Dobrý den, ráda bych vás tímto způsobem požádala o radu a názor. S manželem jsme spolu osm let, z toho cca čtyři roky jako manželé, máme dvě děti. Náš vztah byl spokojený, nijak vážné krize jsme neměli. Problém začal s narozením druhé dcerky, která se narodila vážně nemocná, málem jsme o ni přišli a stále vyžaduje větší péči a časté kontroly lékařů (jsou jí nyní dva roky).
Přestože jsem se snažila manžela nezanedbávat, měl zřejmě pocit, že se víc věnuji dětem a že na sebe máme málo času. Sice jsme občas zašli třeba na večeři, ale faktem je, že za celé dva roky jsme měli jeden víkend, kdy jsme byli bez dětí. Manžel pracuje jako řidič kamionu, takže vlastně veškerá péče o děti a domácnost je na mně. Myslím, že jsem nikdy nebyla ani přehnaně žárlivá, ostatně s jeho povoláním mu věřit musím. Kolem Vánoc jsem si začínala všímat odlišného chování. Vytípával telefony nebo je nebral a pak třeba napsal, že je na drbech, začal si brát telefon i na záchod, chodily mu i doma dost často SMS, které si četl, jen když jsem nebyla v dohledu, když jsem se přiblížila, honem telefon zavíral. Ke mně se choval odměřeně, kolikrát mi sotva odpověděl na pozdrav, když jsem se ho na něco ptala, odpověděl až napotřetí a ještě jen tak zamručel. Na mé otázky, co se děje, odpovídal, že nic.
Když už to trvalo asi měsíc, tak jsem se mu zkusila podívat do telefonu. Nečekala jsem, že něco najdu, ale našla jsem. Od ní (znám ji osobně) tam byla zpráva, že by ho chtěla zase ochutnat, od něj, že to byla divočina a že budou muset změnit polohu. Bavili se o předchozím dnu, kdy mi manžel odpoledne volal, že se dvě hodiny zdrží na vykládce a že si jde lehnout. Nikdy mě nenapadlo o jeho slovech pochybovat, ale teď mi mnohé docvaklo.
Manžela jsem se na to zeptala tak, že se mi doneslo, že s ní něco má, jestli je to pravda. Bez vytáček to přiznal, že prý to trvá asi měsíc, že se se mnou nudil (přitom se mnou normálně spal, i den před ní), že už mě nemiluje, ale má mě rád, a kdybychom neměli děti, už by se mnou nebyl. Že když už to prasklo, tak to asi už nemá cenu, že s ní byl jen kvůli sexu, protože mu dala zadarmo. Večer se pak opil a obrátil, že mě stále miluje, že mi nechtěl ublížit. Dala jsem tomu tedy ještě šanci, bohužel však s manželem se dost těžko mluví, je hodně introvertní a o problémech většinou mluví, jen když se napije. Každopádně jsme si některé věci aspoň po telefonu řekli, takže jsme si myslela, že to zkusíme dát dohromady.
Teď po měsíci a po romantickém víkendu ve dvou jsem se dozvěděla, že je s ní stále v kontaktu, stále si s ní píše, a to i několikrát denně, i v noci, a nepřijde mu na tom nic divného (znají se už roky). Když se ho zeptám na nás, odpovídá vyhýbavě stylem „zeptej se svýho zpravodaje“ nebo na vše odpoví slovíčkem hmmm. Navíc jsem zjistila, že si píše několikrát denně i se svou bývalou kolegyní, která je rozvedená, má dvě děti a stále řeší nějaké problémy. Manžel jí stále s něčím pomáhá (opravoval auto, stěhoval nábytek) a mně to začíná vadit. Přijde mi, že stačí, aby pískla, a on běží, když něco potřebuji já, tak se k ničemu nemá. Jsem už bezradná, nevím, co dělat, manželství bych chtěla zachránit, ale přijde mi, že si ze mě dělá tímto jen srandu.
Byla bych Vám moc vděčná za Váš názor a pohled a třeba i za nějakou radu.
S pozdravem Klára
ODPOVĚĎ:
Milá Kláro, děkuji Vám za Váš dotaz. Řekla bych, že podobnou situaci na různé variace řeší nebo řešilo 90 % všech manželství a možná i více. Nikdo nás totiž ve škole neučil, jak založit vztah a jak o něj pečovat. Místo toho nás radši učili různé letopočty. V pohádkách jsme viděli jen, že „se vzali a žili spolu šťastně až do smrti“, ale co bylo po svatbě, nám už nikdo neukázal… Bohužel o téhle zkušenosti ani nemluví naši rodiče a prarodiče, možná právě proto, že zkušenosti jsou slovy nepřenosné a každá situace vyžaduje zcela individuální přístup.
Já zde nastíním, jak se na situaci dívám já, a doufám, že Vy a možná i další ženy si najdete právě tu část, která pomůže vám. Na začátek bych chtěla říct, že si myslím, že se Vaše manželství – Váš vztah a Vaše rodina – ještě dá zachránit. Důležité je ovšem to, abyste opravdu chtěli oba dva a naučili se spolu efektivně komunikovat. Já bych Vám doporučila, a to velmi vřele, abyste si našli někoho, kdo Vás tímto procesem provede – nejlépe nějakého terapeuta nebo kouče. Určitě je vhodné, abyste začali co nejdříve. Nejdřív je potřeba zmínit aktéry této situace. Jste to Vy, Váš manžel, Vaše dvě děti a Vaše rodina – vztah.
Vy a Váš muž jste dvě individuální osoby, které mají nebo by měly mít nějaký svůj osobní smysl života, cíl, sen, za kterým se ubírají. V určité době jste se na své cestě potkali a rozhodli jste se, že půjdete za svým cílem podobným směrem – spolu. Většinou to bývá tak, že muž ze své podstaty muže má svůj smysl života a cíl jasně daný a jde si za ním pevným krokem. Vy jako žena z podstaty ženy můžete mít (ale nemusíte) jako svůj hlavní smysl života podporu svého muže a své rodiny. Pokud ovšem Váš muž nemá jasný cíl, který by mu dával dostatečný prostor pro realizaci, a svobodu rozhodování a svobodu žití, může se stát (což se v západním světě, kde chodíme do práce hlavně pro peníze místo proto, abychom uplatnili svůj potenciál a své jedinečné schopnosti, stává), že hledá svou iluzorní svobodu rozhodování a svobodu žití zcela někde jinde. Může to být u piva, u adrenalinových sportů, u herních automatů, u žen nebo tak nějak podobně.
Pak jsou zde Vaše děti, které hledají v rodině oporu, řád a bezpečí. Jsou velmi citlivými indikátory toho, jak Váš vztah funguje. Rozhodně nedoporučuji, a to z vlastní zkušenosti, abyste se snažila/snažili udržet vztah jen kvůli dětem. Děti se učí nikoli tím, co jim říkáte, ale tím, jak se chováte, jak jednáte, a odnesou si ze své rodiny Váš model vztahu. Navíc ‚hustá atmosféra‘ jim oporu, řád ani bezpečí nepřinese.
Nakonec je tu vztah. Ten je zde potřeba vnímat jako samostatnou jednotku. Můžeme si ho připodobnit třeba k malé firmě – právnické osobě. Taky je to svým způsobem osoba a je potřeba se k němu tak chovat. Vnímat můžete tuto osobu, nebo jemně hmotnou entitu nebo třeba neviditelné dítě, chcete-li, velmi zřetelně. Váš vztah je vlastně souhra energií, které se mezi Vámi pohybují. Máte pocit, že ji nevnímáte, nevidíte? Pamatujete si, jaká byla atmosféra, když si Váš muž začal brát telefon i na záchod? Jaká byla atmosféra, když jste s ním o nevěře mluvila? Tahle atmosféra, ať je napjatá, že by se dala krájet, nebo je příjemná, když trávíte společně nějakou příjemnou chvíli, se dá docela dobře vycítit. To je to, čemu já říkám další osoba, o které je potřeba hovořit.
Tedy nyní stojíte na prahu něčeho zcela nového, svého nového vztahu. Buď se Vám podaří přetvořit svůj vztah na nový hodnotný tým, který jde za společným cílem a hledá společně cestu, jak k tomu cíli dojít, nebo se Váš vztah rozpadne, a Vy se budete učit budovat vztah rozvedená matka – rozvedený otec – oba rodiče dvou dětí. Znám hodně párů, kterým tento vztah funguje lépe než manželství. Proč? Protože do vztahu a do manželství vstupujeme většinou každý se svou individuální představou manželství, ovšem bez toho, abychom se s partnerem otevřeně pobavili o tom, jak to bude reálně vypadat. Prostě zapomeneme – respektive nikdo nás neupozorní – na potřebu vytvoření manželského týmu. Na druhou stranu při rozvodovém stání si velmi dobře a velmi detailně určíme, jaká pravidla rozvedený pár bude dodržovat.
