty. Klidné a pomalé vystavování stresovým situacím, které se tak naučí zvládat,“ říká. „Sama tak přichází na to, že obavy mohla hodit za hlavu. Naopak přísnost a křik opravdu nepomáhají. Dobré je podporovat ji v činnostech, ve kterých si je jistá. Skvělý je tanec, tam ji netrápí ani veřejné vystoupení; velmi dobrou volbou byl příměstský divadelní tábor,“ přidává tip.
Jak poznáte, že je vaše dítě úzkostné
Dětská psycholožka Tereza Beníšková pro vás sestavila rychlý test, díky němuž poznáte, jak na tom je vaše dítě s úzkostí.
- Bojí se vaše dítě věcí, které ostatním připadají v pořádku?
- Trápí se často?
- Má obvykle strach, že něco pokazí?
- Má často „na krajíčku“, rozpláče se i kvůli maličkostem?
- Bývá nervózní před lidmi?
- Potí nebo třesou se mu ruce, buší mu srdce, bývá mu na zvracení, motá se mu hlava bez zdravotní příčiny?
- Těžko usíná a v noci se často budí?
- Všímá si věcí, kterých si jiní nevšimnou?
- Těžko se rozhoduje?
- Často o sobě pochybuje?
Pokud odpovíte alespoň 3–4x ano, zbystřete, může jít o úzkostné dítě. Pokud odpovíte ano 7x nebo víckrát, s největší pravděpodobností máte úzkostné dítě a doporučuji konzultaci u odborníka.
Jak uklidnit citlivé dítě
Existuje mnoho technik a způsobů, jak lze úzkostnému dítěti pomoci. Tady je několik z nich:
- Neberte úzkostnost jako něco a priori špatného; bývá projevem zvýšené citlivosti vůči podnětům. Dítě toho víc vnímá, žije bohatší život, a daní za plnější prožívání je právě vyšší úzkost. Nechtějte dítě předělat, zřejmě bude vnímavé vždycky. Jen je třeba mu ukázat, jak se zvýšenou citlivostí snesitelně žít. Naučte ho dobře hospodařit s vlastními silami, pomozte mu zjistit, co mu energii dává a co bere.
- Ať se soustředí vždy jen na jednu věc – žádný multitasking! Počítejte s časem na regeneraci; není nutné pořád něco dělat. Nepřehlcujte dítě podněty, naučte je odpočívat.
- Pomáhá tanec, pohyb, sport, jít na vzduch. Osvojit si relaxaci pro děti. Poslouchat hudbu. Používejte i vůně – ty rychle proniknou k evolučně nejstarším oblastem mozku a pomohou dítě uklidnit.
- Společně si projděte kroky, které vás čekají. Řekněte si, co se může přihodit nejhoršího. Leckdy dítě zjistí, že se vlastně nic moc nestane, že o nic nejde, a hned je víc v pohodě.
- Pořiďte si domácí zvířátko, nejlépe chlupaté a mazlivé – psa, kočku…
- Nezlehčujte pocity dítěte – nebreč, neboj se, o nic nejde, ty jsi bábovka, neřvi, kluci přece nepláčou, takový velký kluk/holka, a bojí se xy… Berte pocity syna či dcerky vážně, oni to cítí.
- Veďte ho k tomu, aby žilo i něčím jiným než tím, čeho se bojí. Nejde mu škola? Povzbuďte ho a zdůrazněte jiná pozitiva: jsi skvělý ve sportu, v malování, umíš vyrábět krásné věci, perfektně se staráš o psa… Posilujte sebeúctu dítěte; sebevědomí sráží úzkost.
- K uklidnění přispívají rituály: pohádka na dobrou noc, společné pravidelné procházky, zpívání, hraní her…
- A jak zvládnout akutní úzkost? 1. Ať ji namaluje a třeba i pojmenuje – konkretizovaná se lépe zvládá. 2. Zaměstnejte mozek a odveďte pozornost, třeba počítáním (např. odečítat pětku či sedmičku od nějakého čísla). 3 Vizualizace pocitu bezpečí: představit si sám sebe na příjemném, uklidňujícím místě. 4. Pracujte s dechem: zhluboka se nadechněte a pět vteřin vydechujte, jako když nafukujete velký balon. Zklidnění dechu přináší celkové zklidnění.
Podívejte, jak bráška utišuje mladší sestřičku