Lže, nebo má jen bujnou fantazii?

Slovo lež je v naší společnosti vnímáno velmi negativně. Říká se „Kdo lže, ten krade“, a tak se mnoho rodičů vyděsí, když zjistí, že jejich předškolní dítě obviňuje z počmárané zdi v obýváku sousedovic Alíka. Ať chceme nebo ne, i lhaní má své místo ve světě a dětí se s ním musí naučit zacházet.
Lže, nebo má jen bujnou fantazii?

Dívky a chlapci začínají být schopni lhát a vymýšlet si okolo třetího roku věku. K tomu, aby dítě vymyslelo příběh či výmluvu, která se nezakládá na pravdě, musí dosáhnout určitého vývojového stupně. Svým způsobem je tedy první lež důkazem inteligence. Některé výzkumy dokonce mluví o souvislosti mezi brzkým lhaním a vyšším IQ. Lhaní v předškolním věku mívá mnoho podob a důvodů.

Vymýšlení a přikrášlování příběhů
Pokud dcera přijde ze školky s tím, že třídu navštívil pán s cirkusovým slonem, není třeba se obávat o její duševní zdraví. Předškoláci si užívají nově nabytou schopnost vytvářet vlastní příběhy, jako se nemohou nabažit jízdy na kole, když objeví princip šlapání. Někdy může být důvodem také snaha zaujmout, přitáhnout pozornost. Stejné techniky používají televizní baviči, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Ve společnosti i mezi odborníky panuje představa, že děti předškolního věku nejsou schopny rozlišit mezi realitou a fantazií. Výzkumy tento předpoklad spíše vyvracejí. Ukazuje se, že děti reálné od vymyšleného dokážou odlišit mnohem lépe, než se obecně předpokládá, liší se však od dospělých v tom, že toto rozdělení pro ně není tak zásadní. Vymyšlenou historku o slonech nemusíte podrobovat kritickému zkoumání. Dát najevo, že víte, že vše bylo trochu jinak, můžete i takto: „To by byla paráda, kdyby do školky přišel pán se slonem! Co by se s ním asi dalo všechno podniknout?“

Zapírání a snaha vyhnout se trestu
Běžným důvodem lži malých i větších dětí je snaha vyhnout se trestu, a tomuto důvodu dospělí rozumí. Proto mnohdy dodávají: „Když se přiznáš, nic se ti nestane.“ Je pro ně nepochopitelné, že se dítě přesto nehodlá vymyšlené historky vzdát. Matoucí je vyhýbavá lež také pro rodiče, kteří děti trestají jen zřídka. Jednou ze základních lidských potřeb je zachování pocitu vlastní důstojnosti. Malé děti jsou závislé na ocenění a pochvale dospělých, a tak se někdy chtějí vyhnout jejich nespokojenosti a nesouhlasu, ačkoliv jim „nic horšího“ nehrozí. V předškolním věku je lepší reagovat v situacích tak, aby se dítě ke lži uchylovat nemuselo. V případě počmárané zdi stačí říct: „Vidím počmáranou zeď. Je třeba ji vyčistit.“ Zahájíme- li „výslech“, zvyšujeme pravděpodobnost, že dítě zahnané do kouta sáhne po lži.

Manipulace a snaha něco získat
Děti dokážou užít lži také ke svému prospěchu. Babičce tvrdí, že maminka jim bonbony před jídlem rozhodně dává, a když se jim nechce na procházku, z ničeho nic je rozbolí břicho. Je přirozené, že testují hranice a zkouší ovlivnit rozhodnutí dospělých. Přesto se nemusíme pouštět do složitého vyšetřování a dokazovat dítěti, že lže. Nejdůležitější je dát dítěti najevo, že jsme přesvědčeni o něčem jiném a své rozhodnutí nehodláme měnit: „Myslím si, že ani maminka ti bonbony před jídlem nedává, a u mě je vždy dostaneš až po jídle.“, „Vypadá to, že se ti na procházku vůbec nechce, ale je třeba se oblíknout a jít.“

Bílá lež
Bílá lež je příkladem užitečné lži, kterou se všichni musíme naučit, abychom se mohli úspěšně zařadit do společnosti. Užití bílé lži je obtížné a nepochopitelné například pro děti s autistickými poruchami a je to také jeden z faktorů, které ztěžují jejich fungování v mezilidských vztazích. Už tříleté děti jsou schopny rozlišit situaci, kdy je dobré pravdu upravit nebo v zájmu druhého člověka nevyjevit celou. Samozřejmě jejich odhad takových situací je nedokonalý a ovlivněný omezenou schopností vcítit se do druhého.

Imaginární kamarádi
Když se v životě dítěte objeví vymyšlený kamarád, se kterým dítě ve fantazii prožívá možné i nemožné, mnoho rodičů to znepokojí. Napadá je, zda snad dítě není osamělé, jestli nemá těžkosti s navazováním vztahů s jinými dětmi či zda vymyšlení kamarádi nejsou následkem nějakého traumatu. Výzkumy ukazují, že děti s imaginárními kamarády mají stejně vyvinuté sociální dovednosti jako ostatní děti a nemají ani více citových problémů. Naopak se ukázalo, že dospělí, kteří měli v dětství takového kamaráda, jsou více zaměřeni na potřeby lidí kolem sebe než dospělí, u kterých se nikdy neobjevil. Společnost vymyšleného kamaráda může zkoušet naši trpělivost v případě, že po nás dítě žádá, abychom kamarádovi dělali svačinu nebo rozestlali postel. Nejpraktičtější je v takovém případě vést dítě k tomu, aby péči o něj přebralo samo. Někdy se také děti zdráhají odpovídat s tím, že se nejprve musí svého kamaráda zeptat. Pak trvejte na svém: „Nezajímá mě názor Alfonse, ale tvůj!“ Pokud je na vymyšleného Alfonse svalována ulepená podlaha v kuchyni, pak pevně stůjte za svým: „Tvůj kamarád šťávu rozlít nemohl. Je třeba ji utřít.“  

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře