Máte doma objevitele? Máte smůlu. Brzy zjistíte, že je čas na velké stěhování. Jedovaté květiny putují k babičce, DVD na skříň, televizor zamknete do příborníku a jeho dvířka otevíráte jen tehdy, když máte malého šmejdila v „merku“. Z útulného bytu je rázem nevzhledná krabice. „Ale vždyť je to jen na pár měsíců,“ řeknete si. Dotěrné otázky přátel, kdeže máte tu krásnou japonskou vázu, odbýváte s rezignovaným mávnutím ruky. Zatím ještě nemáte na to, abyste jim vyprávěli, že do ní váš neposeda strčil hlavu.
Časem se naučíte vnímat každé jeho nadechnutí. Zmizel v kuchyni? Buď vytahuje hrnce, nebo strká hlavu do trouby. Zamířil do koupelny? Určitě zmizí ve vaně, do které jste mu právě začali napouštět vodu...
„Když on si tak hezky hrál,“ vypráví Romana, maminka dvouletého Jakuba. Zatímco v kuchyni myla nádobí, Kubík v obýváku skládal kostky. „Najednou mě napadlo, že je nějaký tichý. Jakýsi šestý smysl mi napověděl, že něco není v pořádku.“
„U takového raracha by to měl být varovný signál,“ zdůrazňuje doktorka Lenka Smetanová. „Živé děti, jako je Jakub, málokdy něco zaujme delší dobu,“ dodává ještě.
Kuba seděl na koberci mezi rozsypanými buráky, na které Romana zapomněla jako na smrt. Měl vyděšený výraz, byl úplně bílý, kašlal a nemohl popadnout dech. „Hned mi došlo, co se stalo a párkrát jsem ho plácla do zad. Naštěstí to pomohlo, ale kdyby ne, nevím, co bych si počala,“ říká. „Děti v tomto věku je dobré mít pořád na očích. Rády všechno zkoušejí a ochutnávají,“ zdůrazňuje doktorka Smetanová. „Nebezpečné jsou pro ně drobné předměty, kousky jídla, ale hlavně oříšky. Pokud je vdechnou a nedostane se jim pomoci, hrozí jim velké nebezpečí.“ A její rada pro mámy batolat? „Hlídat a hlídat!“
První pomoc
Jestliže dítě něco vdechlo a dusí se, snažíme se mu poskytnout první pomoc. Pokud se nedaří dýchací cesty uvolnit, voláme záchranku. Roční dítě uložíme hlavou dolů, bříškem na koleno a pětkrát je energicky plácneme mezi lopatky. Jestliže dítě nekašle, dýchá slabě nebo nedýchá vůbec, zahájíme umělou masáž srdce a dýchání v poměru 30 stlačení hrudníčku o třetinu jeho hloubky a dva vdechy vedoucí k mírnému nadzvednutí hrudníčku.
Starší dítě, je-li při vědomí, necháme stát a zkusíme stejný manévr. Je nejbezpečnější. Při neúspěchu můžeme zkusit rychlé stlačení v oblasti hrudní kosti několikrát po sobě, vedoucí k prudkému zvýšení nitrohrudního tlaku. Stlačování nadbřišku se u malých dětí nedoporučuje.