Co potřebuje takový rodinný tým? Efektivní komunikaci bez předsudků, domněnek a pokud možno i bez emočních výlevů. Váš muž právě možná z obavy, jak budete reagovat, nebo z vlastního pocitu viny, prostě odpovídá hmmm. Což ovšem opravdu není efektivní komunikace. Zjistit, zda vám opravdu oběma stojí za to rodinný tým udržet. Udělat společné rozhodnutí, že začínáte znovu – od bodu nula. Vše předtím byste si měli ideálně vysvětlit, klidně i vyčíst, pokud na to máte nervy (doporučuji ve společnosti terapeuta), navzájem si odpustit a nechat v minulosti. Najít společný cíl. Může to být například spokojená rodina, vychování dětí, šťastný život – prostě cokoli, co vás spojuje a naplňuje. Ideální je, pokud máte také nějaké společné zájmy, zda funguje partnerská chemie. Ve chvíli, kdy máte společný cíl, je vhodné zjistit, co už máte společně vybudováno – kde se aktuálně nacházíte. Hledat, jak se dostanete z bodu, kde se nacházíte, do bodu společného cíle. Jaké jsou způsoby a cesty, kterými se tam dostanete. Jasně si nastavit týmová pravidla a pevné hranice. Každá firma má nějaká svá jasně daná pravidla. I rodinný tým si tato pravidla zaslouží. Nejlepší by bylo si tato pravidla napsat, abyste se k nim mohli po čase vracet a případně je měnit. Zároveň je vhodné nastavit si pravidlo například třikrát a dost, aby bylo jasné, v kterém případě jednomu z partnerů na týmu tolik nezáleží, a tudíž již není vhodné tento tým udržovat při životě. Do pravidel samozřejmě patří i zmíněné dámy, práce v domácnosti, péče o děti a vše další podstatné, co vás napadne. Pravidla by měla být oboustranně výhodná a odsouhlasená, žádný z vás by neměl být ve výhodě. Každá firma mívá své schůze. I já zde navrhuji pravidelné revizní schůzky, kde si budete opět efektivně povídat o tom, jak Vám Váš tým funguje. Chovejte se ke svému týmu jako k dalšímu členu rodiny. Pečujte o něj, rozvíjejte ho, učte ho novým věcem. Dělejte mu potěšení, radost, věnujte mu pozornost. Jistě si to zaslouží. K pozornosti také patří intimní chvíle – nemyslím tím jenom sex, ale i další důvěrné dotyky a důvěrná konverzace. Tu má tento člen rodiny opravdu rád a pak se mu dobře daří a přímo kvete. V neposlední řadě potřebuje Váš tým oboustrannou důvěru. Důvěru, že vše, co jste si nastavili, platí.
Co se vzhledu a fungování Vašeho týmu týče, prosím nechte stranou vzory, které vidíte kolem sebe – svoje rodiče, prarodiče, kamarády, sousedy, vzory dané společností nebo církví; jak se to má nebo nemá dělat. Toto je Váš život, Vaše rodina a Vaše štěstí. Uvědomte si prosím, že nejdůležitější je zde to, co vyhovuje právě Vám. Je to Vaše osobní realita a zkušenost a je jedinečná a žádnému dalšímu vztahu se v ničem ani trochu nepodobá. Důležité je, abyste oba dva – všichni čtyři – byli v této rodině – v tomto týmu – šťastní.
Nakonec se elegantně vrátím na začátek, abych uzavřela kolečko. Důležité je taky, abyste o sebe pečovali sami individuálně. Abyste si začali ujasňovat, co jsou Vaše osobní cíle, Váš osobní směr. Začali mít rádi sami sebe a věnovali pozornost svému vnitřnímu já, a tak našli své osobní štěstí. Ale o tom jsem se již zmiňovala v předchozích příspěvcích. Doufám, že jste v mém příspěvku našla něco, co Vám a Vašemu vztahu pomůže. Máte-li otázky, obraťte se prosím na mě přímo.
Vaše Renée Lavecká
Prana studio, Praha
Prana studio je privátní studio na Bělohorské ulici v Praze 6. Ve studiu se starají o celkovou pohodu klientů. Setkáte se tu s celou řadou individuálních terapií - počínaje psychikou a tělem konče. V Prana studiu je vám nabízena pomoc při řešení osobních i vztahových problémů a to za pomoci TFT terapie, hypnózy, koučování, reiki, relaxační a sportovní masáže, omlazujících rašelinových zábalů, Dornovy a Breussovy metody, medové detoxikační masáže a dalších terapií. V neposlední řadě se studio věnuje seminářům, přednáškám, školením a týmovému koučování. V brzké době se můžete těšit na e-shop se spoustou zajímavých výrobků a služeb. Více informací naleznete na www.pranastudio.cz.