Vezměte si třeba Kláru Maurerovou z tragické kuřimské kauzy. Ta
vstoupí do dějin psychiatrie jako žena, která v sobě potlačila veškeré
mateřské pudy. My jsme si teď ovšem s psychology vzali na paškál „běžné
matky“. I ty totiž dokáží svým potomkům pořádně zatopit.
Typologie matek, které by podle psychologů děti raději mít neměly.
(Jejich negativní vlastnosti se mohou prolínat.)
1. Dominantní matka
Omezuje dítě v osobním rozvoji a přirozeném individuálním rozletu
příliš důraznými pokyny, příkazy, zákazy a kontrolováním. Je obratná
manipulátorka, netolerantní, nepřipouští diskuze a vyžaduje různými
donucovacími prostředky naprostou poslušnost. Projektuje do svého
potomka vlastní nesplněná přání. Vlastní ambice přenáší na potomka
prostřednictvím nadměrné ctižádosti. Její dítě nesportuje kvůli
radosti, ale aby vyhrávalo, neučí se jazyky, aby mělo otevřený svět,
ale kvůli v její hlavě přesně nalinkované kariéře. Například si vysní,
že dítě bude lékařem. Potomek, který na tento typ vysokoškolského
studia prostě nemá, se buď vzepře a skončí v očích matky jako „pitomej
poskok“, anebo splní její přání a psychicky se z přetížení zhroutí.
V obou případech ovšem selže, a to mu matka nikdy nepromine.
Synové a dcery dominantní matky bývají buď úzkostní, anebo
velmi vzdorovití. Jejich rozhodnutí se i v dospělosti drží hesla:
„Natruc matce!“ – takže se dost často rozhodnou špatně. Děti dominantní
matky obtížně navazují vztahy s vrstevníky a později i s budoucími
partnery (buď je blokuje podvědomé „mamince nebude nikdo dost dobrej“,
anebo naopak naschvál přivedou někoho, kdo matku „vytočí“ (čtyřikrát
rozvedený muž, feťák…).
2. Submisivní matka
Zatěžuje děti svými starostmi. Radí se s nimi o svých problémech,
a tím submisivní matky bývají na děti nezdravě fixované a mohou je
i vydírat („já žádnou radost na světě kromě tebe nemám“ apod.).
Rekrutují se z řad matek bez partnera nebo s neuspokojivým partnerským
životem, ze kterého ovšem neodejdou z existenčních důvodů.
DOPAD NA DÍTĚ:
Děti submisivních matek jsou „staré-mladé“. Přemoudřelé,
panovačné. Matka na ně naprosto nevhodně a neadekvátně věku převaluje
dospělou zodpovědnost, a to jim zvedá sebevědomí. Ovšem velmi těžko se
sociálně přizpůsobují.
3. Ambivalentní matka
Žárlí na své dítě, že o ně má otec větší zájem než o ni. Dává to ratolesti nevhodně najevo, dokonce ji za to i trestá.
Většinou mají v dospělosti velké problémy s partnerskými
vztahy. Dcery se na partnera doslova přilepí a láskou ho dusí tak
silně, až prchne. Synové hledají dokonalost a ideál, který neexistuje,
takže dojdou k názoru, že všechny ženy jsou potvory.
4. Histrionská matka
Tyto ženy jsou svárlivé, nevyrovnané samy se sebou. Rády na sebe
strhávají pozornost. Nerady hovoří o dětech, ale hlavně zdůrazňují své
problémy. Postrádají mateřskou obětavost a trpělivost. Jsou náladové. K
dětem se chovají jednou přemrštěně laskavě a s přehnaným obdivováním.
Podruhé je od sebe drsně odhánějí a zahrnují výtkami, kterým dítě vůbec
nerozumí (kvůli tobě mám zkaženou postavu, kvůli tobě chodím do nudné
práce za pár korun, protože tě někdo musí vyzvedávat ze školky…). Pořád
něco na někoho hrají a soustavně se litují!
DOPAD NA DÍTĚ:
Nevypočitatelné chování matky, kdy je chvíli jako med a chce, aby
se s ní dítě mazlilo, a za hodinu na ně vřeští a vyčítá, je ideálním
prostředím pro výchovu těžkých neurotiků. Takové děti často trucují,
vztekají se a válejí po zemi, ztrácejí dech. Vyznačují se těžkými
pocity neuznání a křivdy. Těžce přijímají neúspěchy. Když se jim něco
nepovede, dostávají záchvaty hněvu a pláče. Například učitelka ve
školce nevybere jejich obrázek na nástěnku a řekne, že Bertík nakreslil
tentokrát hezčí. Verunka přece měla svoji rybičku na nástěnce minulý
týden. Verunka přesto ztropí obrovskou hysterickou scénu a má tendence
Bertíkovi ublížit.
Ve starším školním věku už může u potomků histrionských matek
dojít i na demonstrativní sebevražedné pokusy. Tyto děti mohou také
trpět fyzickými potížemi. Existuje totiž hypotéza, že nadměrné úzkosti
se transformují v jiný symptom: například v postižení dechového ústrojí
nebo pohybu. Děti histriónek mají obrovské problémy s partnerským
životem, jejich životní program je totiž „já jsem ten ukřivděný chudák,
a ty mi teď musíš všechno vynahradit“.
5. Matka zlatokopka
Jde o ženu, která by si představovala určitý životní standard.
Ovšem velmi dobře si uvědomuje, že nic moc extra neumí, a ani se jí
nechce vyvíjet nadprůměrné úsilí, a tak to zahraje na „tradiční
rozdělení rolí“. Cíleně si najde partnera, se kterým by se přes dítě
napojila na jeho peníze. Matky živnostnice jsou velmi dobré herečky.
A proto – ačkoliv jim dítě spíš leze na nervy, než aby po něm tolik
prahly – většinou nějakého takového muže okouzlí a uloví. Dítě je
jejich kartou a PIN k manželovu účtu, a tak se o ně relativně dobře
starají. Běda ale, dojde-li na rozvod... Případně živnostnice zjistí,
že by jí „bez chlapa bylo lépe“ – ovšem zajištěné, samozřejmě. Dítě se
stane rukojmím. I při výchově dětí bývají silnými manipulátorkami.
DOPAD NA DÍTĚ:
Pokud zažilo rozvod a programové odtržení od otce, může mít
problém s mužským modelem chování. Dcery živnostnic okukují matčin trik
a v dospělosti se pak rovněž vydávají na dráhu „profesionálních
žen-lovkyň“. Synové buď vnímají ženy jako „stejné mrchy, jako byla
matka“, anebo matku nekriticky zbožňují a mají jasno: „otec byl
padouch.“ Mívají velké problémy se svojí mužskou identitou.
6. Citově chladná matka
Jejímu dítěti se nedostává toho základního, co pro svůj osobnostní
vývoj nezbytně potřebuje: vřelého přijetí, mateřské lásky a ochrany,
nemá se na koho upnout, nebo tak učiní zcela špatně. Citově chladné
matky (např. dcery rovněž citově chladných matek; ženy vyrostlé bez
matek v dětském domově, tudíž „vyrábět lásku“ je nikdo nenaučil)
potomky nepřátelsky odmítají, přehlížejí nebo přísně trestají.
DOPAD NA DÍTĚ:
Potomci citově chladných matek se rozvíjejí nerovnoměrně a mohou mít těžké poruchy osobnosti.