Malovátka? Raději průkazku!

Bez čeho se na pochůzkách nebo výletech neobejdete? „Kápézetku“ mít nemusíte, ale těhotenský průkaz se hodí vždycky.
Malovátka? Raději průkazku!
Dámská kabelka je pro muže totéž jako červený hadr pro býka. Tedy aspoň v mnoha rodinách. Je to něco, co partneři nemohou překousnout. Nejraději by si vás vzali na povel a „zavazadlo“ vám každé ráno překontrolovali. Pokud máte jen špetku rozumu, něco takového nedopustíte. Přesto se může stát, že se vám to občas vymkne z ruky.
 
„Nemáš náhodou propisku?“ „Mám, v kabelce, vezmi si ji sám…“ Právě teď jste udělala kolosální chybu, která bude po zásluze potrestána. Dala jste miláčkovi ŠANCI. „To je hrůza! Prosím tě, co tam všechno nosíš?“ To je ovšem jenom začátek. Jakmile se jako ohař vydá po stopě, hned tak ji nepustí. Samozřejmě se to neobejde bez patřičných komentářů, které se snesou na vaši hlavu. Proč tam jsou půl roku staré účtenky? Na co je vám pas, když nikam nejedete? Nevěříte? Ukažte mi jediného chlapa, kterého obsah manželčina (partnerčina) zavazadla nerozžhaví doběla. Zvlášť když v něm má něco najít on, nebo vy sama. Snad jen zloději, kteří nastudovali zákoutí ženské duše, na první hmátnutí vyloví i peněženku zapadlou v té změti na dně.
 
Každý z nás s sebou vláčí to, co si myslí, že potřebuje. Ale vy určitě manželovi nevyčítáte, že má doklady v zadní kapse kalhot a tu náprsní v saku naditou krabičkou s nožíkem, minitužkou, kouskem papíru, baterkou. Na co mu ve městě bude dvaceticentimetrový provázek, jedna sirka a kousek škrtátka? Ví bůh!

Co se může hodit
O tom, co se člověku může hodit, existují různé představy. A když ženskou „postihne“ jiný stav? „Já s sebou nosím celou ,výbavu‘.“ Jolana je v devátém měsíci a je přesvědčena, že by se v porodnici bez malovátek neobešla. Hanka to považuje za zbytečné: „V porodnici nebudu mít na to, jak vypadám, ani pomyšlení.“ Gábina má zase v batůžku pro jistotu vložku (prý co kdyby jí najednou odtekla plodová voda…).
 
Cenné údaje
Existuje něco jako „kápézetka“ pro těhotné? Gynekolog Roman Chmel se domnívá, že něco jako povinná a standardním obsahem naplněná „krabička první pomoci nebo poslední záchrany“ není pro většinu těhotných potřebná. „Výjimku představují nastávající maminky, které mají letitou zdravotní komplikaci, jež by se mohla v těhotenství třeba i po dlouhé době objevit a překvapit je i okolí. Příkladem může být epilepsie, neurologické onemocnění, při němž se užívají léky a žádný typický záchvatovitý stav s křečemi a bezvědomím, který nastává z ničeho nic z plného zdraví, se po léta neobjeví. Zápis o takovém problému by měl být v těhotenském průkazu zvýrazněn, v rámci první pomoci je taková informace pro kohokoli, tedy nejen pro pomáhajícího zdravotníka, víc než cenná.“ Jako jeden z typických příkladů jmenuje doktor Chmel cukrovku. „Při ní může hladina glukózy v krvi kolísat velmi dramaticky.“ Každé z nás se může někdy podařit nečekaně omdlít, a potom jak pro poučeného laika, tak záchranáře mají údaje o cukrovce cenu zlata.
 
„Jdu jen na nákup.“ „Skočím si do opravny. Však jsem hned zpátky. Stačí klíče a peníze…“ Pro těhotnou to tak docela neplatí. Vždycky by měla mít u sebe těhotenský průkaz, kde jsou zaznamenány důležité informace.
 
„Pokud se však vydá například v třetím trimestru na dovolenou k moři, měla by být připravena mnohem lépe,“ konstatuje doktor Chmel. „Kromě případných užívaných léků je vhodné mít co nejlepší zdravotní pojištění a být dobře obeznámena se systémem fungování zdravotnictví a placení za péči poskytovanou v navštívené zemi. „Mějte vždy co nejplnější debetní či kreditní kartu, dostatečně vysoký denní limit pro výběr a přiměřenou hotovost,“ doporučuje.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Čísla si napište
Také se vám už stalo, že jste nevěděla, čí jste? Někdy prostě člověk ráno vstane levou nohou, špatně se vyspí, nebo ho svírá úzkost z toho, co ho čeká. Pak je vždycky lepší – než vyrazíte z domova – si všechno rozmyslet. Mobil je malý zázrak, ale když nefunguje, nebo se právě vybil, je vám nanic. Pokud si čísla nepamatujete zpaměti, raději si je někam napište. Jistota je jistota.
 
Doktor Roman Chmel radí: „Kromě čísel nejbližších, kteří jsou schopni a ochotni pomoci kdykoli, bych doporučoval znát kontakt na gynekologa a vybranou porodnici. Někdy stačí telefonická konzultace, problém se tím vyřeší a ušetří se moře stresu a často zbytečných starostí.“ Naštěstí jsme podle jeho názoru národ poměrně opatrnost ctících jedinců a k rozmanitým dokumentům a průkazům, kterých máme až moc, se chováme důstojně. „Přesto k nám čas od času (k porodu) přivezou nepříliš uvědomělou těhotnou bez jakékoli zdravotnické dokumentace, která v těhotenství nenavštěvovala žádnou těhotenskou poradnu...“
 
Naše dobré rady:
Chystáte-li se k lékaři (a víte, že nejdete na odběry, nebo vám nebylo výslovně řečeno, že je to nalačno), vezměte si s sebou něco malého k jídlu a pití. V čekárně bývá někdy dost „hustý“ vzduch a mohlo by se vám udělat nevolno.
 
Svačinku si zabalte i tehdy, když se chystáte na výlet, nebo vás čeká delší cesta. Nepijte nikde cestou vodu ze studánky, nevíte, jestli je v pořádku.
 
Na cestách se vám určitě bude hodit těhotenský průkaz a informace o tom, jaké máte zdravotní problémy a jaké léky užíváte.
 
Na výpravy do ciziny nezapomeňte uzavřít dobré pojištění, vezměte si také s sebou potřebná telefonní čísla (i na velvyslanectví, kde vám poradí, kam se můžete obrátit a kde je nejbližší nemocnice či porodnice).
 
Co ještě se vždycky hodí při cestování autem nebo vlakem? Polštářek za záda, podpůrné punčocháče – zvlášť jestli se vám „vyrazily“ křečové žíly.
 
Text: Vlasta Adamcová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře