Mamánci

Ne a ne se pustit máminy sukně. Co s tím?
Mamánci

Nina (27) popisuje chování dvouletého Toníka: „Chodíme do mateřského centra na program pro batolata a jejich rodiče. Myslela jsem, že se bude postupně osamostatňovat, ale Toník se ode mě nehne ani na krok, když se vzdálím nebo třeba si jen odběhnu na WC a on zaregistruje moji nepřítomnost, začne vyvádět, pláče, je úplně paralyzovaný.“

Irena (30) říká o svém ročním synovi: „Je na mě závislý. Dokonce nekomunikuje ani s manželem – tatínkem, ani s babičkou. Jen se mě drží a nepřichází v úvahu, že bych si vyrazila s kamarádkami. I na záchod chodí se mnou.“ Podobné to bylo i s jejím starším synem, teď už školákem. Ten prý ještě donedávna vyžadoval uspávání a velmi těžko snášel pobyt ve školce.

Máte podobnou zkušenost? Bojíte se, že intenzivní láskyplný vztah už přerostl v patologickou závislost? Vězte, že tzv. separační úzkost, tedy strach z odloučení od matky, resp. osoby pečovatele, se projeví více či méně u všech dětí.

Závislé na mámě
Strach z cizích lidí se objevuje někdy mezi 8. měsícem a 3. rokem, nejčastěji mezi 12. a 18. měsícem. Druhý rok života obecně je obdobím velké závislosti na matce. Odvážnější batole se sice klidně vydá na průzkum vedlejší místnosti, ale zároveň potřebuje vědět, že máma je pořád pro něj nachystaná, vždy připravená a natěšená rozevřít svá ochranná křídla.
Řekněme, že velmi často – ale rozhodně to nemusí být pravidlem – inklinuje syn k mámě (hlavně jako malí) a holčičky tíhnou k tátovi. Jsou pro ně na dlouhou dobu mužem číslo jedna a na jejich vztahu nejspíš záleží kvalita budoucích partnerství a vnímání sebe sama jako ženy.

Nejste úzkostná více vy než dítě?
V některých případech má problémy se separací spíše matka než dítě. Máma, která chce být za každých okolností čtyřiadvacet hodin s dítětem (vždyť dítě má být s matkou, co kdyby se mu něco stalo, on beze mě stejně nevydrží ani sekundu) není podle anglického psychoanalytika Winnicotta „dost dobrá matka“ (good enough mother). Přenáší na dítě svoje úzkosti a činí tak jejich nezdravým. Maminka má poskytnout co nejvíce bezpečí a zároveň co nejvíce svobody a vést dítě k samostatnosti.

CO SE PÍŠE…
Aneb Tipy na knihy renomovaných odborníků:

  1. Steve Biddulph: Výchova kluků (Portál)
    „Mnoho studií ukázalo,, že chlapci mají větší strach z odloučení než dívky a pocit opuštěnosti u nich vede k jejich uzavřenosti.“ Autor v této souvislosti varuje před umísťováním chlapců do jeslí, které prý může u chlapců vyvolat neklidné nebo agresivní chování – s nálepkou zlobivce pak může nastoupit třeba až do školy.
  2. Iva Jungwirthová: Pohodoví rodiče – pohodové děti (Portál)
    „Dítě začne kolem jednoho roku věku, někdy o něco dříve, rozlišovat, kteří lidé jsou „jeho“, kdo patří k němu do smečky a kdo ne. je nesmírně důležité, aby v této skupině bylo několik lidí.“ Autorka uvádí, že mnoho dětí v tomto období upřednostňuje jednoho z rodičů, ale podle ní bychom tomuto tlaku neměli příliš podléhat. „Mohlo by se to obrátit proti nám a v případě náhlé delší nemoci oblíbeného rodiče i vůči dítěti. Vzájemná nahraditelnost alespoň dvou dospělých je pro fungování rodiny nezbytná.“

Pár tipů pro rodiče:

  • Rozdělte si svoje rodičovské role tak, abyste každý měl svoji parketu. Není potřeba konkurovat si při koupání (ať koupe třeba taťka), maminčinou činností může být zase předčítání. Nebude pak takový problém, když maminka při večerním cachtání bude chybět. 
  • Respektujte, že dítě má právo vybrat si, s kým chce navázat fyzický kontakt. Do ničeho ho nenuťme. Když ale není zbytí (např. u lékaře) a je potřeba, aby dítě chytil někdo cizí, neužívejme lítostivý tón. Vlídně, ale rázně sdělme, že se nic hrozného neděje.
  • Zvykejte ho na společnost jiných lidí (s mírou!). Na druhou stranu si ale užívejte chvilky,  když jste s dítětem sama. Mazlete se s ním, věnujte se mu. 
  • Chcete-li, aby dítě navázalo kontakt s někým jiným (s kamarádkou, babičkou, s kterou se příliš nevídá apod.), poraďte mu, aby na dítě mluvil přes oblíbeného plyšáka: „Králíčku, nevíš, jak se má dneska Kubíček?“
  • Když se k vám chce přitulit ve společnosti cizích lidí, nikdy ho neodstrkujte se slovy „No, neboj, nestyď se. Teď ne, počkej…“ Dítě bude také zmatené, pokud ho držíte v náručí a zároveň ho vybízíte: „Utíkej za tatínkem, bež!“ Jste pro něj v tu chvíli nečitelná. Nevyčítejte mu závislost na vás!   
  • Odborníci doporučují hrát si s malými dětmi na schovávanou. Naučí se, že můžete na chviličku zmizet, aniž by se stalo něco hrozného. Pochopí, že se za chviličku zase objevíte.
  • Při odchodem z domu nedoporučujeme „nenápadné zmizení“. Regulérně se rozlučte a ujistěte dítě o svém návratu. Máte-li už větší batolátko, vyprávějte mu, co budete během vaší nepřítomnosti dělat. 
  • Neodcházejte pryč, když je dítě unavené nebo hladové. Separaci bude v nepohodě více prožívat. Vzdalujte se nejprve na krátkou dobu, postupně ji prodlužujte. 

Mámanek v dobrém světle
Pod pojmem „mamánek“ si ale nemusíme představit jen „závisláka“. Máte-li doma roztomilého kloučka, který nemá problém se od vás odtrhnout, nemá hysterické záchvaty, když od něj odcházíte, ale rád se s vámi mazlí, pusinkuje vás a říká vám, že jste jeho „klášná maminka“, jde zřejmě o nejúžasnějšího mamánka na světě. Není-liž pravda?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře