Lenka, nebo máma… a není to jedno?

Kdysi děti svým rodičům vykali. Dnes jim nejenže tykají, ale jim občas místo mámo, táto říkají prostě křestním jménem.
Lenka, nebo máma… a není to jedno?
Rodina 21. století už v ničem nepřipomíná tradiční soužití, jak jej známe ze starých filmů nebo knih. Rodiče dnešních dnů jsou spíš kamarádi a partneři než autority, před kterými se klepal strachy i dospívající muž nebo dáma. Sociologové tento jev nazývají rozpad tradiční rodiny, kdy se i partneři oslovovali s úctou a dokonce si vykali.
 
Hynku, Jarmilo, Viléme…
„Já jsem své mamince, mami snad neřekla nikdy,“ svěřuje se čtenářka Jarmila Kociánová. „Co si pamatuji, u nás doma panovala velmi liberální výchova. Naši pro mě byli vždycky Zuzana a Honza. A nezdálo se mi, že bych si jich méně vážila. Prostě spolu dobře vycházíme dodnes. Chtěla jsem to samé zavést i ve své rodině, protože vím, že to není žádný výchovný prohřešek. To jsem ale tvrdě narazila. Můj manžel si důsledně trvá na oslovení tatínku a od tchýně jsem si také leccos vyslechla. Nakonec jsem tedy podlehla a naše děti nás oslovují tradičním způsobem. Ale stále si myslím, že je to jedno. Ať vám dítě říká jakkoli, důležitá je domácí pohoda a klid,“ dokončuje své vyprávění Jarmila Kociánová.
 
A s jejím tvrzení kupodivu souhlasí i zastánce tradičního pojetí rodiny psycholog Jeroným Klimeš: „Já bych oslovování rodičů křestním jménem tak tragicky neviděl, určitě to není nic nepřípustného, co by negativně ovlivnilo dětskou psychiku nebo mělo neblahý vliv na chování. Jsme-li zvyklí, že nám děti říkají Honzo a Jano, není třeba to měnit. Samozřejmě pokud si jako rodič udržím přirozenou autoritu. Jestliže ji mám a dítě vůči mě cítí respekt, může mi klidně říkat křestním jménem. Naopak, když moc autority nemám, nezmění na mém rodičovském selhání ani fakt, že mi dítě třeba vyká,“ tvrdí.
 
Jsem máma a ne Linda
Říkat rodičům křestním jménem má ale stále i dost odpůrců. Což nám ukázala i anketa, kterou jsme na toto tma vyhlásili webových stránkách Betynky. Rozhodně víc vás, našich, čtenářek s tímhle modelem nesouhlasí a tradičně si nechá říkat maminko. Proč? Asi nejlépe to shrnula Petra Jandlová: „Připadá mi, že oslovovat rodiče křestním jménem je velmi neosobní. Když už jsem jednou máma, tak mi lépe zní, když děcko řekne mami- maminko, nebo tati- tatínku. A už vůbec si neumím představit, že na mě bude volat třeba Ahoj Petro už jsem doma ze školy. Myslím si, že maminko a tatínku i zní víc citově, než aby ně mne děti volaly jako na své kamarády.“
 
Zastáncem tradičního oslovení je Radim Opatrný z psychologicko-pedagogické poradny: „Určitě nechci radit nebo někoho za jeho rodinný přístup kritizovat, ale i já si myslím, že pokud jsme jednou rodiče, měla by být tato role definována i oslovením. Děti se přirozeně mohou splést, ale většinou by nám prostě měli říkat mami a tati. Už tak si uvědomují naši pozici, že ač jsme doma parťáci, přeci jen jsme jinde než kamarádi ze školy. I když přirozeně neznamená, že oslovení nám dodá autoritu a úctu. Tu musíme budovat jinak.“
 
Klepněte pro větší obrázek
 
Tipy pro „zaryté“ mámy a táty
Pokud si trváte na oslovení mami a tati, je to v pořádku a buďte důslední. Zejména v mladším věku se ale děti někdy spletou. Slyší kolem sebe, jak vám říkají ostatní členové rodiny a je pro ně obtížné porozumět, proč jste jednou Pavla a jednou maminka. Určitě se kvůli tomu na děti nezlobte, neberte to tragicky a občasné „uklouznutí“ tolerujte. Spíše jim vysvětlete, že Pavlo vám může říkat babička nebo jejich tatínek, ale pro ně jste maminka. Nekritizujte jiné rodinné zvyky před svými dětmi. Ať si Novákovi klidně doma říkají křestním jménem, je to jejich věc, nikdy to nerozebírejte před vašimi dětmi jako něco špatného.

Tipy pro ty ostatní
Jestliže vám nevadí, že vás děti oslovují děti jménem, nic na svém postoji neměňte, jen si určete jistá pravidla. Dítě by vás nemělo oslovovat jménem při oficiálních příležitostech. Ať už se jde o jednání na nejrůznějších úřadech nebo třeba ve školu, měli by vám říkat mami nebo tati. Jde o první dojem a vyhnete se tak vysvětlování. To, že vám říkají potomci Lenko a Pavle by ale nemělo snižovat vaši autoritu. Vysvětlete jim, že i když vám říkají křestními jmény, neznamená to, že jste rovnocenní partneři jako jejich kamarádi. Kamarádští být můžete, ale zároveň si musíte udržet respekt. Často hlavně u puberťáků oslovení Jarko místo mami má trochu příchuť despektu. Klidně svému drahouškovi řekněte, že pokud vás bude oslovovat ironicky jen proto, aby vás vytočil, vrátíte se k osvědčenému modelu „matka-otec“.

Text: Anna Berková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře