Magdalena Zimová: Dvě děti mi úplně stačí

Magdalena Zimová, rodačka ze Slovenska, přijela do Prahy studovat DAMU, zamilovala se a ve dvaceti se vdala. S manželem Karlem, který je také hercem, mají šestiletou Agátu a tříletého Jonáše.
Magdalena Zimová: Dvě děti mi úplně stačí
Jste ve stálém angažmá v divadle V Dlouhé a hrajete v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Jak řešíte hlídání, když pracujete?
S Agátou není problém, ta chodí do školky, ale Jonáš byl ještě letos doma. Naštěstí můj muž je na volné noze, takže má volnější program. V hlídání jsme se střídali, kdo mohl, ten byl s ním. Občas nám pomohly i babičky. Teď už to bude snad jednodušší, protože Jonáš jde v září do školky a Agáta do školy.

Jak dlouho po porodu jste zůstala s dětmi doma?
Když byl Agátě necelý rok, začala jsem pomalu zkoušet v divadle. Často jsem ji tam také brala s sebou, protože jsem ji více než dva roky kojila. S prvním dítětem to celkem šlo, ale když se narodil Jonáš, začalo být všechno složitější. S ním jsem byla doma půl roku a divadlo jsem úplně vypustila, jen občas jsem si odskočila na natáčení Ordinace.

Vzpomenete si ještě na ty okamžiky, kdy jste se stala poprvé maminkou?
Byl to zvláštní, krásný pocit. Měla jsem poporodní deprese, trpěla jsem pocitem, že jsem úplně nemožná matka. Člověk se může v těhotenství připravovat jak chce, ale když pak najednou držíte v ruce živé dítě, je to úplně něco nového. Začne vám jiný život.

Říká se „jedno dítě - žádné dítě“. Souhlasíte s tím?
Teď už ano, ale dokud má člověk jen jedno dítě, tohle přísloví vůbec nechápe. I s jedním dítětem máte pocit absolutní vyčerpanosti. Ale teprve, když máte děti dvě, pochopíte, že je to opravdu náročné. Navíc obě mé děti vyžadovaly neustálou pozornost, v noci nespaly, přes den si samy nehrály, neustále jsem je měla „přilepené“ u nohy.

Takže jste se nezastavila?
Agátu jsem kojila každé dvě hodiny, což je běžné, ale s Jonášem to bylo náročnější. Neměl vyvinutou záklopku v hltanu a první půlrok hodně blinkal. Po každém kojení, i v noci, jsem mu musela vařit speciální kašičku, aby se mléko zahustilo. Navíc měl těžké spaní, pořád s sebou mlel, býval často neklidný. Kojila jsem ho i čtrnáctkrát za noc. Vydržela jsem to osm měsíců, pak jsem už nemohla.

Jak se vyvíjel vztah mezi dětmi? Přijala Jonáše Agáta bez problémů?
Od počátku se k němu chovala hezky. Zato on jí teď, když už je větší, dává docela zabrat. Občas je to vzteklý chlapík, někdy Agátě i nabančí. Dlouho nevěděla, co s tím, teď už se naučila mu to vracet. Ale jsou to jen takové ty dětské šarvátky. Jinak se mají rádi.

Přála jste si holku a kluka?
Nebylo to přímo přání, já bych bývala klidně brala zase holku. U Agáty mi v těhotenství řekli, že to bude kluk. I sestra na sále, když vykoukla hlavička, říkala, že to je určitě kluk. A nakonec to byla holka! Byla jsem z toho sama překvapená. Ale pak jsem byla s Agátou moc spokojená.

Říkala jste, že Agáta půjde po prázdninách do školy. Jak se těšíte?
Trochu se toho bojím. Agáta je hodná, ale má ráda volnost. S manželem máme oba svobodné povolání, a tak u nás tolik nefunguje pravidelnost jako v jiných rodinách. Snad se s tím Agáta nějak vyrovná. Jsem na to zvědavá.

Jak jste vybírali školu?
Bydlíme na Vinohradech, a tak jsme přemýšleli o alternativní škole v Londýnské. Ale nakonec jsme zvolili školu ve Slovenské ulici, protože nám ji hodně lidí doporučovalo. Rodiče si tu například mohli vybrat, jestli chtějí, aby byly jejich děti do čtvrté třídy známkovány. Nakonec to vyhrály známky.

Umí už Agáta nějaká písmenka?
Něco přečte. Ale já na ni netlačím, abychom to neuspěchali. Ať se v té škole nenudí.

Objevila jste už v Agátě herecký talent? Co ji baví?
Divadlo má ráda jako divák. Mnohá naše představení viděla vícekrát. Zatím nechodí na žádný dramaťák, ale nedávno si zkusila první casting. Když jí byly tři roky, zbožňovala encyklopedie zvířat, uměla zvířata i latinsky pojmenovat. Často sleduje dokumenty o přírodě. Nedávno se mi svěřila, že by chtěla dělat průvodce džunglí. Zajímají ji hlavně jedovatí hadi. (smích)

To se máte nač těšit…
To ano. Ptala se, jestli to může začít dělat už teď. Zatím jsem jí to nepovolila.

A jak se těší do školky Jonáš?
Zatím se těším hlavně já, protože budu mít pro sebe celé dopoledne! (smích) Upřímně řečeno, jsem zvědavá, jak ho ve školce zvládnou. Je to paličák, je spokojený, když je po jeho. Teď je pro něj charakteristický dětský vzdor. Ale děti se většinou v kolektivu chovají trochu jinak než doma, tak uvidíme.

Co dětské nemoci? Řešili jste už něco vážnějšího?
Zatím naštěstí ne, ale i v tomhle ohledu jsou obě děti hodně rozdílné. Agáta má 37,5 a skoro umírá. Jonáš má devětatřicet, běhá po bytě a chová se jako by mu nic nebylo. Příliš nemocní nejsou, jen když Agáta nastoupila do školky, měla první půlrok neustále kašel a rýmu. Nakonec jsme přišli na to, že má alergii na psy. Rozdali jsme je kamarádům a uklidnilo se to.

Jak zvládáte výchovu dětí?
Jsem měkká. Většinou mě ukecají. Alespoň, že je zásadový můj muž. Toho jen tak nezlomí.

Herce Karla Zimu jste si brala ve dvaceti, před třinácti lety. Proč tak brzy?
Byli jsme přesvědčeni o tom, že se chceme vzít. Že chceme být spolu. Ani moji, ani Karlovi rodiče se tomu nedivili, i když jsme byli hodně mladí. Přišlo to a zatím to těch třináct let funguje.

Ale na děti jste poměrně dlouho čekali…
Kdysi jsem už dítě čekala, ale bohužel jsem o něj přišla, a pak to dlouho nešlo. Asi jsem měla nějaký psychický blok. Ale pak nám jednou vběhlo pod auto štěně. Naštěstí se mu nic nestalo, ujali jsme se ho a řešili, co s ním. Hlava byla zaměstnaná úplně něčím jiným a právě tehdy jsem konečně otěhotněla.

Když jste poprvé přišla o dítě, jak jste to prožívala?
Stalo se to o Vánocích, o to to bylo těžší. Ale život šel dál, naštěstí to bylo v první fázi, na konci třetího měsíce. Ale snad ještě horší bylo pokoušet se neúspěšně o další dítě. Člověku se v hlavě honí tolik věcí! Třeba co bude dělat, když se to nepodaří vůbec?

Jste s počtem dětí spokojená?
Určitě. Asi už končím. Zcela jistě bych totiž neměla pohodové dítě, které leží hodinu na dece a hraje si. Zase by to byli draci, kteří vstávají patnáctkrát za noc.

Jaký je váš manžel táta?
Musím ho jen chválit, protože je skvělý tatínek. Maminky ve školce jen koukají, jak se dětem věnuje. Dokáže se o děti postarat, navařit jim. Jako táta je výhra. Vždycky děti chtěl, a hlavně se o ně vždycky chtěl starat.

Seriál Ordinace v růžové zahradě točíte dva roky. Když přišla ta nabídka, bylo Jonášovi pár měsíců. Neříkala jste si, teď se to zrovna nehodí?
To člověka napadne. Ale zároveň si řeknete: možná je to jediná šance, kterou v televizi dostanu. Tohle povolání je nevyzpytatelné. Ze začátku jsem točila opravdu málo, tak dvakrát třikrát do měsíce. Teď se moje role trochu rozrostla, ale Jonáš je už větší, takže už to nevadí.

Nehrajete svůj protiklad? Doma máte dvě děti, v seriálu jste byla dlouho nešťastná, bezdětná, bez mužského. Co říkají lidé, když vás potkají na ulici?
Někteří se diví, že jdu po ulici se dvěma dětmi. Ale to je normální, že si vás lidé spojují s postavou ze seriálu. I pro mě byl pan Vinklář ten odporný doktor Cvach z Nemocnice na kraji města.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře