Mami, já už tam nechci. Anebo kroužky z pohledu dětí a rodičů

Vybrat pro dítě kroužek, který ho obohatí a bude ho bavit, není jednoduché. Stejně složité je poznat, proč se mu tam pak nechce a co za tím stojí. Zda je to jen rozmar, nebo vážný problém.
Mami, já už tam nechci. Anebo kroužky z pohledu dětí a rodičů

Mnoho rodičů to zná. Po nadšených začátcích se najednou dítě začne vymlouvat, že z toho a onoho důvodu na kroužek jít nemůže, a nakonec se přizná, že už tam nechce chodit vůbec. Jak se zachováte?

Nutit, nebo nenutit?

„Zastávám názor, že dítě je třeba k aktivitám dovést a udržet je u nich. Dcera má hudební sluch, a tak jsem ji přihlásila na klavír. Nechtělo se jí a v průběhu roku se neustále vymlouvala, aby na hodinu nemusela jít, ale já jsem byla neústupná. Myslím, že mi za to jednou poděkuje. Kdybychom nechali děti dělat jen to, co chtějí, seděly by pořád doma,“ říká maminka Jana.

Stejnou metodu razí i manželka amerického prezidenta Michelle Obamová, která se nijak netají tím, že své dcery k hodinám tenisu vyloženě nutila. „V životě každý někdy musíme dělat věci, které nechceme. Až později můžeme zjistit, že se nám nabyté znalosti a zkušenosti hodí,“ prozradila svou výchovnou metodu. Mnozí odborníci s tímto přístupem souhlasí.

„Je v pořádku dítě k aktivitě vést a pak trvat na důsledné docházce, ale ne za každou cenu. Někdy až později zjistíte, že vybraná aktivita není pro vaše dítě vhodná. V takovém případě je třeba se zamyslet, zda je skutečně nezbytné v ní pokračovat a dítě nutit,“ říká dětská psycholožka a autorka knih o výchově Jenn Bermanová.

Zjišťujte a prověřujte

Jakmile se vám dítě svěří, že se mu na kroužek nechce, případně už by tam nejraději nešlo vůbec, nevyhrožujte, netlačte na něj, ale v klidu se pokuste s ním probrat, z čeho jeho náhlý odpor pramení. Možná se vám podaří příčinu rychle odhalit.

Může to být banalita, třeba jen obavy z nadcházejícího koncertu, které ale s jeho absolvováním odeznějí. Pokud se vám dítě nesvěří a vám se nepodaří zjistit, co za jeho nechutí stojí, pak zkuste promluvit s vedoucím kroužku, trenérem, učitelem. Vidí dítě zase z jiného úhlu a může vám pomoci problém rozkrýt. Pak už záleží na vás, jak situaci vyhodnotíte.

Neuplácejte, motivujte

Pokud zjistíte, že za nechutí potomka nestojí nic závažného, například šikana, a jde jen o jeho rozmar nebo lenost, buďte neústupní. Je třeba, aby dítě vědělo, že není možné od rozdělaných věcí utíkat, že je třeba své závazky plnit. V žádném případě ho neuplácejte.

„Slíbit dítěti dárek, nebo dokonce finanční odměnu za to, že půjde na hodinu klavíru, je určitě špatný přístup. Budí v dítěti zištnost a může dojít až do stadia, kdy dítě bude chtít za každou práci peníze nebo nějaký dárek,“ varuje doktorka Bermanová. „Zkuste vymyslet odměnu, která bude dítě motivovat, ale nebude ho uplácet. Nabídněte mu třeba, že až se naučí skladbu zahrát, natočíte ho na video a to pošlete babičce, aby měla radost. V každém případě nešetřete chválou. Jakmile se dítěti něco daří, samo sebe překoná – dejte mu pocítit, že ho podporujete.“

Důležitý start

Největší problém podle psychologů spočívá už ve špatném výběru aktivity. Dítě si totiž mnohdy neumí představit, co ho čeká, a pak je nemile překvapeno, jaké nároky jsou na něj kladeny. V té chvíli se začne vymlouvat. Je tedy dobré s dítětem zvažovanou aktivitu dopředu důkladně probrat, a pokud je to možné, jděte se na ni podívat nebo ho nechte, aby si ji vyzkoušelo. „Pro dítě, které stůj co stůj chce hrát hokej, ale zatím ho zná jen z obrazovky, je takový názorný příklad k nezaplacení,“ říká americká specialistka na dětskou psychiku Ari Brownová.

Zahoďte své ambice

Důležité je zvážit, co je dítě schopno zvládnout a co ne, co ho bude bavit a co naopak bude dělat s odporem nebo jen proto, že si to přejete vy. Zapomeňte na vlastní nesplněné sny, nejde o vás, jde o vaše dítě.

Budete-li nutit syna k fotbalu, i když má evidentně hudební vlohy, pak vás oba čeká traumatizující období. „Když bylo synovi sedm, nutila jsem ho k baseballu a fotbalu, protože sama aktivně sportuji. Doufala jsem, že ho týmové sporty nadchnou, a všemožně jsem se snažila ho u nich udržet, ale on z toho byl nešťastný.

Tíhl k divadlu a toužil po dramatickém kroužku. Až když jsem ve školním představení viděla, s jakým nadšením hraje, pochopila jsem, že nutit ho ke sportu nemá cenu. Přihlásila jsem ho do vysněného dramaťáku a od té chvíle se všechno změnilo. Je spokojený a nikdy se nevymlouvá, že se mu tam nechce. Ačkoli nedělá to, k čemu jsem ho chtěla nasměrovat, jeho štěstí mě dělá také šťastnou,“ přiznává maminka Alena. A o to jde. Když bude šťastné vaše dítě, budete šťastní i vy.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře