Maminka deseti dětí: Každé dítě se narodí se svým krajícem chleba

Kateřina Sehnalová mluví německy, francouzsky a španělsky a občas soukromě učí. Její manžel Marian je inženýr stavař. Od ostatních rodin v Kroměříži, kde žijí, je odlišuje počet dětí. Mají jich deset! Všechny jsou chtěné a milované a sympatická útlá žena vůbec nepůsobí uštvaně. Koho už jiného se mimo jiné ptát na talent na mateřství.
Maminka deseti dětí: Každé dítě se narodí se svým krajícem chleba
1. Matka deseti dětí musí být velmi dobrou manažerkou. Považujete se za organizační typ od začátku? Anebo vás to naučilo právě až mateřství?
Bohužel nikdy jsem nebyla ani nejsem organizační typ.
 
2. Jste od přírody kliďas? Protože nervní, neurotická matka by ten objem práce nezvládla. Anebo to přišlo právě s dětmi?
To je pravda, málokdy se mi zachce nechat se vyvést z míry.
 
3. V rozhovoru pro Lidové noviny jste prohlásila, že jste doma ve svém živlu. Co vás na mateřství baví nejvíc?
Být denně svědkem postupného růstu tolika „originálů“ – je to velmi napínavé. Pořád je čemu se divit a nad čím žasnout. Když děti začínají třeba rozvazovat a nad něčím uvažují, chtějí mluvit jako dospělí, tak to nám kolikrát smíchy tečou slzy a ani nestíháme zapisovat – je to lepší než ty nejlegračnější vtipy.
 
4. I kdybyste byla organizační génius a měla služebnictvo, těhotenství a porody si za vás nikdo neodbyl. Lékaři tvrdí, že by kvůli zátěži organizmu žena měla „skončit“ u pěti dětí. Jak se staráte o své zdraví vy?
Vždycky jsem se v těhotenství cítila dobře, hlavně ke konci jsem byla nabitá energií a chutí přestavět a vylepšit celou domácnost. Pak už je čas kojení a odpočinku a člověk může jen bezmocně sledovat, kolik práce na něho čeká. Myslím si, že odpočinek je v tomto období velmi důležitý, co se týče jídla, byly mi vždy sympatické ovesné vločky ve všech formách – snídaně, polévky, karbanátky, lívance atd... Dále mi také moc pomáhá cvičení kalanetiky.
 
5. Jste katolička, což je víra, která zakazuje interrupce a vlastně i antikoncepci. Hraje vaše víra při rozhodování se o dalším těhotenství roli?
Odpovím asi tak. Jsem vděčná své mamince, která když mě ve svých 40 letech čekala, odolala náporu lékaře, aby „to dala pryč“, že toho jinak bude litovat, a nechala si mě. Určitě bych se rozhodovala stejně i kdybych nebyla katolička. Představa potratu pro mě byla něčím hrozným a antikoncepce se mi příčí stejně, takže jsem ráda, že katolíkům víra říká to, co i já v hloubi duše cítím jako správné. Ale je to můj postoj, který nevnucuji.
 
6. V Čechách panuje taková zvláštní potřeba řešit životy druhých. Matky jedináčků jsou osočované ze sobectví, matky početných rodin z nezodpovědnosti... Vzpomínáte přesně na ten okamžik, kdy jste si řekla: „Chci být profesionální máma. Tohle je moje kariéra!“ U kolikátého dítěte jste k tomu došla?
Hned u prvního.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
7. Mít deset dětí znamená absolutní důvěru v partnera. Muž ovšem nemusí odejít za milenkou, ale třeba onemocnět. Stát se může cokoliv. Hraje ve vaší odvaze roli fakt, že jste z jižní Moravy? Tedy oblasti, kde jako na jednom z mála území v České republice skutečně fungují silné rodinné vazby a tedy záchranná síť, když se někomu z členů něco stane?
Nevím, my tak neuvažujeme. Řešíme problémy, až když nějaké jsou. Oboustranná důvěra je velice důležitá.
 
8. Jedno dítě s přehledem, dvě už s menším, tři s výhradami, ale přece jen ještě si babičky k sobě na prázdniny vezmou. Od čtyř „kusů“ nahoru už ani omylem. Necítíte někdy potřebu být třeba na půl dne sama?
Už na to nejsem ani zvyklá. Naopak mi spíše dělá problémy, když zůstanu doma sama. Chci toho stihnout tolik, že potom neudělám nic.
 
9. V početných rodinách nejstarší děti pomáhají s těmi nejmenšími. Není to ale náhodou přehození rodičovské kompetence na jinou osobu? Jak si hlídáte tuhle hranici?
Oni si ji hlídají sami a vyplývá to i ze situace. Starší děti mají hodně svých povinností ve škole, mají své vlastní zájmy a někteří jsou hodně mimo domov. Takže do jejich kompetence spadá jen občas nějaké přebalení, nakrmení, procházka a podobně, s mladšími sourozenci.
 
10. Prozraďte matkám, které toho mají „plné brejle“ se dvěmi třemi dětmi, praktické detaily. Kolik máte doma praček? Jak probíhá vaření pro taková kvanta dětí? Kdo žehlí?
Ať jsou klidné, stejně nic nestíhám. Snažím se udělat jen to, co je nejnutnější. Pračku máme jednu, a stačí to. Denně sníme 3-5 litrů polévky, 1-2 chleby, asi 3 kg brambor nebo 5 kg rýže či těstovin. Když žehlím, tak nestíhám uklízet, když žehlí někdo z dětí, tak mi zase zabere moc času to po nich přeskládávat a třídit. Ponožky jsou nejhorší. Občas mi s žehlením a úklidem pomáhá kamarádka. Je to tak rychlejší.
 
11. Jak jste řešili bytovou otázku?
Po svatbě jsme se nastěhovali do bytu 2 + 1 v nájemním domě. Ten jsme zrekonstruovali a pak i odkoupili a nakonec jsme koupili celý dům. Dnes je z malého nájemního domu velký rodinný dům.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
12. Jak se dopravujete třeba na výlety? Máte doma velké auto (tedy spíš autobusek)? Jezdíte vlakem? A dopravujete se někam takto všichni společně?
Máme k dispozici devítimístné auto. Málokdy jedeme všichni. Na prázdniny jezdí starší děti vlakem a my s malými autem. Do ciziny jsme starší poslali předem autobusem se zájezdem. Nejhorší cestovní zážitek byl v městské hromadné dopravě v Brně.
 
13. Máte prostor k individuálnímu přístupu u těch starších dětí? Mají šanci svěřit se vám se svým trápením nebo třeba láskou o samotě? Anebo jsou pořád součástí kolektivu, který „před sebou nemá tajnosti“?
Ti sdílní si prostor vybojují sami a z introvertních musíme „dolovat“, co celý den podnikali. Někdy se to řeší kolektivně, ale něco se musí řešit individuálně. Vyhovuje mi, že kamadádi chodí za našimi dětmi k nám, tak jsem aspoň klidnější, že vím, s kým jsou.
 
14. Každého napadne otázka: „Proboha, jak to uživí?“ Spousta lidí se nerozhodne ani pro třetí dítě ze strachu, že by jim nebyli schopni dopřát kvalitní vzdělání. Co studují vaše děti a jak jejich vzdělání financujete (berou stipendia...?)?
V Mexiku je přísloví: Každé dítě se narodí se svým krajícem chleba. O uživení u nás ani tak nejde. Větší výdaje spíš představují zájmové kroužky, ale to jsou dobře investované peníze. 4 děti studují na gymnáziích, 3 na základní škole a jedno ve školce. Na další studium starších šetříme. Náš nejstarší si o prázdninách vydělává na brigádách a přes rok doučováním.
 
15. Na ženy, které zasvětily život rodině, se náš stát kouká „jako že nic nedělaly“ a přiznává jim jen minimální důchod. Přemýšlíte takto o svém důchodcovském věku?
Já to vezmu z druhé strany. Teď dělám to, co je potřeba, ale není to hned vidět. V budoucnu plánuji (jestli tady ještě budu) dělat něco, co je vidět – konečně se naučit pořádně kreslit, malovat a vrátit se k jazykům, i když už předem vím, že pokud budu zdravá, tak na to stejně nebude čas.
 
16. Udělejte seznam vlastností, které musí mít žena, jež zvládá početnou rodinu.
Spíše bych řekla zásady než vlastnosti. Za prvé aby brala život jako nejvyšší dar a tak se dívala především na život svých dětí – život je více než krása, zdraví, zabezpečení. I když je dítě trvale nemocné, může být obohacením pro celou rodinu. Za druhé – snažit se vždy a za všech okolností o vstřícnou atmosféru. Za třetí bych doporučila, abychom nikdy nezatěžovaly manžela a děti svými vlastními vnitřními problémy, splíny a náladami, ale vždy to někde odložily. Třeba do vrby. Jako další zásadu doporučuji neřešit spory při únavě a přetažení, ale pokusit se si odpočinout, najíst se a až poté začít. Poslední zásada je využít každé příležitosti, když s námi děti chtějí o něčem mluvit.
 
17. Myslíte si, že je potřeba na mateřství talent?
Myslím, že nejdůležitější je chtít, ale opravdu chtít! Ono to pak přijde i bez talentu.
 
Text: Denisa Prošková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře