Mami, v autě se mi dělá hrozně špatně

vytisknout velikost písma 1. 9. 2008 | Betynka

Na jaře vyráží rodiny s malými dětmi na výlety. Skvělé cestovací plány ovšem v mžiku zhatí věta: "Mami, v autě se mi dělá hrozně špatně!"

Co teď? Pokuď rodič trpěl v dětství sám v autě nevolností, už ví, že je v takovou chvíli nejlepší otevřít okno a říct: „ to nevadí, když tak zastavíme.“ Nejhorší je „povzbuzování“ typu: „ nevymýšlej si, to přece vydržíš.“ Nebo dokonce výčitky: „ Novákovic se mají. Jedou každý rok za hubičku k moři autem, my budeme sedět doma. Na letadlo nemáme.“ Dítě akorát tak vynervujeme. Spojí si cestování s pocity viny a jeho žaludek bude reagovat ještě bouřlivěji.

Knížka? Ani omylem Chcete dítě zabavit prohlížením obrázků, aby na své potíže nemyslelo? V tom případě se všichni před cestou oblékněte do pláštěnek. Oko sleduje obrázky a písmenka, která se nehýbou vůbec, zatímco tělo zaznamenává změnu polohy. Blinkací efekt je podle lékařky téměř stoprocentní!

Co s tím, když ani Kinedryl nezabírá?
Usaďte dítě poblíž těžiště, kde jsou výkyvy nejmenší (v přední části autobusu, na lodi uprostřed, v letadle nad křídly).

Pokud je to možné, sklopte mu sedadlo tak, aby zaujalo polohu v pololeže s podloženou hlavou do 45 stupňů.

Rozhodně mu zakažte číst nebo prohlížet obrázky a sledovat pohyb okolí za okny (na lodi vlny, v letadle houpající se křídla).

Pravidelně větrejte. Je lepší, když ho mírně ofoukne průvan, než když se vzpamatovávat z jízdy v „zabedněném“ autě.

Poloprázdný žaludek kinetózy zhoršuje. Doporučuje se cestovat buď úplně nalačno, nebo žaludek plnit častěji během cesty malým množstvím lehkého jídla a tekutin.

6 věcí, které chceme o kinetóze vědět

Proč je lepší pro „postiženého“ sedět v autě nebo v autobuse na předních sedadlech?

Za jízdy je naše nervová soustava totálně zmatená. Oči, které se dívají z okénka vidí jen nepatrný pohyb, Ovšem tělo, které se kýve a natřásá pravidelně nahoru dolu i do stran , vysílá do mozku jasný signál , že oči lžou. Tím pádem dochází v centrální nervové soustavě k dezorientaci a podráždění takzvaného vegetativního nervstva. Ten rozpor ve vnímání, se prohlubuje v zadní části vozidla – víc to tam „houpe“. Člověku se sklony ke kinetóze klesá krevní tlak, má pocit, že bude zvracet a nakonec i zvrací. Proto je lepší sedět v místě, kde je dopravní prostředek nejstabilizovanější. Tedy vpředu.

Kdo trpí kinetózou častěji: děti, nebo dospělí?

Obecně platí, že děti i dospělí.

Proč se dělá lidem špatně v autě a autobuse, a ne ve vlaku?

Kolem kinetózy je ještě hodně neprozkoumaného. Například nevíme, proč vzniká při kmitání v předozadním směru a nikoli pravolevém. Silné vjemy, včetně radosti nebo bolesti před kinetózou chrání. Ovšem hodně citlivým jedincům se může dělat špatně i ve vlaku. Zdá se, že ke vzniku kinetózy je zapotřebí kmitů určité frekvence a intenzity, která pro vlak není typická.

Jak si poradit s blinkajícími miminy a batolaty, která sedí na sedačce vzadu?

Kojenci a mladší batolata trpí pravou kinetózou málokdy. Pokud v autě blinkají, pak většinou před cestou snědli něco nevhodného, případně na ně „leze“ nějaká choroba. U dětí jde velmi často o nechtěně a uměle vytvořený psychický problém. Stačí třeba, že se jednou dítě v autě pozvracelo a rodiče kolem toho strhli takový „poplach“, že si utvořilo v hlavě reflex: auto rovná se zvracení. Pokud pak každé jízdě předchází rodinná hysterie typu: „Petříček musí sedět vpředu, nesmíme zapomenout prášek a sáčky,“ pak se Petříček jen utvrzuje v přesvědčení, jaká ho zase čeká hrůza.

Jaké podávat dítěti léky?

Od dvou let Kinedryl nebo Nokinal. Ovšem dodržujte dávkování, které je uvedeno v příbalovém letáku. Mnohem lepší pak je odvést pozornost od možných nastupujících příznaků vyprávěním a hrou. O nevhodnosti četby už byla řeč.

Proč je v některém typu automobilu dítěti hůře a v jiném lépe?

Záleží to na stabilitě vozu, na klimatizaci, větrání i na plynulosti jízdy. Pokud řidič prudce vybírá zatáčky a střídá rychlosti, kinetóznímu dítěti situaci výrazně zhorší.