Malí lidé ve velké společnosti

Také rodiče malých dětí chtějí žít společensky. Mnozí z nich ale stále řeší velké dilema – vzít s sebou neposedné batole a riskovat potíže, nebo se raději držet doma...
Malí lidé ve velké společnosti
Co tady překážíte s tím kočárkem? A vůbec, když máte mimino, máte s ním dřepět doma, a ne kdovíkde lítat.“ Ta nasupená paní středního věku, které v supermarketu nepřehlédnutelně vadila mladá maminka s golfkami, možná měla špatný den. Třeba ji bolely zuby nebo ji po ránu naštval manžel. Mimoděk však v těch dvou krátkých větách vyjádřila názor, jenž jako by do moderní české společnosti prosákl z nedávné minulosti.
 
Ano, ještě naše mámy se s miminem či batoletem nikam necpaly. Nebylo to zvykem. A tak nechávaly kočárek odevzdaně na ulici, protože do socialistické samoobsluhy samozřejmě nesměl. Stejně jako do kavárny, na úřad nebo do čistírny. Bezbariérové dopravní prostředky byly asi tak obvyklé jako satelitní navigace, ale nikomu to tak nějak nevadilo. Kam by taky matka s malými dětmi jezdila? Když si potřebovala něco vyřídit, šoupla prcka k babičce nebo si počkala, až bude chodit do jeslí či do školky. Na oběd do restaurace či na kávu s kamarádkami se tenkrát moc nevyráželo, takže akční rádius maminky se opravdu na pár let smrsknul do několika stovek metrů čtverečních v okruhu jejího domova.

Dítě s sebou
To matky 21. století, přímé účastnice baby boomu, žijí o poznání aktivněji. Mateřství dneska už zdaleka neznamená navléknout tepláky na gumu a kecnout si na tři roky do pískoviště s kyblíkem a bábovičkami. Moderní máma miluje své děti, ale svět pro ni nekončí za dveřmi bytu či na nedalekém hřišti. A tak vyráží s kočárkem na kávu s kamarádkou, na nákupy do obchodního centra, na rodinný oběd i na výstavu obrazů. Ani ne tak proto, že babičky jsou v práci a jesle široko daleko zrušené, ale především z toho prostého důvodu, že dítě je součást jejího života a ona chce většinu toho, co dělá, sdílet s ním. Navíc dlužno dodat, má k tomu stále lepší podmínky. Přibývá nekuřáckých restaurací a kaváren, které kromě deseti druhů kávy a skvělého jídla nabízejí svým hostům také dětské židličky, menu pro nejmenší, hračky a omalovánky, nebo mají dokonce zařízený dětský koutek. Přebalovací pulty na WC už dávno nejsou jen doménou švédského obchodního domu s nábytkem, ale najdou se i v celkem nenápadných restauracích, v zoo nebo dokonce u moderních čerpacích stanic.

Kam se dá jít
Podpořit taková místa, kde vás s dítětem rádi přivítají, se nedávno rozhodla i organizace Gender Studies, která v rámci projektu Půl na půl rovné příležitosti žen a mužů mapuje Místa přátelská k rodině. Speciální samolepkou a certifikátem opatřuje vytipované restaurace, kavárny, ale i obchody, úřady či jiná místa, která odpovídají kritériím projektu (psali jsme v Betynce 6/2008). Do seznamu, jenž můžete najít na internetových stránkách www.feminismus.cz, se dostala místa, která doporučily samy maminky a jež se pyšní například bezbariérovým přístupem a možností vstupu s kočárkem, kde mají k dispozici stoličku pro děti, dětský koutek, nekuřácké prostředí, vstřícný personál či možnost přednostního vyřízení pro klienty s malými dětmi. Zatím je projekt orientovaný na hlavní město, do budoucna by se však měl rozšířit i na další místa České republiky.

Pravidla rošťárny
Rodiče s malými dětmi mají dnes zkrátka na spoustě míst zelenou. To ale neznamená, že se veškeré osazenstvo podniku od hostů až po personál posadí nadšením na zadek, když jim vaše dvouletá neřízená střela jménem Pepíček podráží nohy, cpe autíčko na setrvačník do polévky nebo z plna hrdla pokřikuje a přerovnává skleněné vázičky na stolech. To je hned trochu jiná pohádka. Nebo spíš horor?
 
„Není důvod, proč by maminka nemohla vyrazit s malými dětmi do společnosti, třeba do kavárny nebo na svatbu kamarádky,“ říká psycholožka Alena Vávrová. „Měla by však celou situaci vidět nejen ze svého, ale celkem ze tří pohledů. Zkrátka podívat se na ni svýma očima, očima dítěte i očima lidí, kteří budou kolem.“
 
Maminčin pohled je samozřejmě podstatný. Dítě ve věku od jednoho do tří let je na svou matku výrazně emočně i psychicky napojené, a tak je pro zdar či nezdar akce určující, jak celou situaci vnímá a prožívá ona. Je-li to pohodářka, která si z nějakého vylitého kafe nebo káravě zdvihnutého obočí pána od protějšího stolu nic nedělá, pravděpodobně „výlet do společnosti“ v pohodě zvládne i její batolící se potomek. Pokud je ale maminka spíše úzkostlivá nebo se těžko vyrovnává s reakcemi okolí, pak by měla každou cestu mezi cizí lidi zvážit. Jiná je totiž situace, kdy se vydáte na návštěvu mateřského centra nebo na večírek kamarádů, kteří sami mají také malé děti, než když vyrazíte s batoletem na oběd do luxusní restaurace, kde si dávají dostaveníčko starší bezdětné páry.
 
S tím úzce souvisí rada podívat se na věc očima okolí. Neznamená to stresovat se už předem, jak přítomnost vašeho dítěte přijmou cizí lidé, nebo mrňouse plísnit za každý hlasitější projev. Spíš berte reakci okolí jako informaci o tom, zda jste ve správný čas na správném místě. Je to fajn vědět třeba propříště...
Ale kdo je v celé té skládačce nejdůležitějším aktérem? Přece dítě! Každé je totiž jiné – jedno klidnější, jiné živější, jedno společenské a další zase úzkostnější. Všechny samozřejmě mohou se svojí maminkou do společnosti, jen je třeba přizpůsobit se jejich potřebám a ne naopak, což doporučuje i psycholožka Alena Vávrová. Je-li dítko úzkostnější, vezměte mu s sebou třeba oblíbeného plyšáka. Je-li kontaktnější, vyražte si na kávu s maminkou jeho kamaráda, s nímž se malý neposeda vyřádí v dětském koutku.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Zkušenosti maminek
Devětadvacetiletá Soňa bydlí se svým mužem a dvouletou Kačenkou na předměstí, které je pro aktivní mladou ženu až příliš klidné. „Zvykla jsem si, že minimálně jednou týdně vyrážím s dcerou mezi lidi. Když byla ještě miminko, vyhovovaly mi nejvíc zahrádky nebo nekuřácké kavárny, teď chodíme výhradně tam, kde mají dětský koutek nebo alespoň stoličky pro děti. Nemůžu si stěžovat, že by Kačenka někde zlobila, protože ji vždycky zabavím. Pro tento případ mám v kabelce pořád pár neokoukaných hraček a krabičku s piškoty,“ prozrazuje své triky Soňa.
 
To o pět let starší Hanka, matka dvou velmi živých chlapců ve věku dva a čtyři roky, se restauracím a podobným společenským zařízením se svými dětmi pro jistotu zdaleka vyhýbá. „Maximálně se občas zastavíme v McDonald‘s, kde se kluci vyřádí v hracím koutku, nebo na hřišti a přitom něco malého sníme,“ přiznává. „Do restaurace si raději zajdeme s mužem sami, když máme jednou za čas hlídání. Nemám nervy na to, abych se pokoušela v klidu najíst a současně krotila ty dva svoje raubíře. Navíc bych se cítila hloupě, že ostatní hosty naše přítomnost obtěžuje...“

Počítejte do deseti
Už jste zažila situaci, kdy váš andílek zbrunátněl vzteky, praštil sebou na podlahu a začal nadzvukově vřeštět? Pak vás možná bude zajímat, co v takové situaci radí psycholožka. „Neodepínejte pásek ani neobviňujte dítě z toho, že se celý lokál dívá pobouřeně vaším směrem,“ radí Alena Vávrová. „Nejdřív sama napočítejte do deseti a teprve pak pacifikujte potomka.“ Nejlepší však je takové scéně předejít. Vztek nebo amok totiž obvykle nepřijde jen tak sám od sebe, ale předcházejí mu různé signály. Proto i když si chcete v klidu vychutnat kávu a popovídat s kamarádkou, sledujte průběžně „třetím okem“ dítě, které se batolí kolem nebo dovádí v dětském koutku. Batolata do tří let mají totiž jednoznačné potřeby a zcela žádné zábrany. A tak dojdou-li k závěru, že jim chybí vaše pozornost nebo blízkost, začnou se svého domáhat obyčejným „zlobením“, které mohou vystupňovat až ke šťavnaté scéně. Podle Aleny Vávrové v takové chvíli vždycky zabere, když se budete dítěti alespoň na chvíli stoprocentně věnovat. Jinak dodržujte své obvyklé výchovné postupy a rituály, nedělejte nic nepřirozeného jen proto, že jste jinde než doma. Pokud pomůže vzít dítě na chvíli ven a zabavit ho počítáním schodů před restaurací, jděte do toho. Zabere-li výchovné plácnutí přes zadek, vychovávejte. A hlavně zachovávejte chladnou hlavu a nezlobte se na dítě, že chvilku neposedí. Svět velkých lidí sice není jeho obvyklým životním prostorem, ale s vaší pomocí to určitě zvládne.
 
5 rad, jak přežít návštěvu restaurace s batoletem
Vybírejte rozvážně – Vyhněte se příliš mondénním i příliš vyhlášeným restauracím, kam děti rozhodně nepatří. Dejte přednost zařízení, které s rodinami počítá (dětské židličky, nekuřácké prostředí, hračky).
 
Mějte sbaleno – I když si budete muset vzít tu největší kabelku, co máte doma, zabalte s sebou vše, co můžete potřebovat (hračky, pastelky, papíry, náhradní oblečení pro dítě).
 
Vychovávejte decentně – Pokud má dítko záchvat pláče nebo vzteku, odejděte s ním na toaletu nebo ven, kde nebude mít publikum, a tam ho zklidněte tak, jak jste zvyklí.
 
Vžijte se do druhých – Vaše dceruška je možná nejroztomilejší andílek na této zemské polokouli, ale ostatní hosté nemusejí sdílet stejný názor. Snažte se proto dítko zabavit u svého stolu a nedovolte mu rušit ty, kteří se přišli v klidu najíst.
 
Buďte připraveni improvizovat – Není divu, že se dvouleté dítě začne nudit, když na jídlo čekáte už skoro hodinu. Vezměte je na chvíli ven na procházku s tím, že až bude jídlo na stole, váš partner vás přivolá zpět. Když vidíte, že malý stolovník není ve své kůži, odpusťte si kávu nebo dezert. Stejně byste si je v klidu nevychutnali...
 
Co na to táta?
Ať už se vypravíte kamkoli, nečekejte, že bude vaše batole způsobně sledovat konverzaci dospělých. Určitě k tomu bude chtít také něco „podotknout“. Okřikovat je nemá smysl. Těžko pochopí, že vaše řeči jsou důležitější než ty jeho.
 
Pokud doma s manželem diskutujete o tom, zda dítě v určitých situacích umravnit či ne, je to váš problém. Než vyrazíte do společnosti, dohodněte se ale na společném postupu. Je-li váš človíček jako kvítko z čertovy zahrádky, ujasněte si, zda se ho budete snažit zpacifikovat, nebo mu – třeba když se začne válet na podlaze – dáte „zelenou“.
 
Nikdy nezapomínejte na to, že nuda je váš největší nepřítel. Stačí pár vteřin a vaše dítě se, nechané napospas samo sobě, vydá do světa...
 
Text: Johana Barvínková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře