Mami, já už tam nechci. Anebo kroužky z pohledu dětí a rodičů

Tak to nemáš pravdu, že by děti byly pořád doma. Já si vybral rybářský kroužek a fotbal a vydržel jsem u toho dodnes

Jarine, já nemám co dodat a musím s tebou ve všem souhlasit. Já jsem musel hrát taky, ale musel jsem 1. cyklus dochodit. Nebavilo mě to. Taky jsem si ale dokázal prosadit, že když teda budu chodit do hudebky, budu moc jako ty chodit na ryby a taky chodit na sport, ale jinej než ty, ale na hokej. Hokej i rybařina mě strašně moc baví. A když jsem končil hraní, tak mi bylo řečeno, ať si obččas zahraju pro radost. Bohužel od ukončení třídy tercie jsem už nehrál. Prostě nepřinutím se. Nejde mi to, abych se přinutil. Asi jak říkáš ty, pro kluky asi hudebka není, začíná to moc brzo a ditě by si mělo vybrat co chce a co né a né ho do něčeho nutit nebo přihlásit. dle mého je asi hudebka pro kluky ztráta času a ukradené dětství!!!

A třeba ti dcera nepoděkuje. žes ji nutila hrát. Jako já nepoděkuju, že jsem musel hrát. Naopak jí to při každé příležitosti vyčtu, že mě nutila. Uvidíš za pár let. Teď máš ambice, že ti třeba poděkuje, ale třeba se pak nediv, že ti to vyčte! Uvidíš sama

Ono malé dítě ja snadno přesvědčitelné, chce umět hrát na všechno, ale ono to není tak snadné. My sice měly doma piano, ale dcery jsme do ničeho nenutili. Jedna dcera si nenašla žádnou aktivitu, ruhá dcera začala chodit na ryby se svou kamarádkou, nakouli jsme jí tada celou výbavu a dodnes jí má, věnuje se tomu a je nám za to vděčná. A vděčná jsem jí i já, dříve jsem nechápala, co u té vody může celé dny dělat, až mi pak řekla, abych šla s ní, abych to poznala. A docela se mi to líbilo. Byla jsem asi 6krát s ní u vody a pak jí domy trošku podráždila. Řekla jsem jí, že jsem s ní byl u vody jako doprovod a že už nikdy tm s ní jako doprpvod už nebudu. Zezačátku se dost divila byla trošku opařená a pak jsem jí řekla, že jakom doprpvod tam s ní nikdy nepůjdu, že tam s ní půjdu jako rybářka. No a udělala jsem si papíry, dcera mi nakoupila něco k Vánocům a teď si obě u vody užíváme klid a krásné chvíle. Takže nenuťte dětem něco, co nechtějí dělat. Třeba si časem vyberou a třeba taky ne. Je plno dětí, kteří nikdy jic nedělali, nedělají a dělat nebudou, někteří něco dělají, co je baví a někteří díky rodičům od každýho hovna kousek a nic pořádně a s tím taky nesouhlasím. Nesouhlasím s nucením a výrokem kolegyně od každýho hona kousek. A nemůžeme být všichni stejní. nemůžeme být všichni hudebníci, všichni sportovci a pod. A nezatracujte dítě, když nechce nic dělat. Znám to z obou hledisek, jedna nic nedělá.

Jak píší ostatní, hudebka asi není pro kluky. Moje přítelkyně a můj bratranec byly taky násilně přihlášeny do hudebky. Bratranec řval, že nikam chodit nebude. Tedy né že by brečel, ale křičel. A nakonec když ho přihlásili tak tvrdil, že tam chodit nebude a že tam bude schválně zlobit a celý rodině dělat ostudu a oni ho nakonec vyhodí. Takže jeden den byl přihlášen a druhej den odhlášen. A taky si vybral sport, kterej ho šíleně baví, hraje fotbal. A ta moje přitelkyně taky chodila do té přípravky a oni mají sad u zahrady a mají tam i brzké třešně a tak ičitelce natrhala do igelitu pár třešní a hustila do ní, že už dál chodit nebude a pak jí teda nevzali. A taky si vybrala aktivitu, má bráchu rybáře, párkrát s ním šla na ryby a hned po prázdninách co byla ve druhé třídě se přihlásila na rybářský kroužek a co dodnes spolu chodíme, já jsem taky rybář a je to paráda když máme společné hobby. Nehlaště děti, kam chcete vy, třeba si děti vyberou něco jiného.Sice nějaká malá dědičnost v rodinách asi je, ale nedivte se, když dítě bude chtít dělat něco úplně jiného než chcete vy. Každý člověk je individuum a každý má geny a vlohy na něco jiného, tak děti netrapte!!!

Když si to pročítám, tak nevím co dodat. Myslím si, že hraní na nástroj tak baví jedno dítě z 10 dětí. Sice hudebky jsou asi plné, ale většina dětí tam chodí z donucení. A když asi dítě má jako já hudební hluch, tak asi v tom nebude nejlepší. A neznamená, když třeba do 11 let nebude nic nedělat, neznamená, že si později nic nevybere. Moje kamarádka si vybrala až v 16 jeden kroužek a pořád se toho drží. A když asi něco dítě baví, a díky hraní na nástroj na to co ho baví má méně času třeba i o několik hodin míň, tak to hraní začne nenávidět a bude to dělat s odporem, bude tam schválně chodit pozdě a vykrucovat se z toho, že se odhlásí a pod. A hlavně byste tam neměli dítě proti jeho vůli hlásit!!!

Mám dceru, která si vybrala v 8 letech, že chce dělat krasobruslení. Byla strašně šikovná a už byla i na dětské olympiádě a byla nejlepší v oddíle. Teď ale je jí 15 a brzo ji bude 16. Má jít do nové kategorie. A samozřejmě, že už by nejraději s tím praštila a a raději chodila s kamarádkami, které nemají žádného koníčka a chodit do města, do čajovny a do restaurací a apod. Já jí u toho stále držím a stále opakuji, že je to škoda s tím skončit. Že se jí to bude jednou hodit i když nebude mistryně republiky. Mám jí do toho nutit? Rok už s tím přestala a začala kouřit zkoušet alkohol. Ale je to fakt těžké. Přestává mě to bavit. Ale vydržím a doufám, že má dcera taky a jednou bude ráda, že jsem vydržela, a že třeba bude dělat trenérku dětičkám.

Je to tak,jako je to psané v jednom příspěvku. Pokud dítě,kromě svého vysněného koníčku,který dělá musí ještě něco jiného dělat a na svoji zálibu má méně času, začne ten vysněný sen,jako třeba hraní na nástroj hrát s odporem,vymlouvat se a bude chtít s tím seknout.

My dva já i ségra nikam moc nechodili a taky jsme bez toho živí.Sice ségra Lucka říká,že je to možná pěkné umět na něco hrát,ale zase na tom nestojí svět. A ono asi být muzikantem je taky práce a je to tak i se sportem. Hodně povolaných, ale málo vyvolených. A jednou jsme si se sestrou bavili,že až jednou budeme mít děti, tak je nebudeme proti jejich vůli hlásit tam,kam by nechtěly.My nepotřebujeme, aby někdo plnil nějaké nenapněné sny a je to tak lepší,než dítě trápit!

A ještě chci dodat,že mě taky nebavilo odehrávat a když jsem skončil tak jsem cítil takovou svobou, že už tam nemusím a budu mít na své záliby víc času. Za apanáže od dědů jsem si koupil fotbalový míč, dostal jsem kopačky od dědy, k narozkám a svátkům jsem dostal taky něco a za to jsem si koupil svůj první prut v novinách a třídil jsem i papír noviny a krabice a vozil todo sběrny a díky tomu jsem si koupil i další věci a nakonec jsemdostal výbavu k Vánocům. A DODNES NELITUJI,ŽE JSEM S HRANÍM SKONČIL A BYLA VŮBEC CHYBA TAM CHODIT. Hrát moc neumím,maximálně ovčáci čtveráci a ani hudební sluch nemám.