Lechtivé otázky přímo na tělo…

Mamí, má táta taky takovýho bimbáska jako tety Vojtíšek?“ zavolala na mě Adélka od regálu s plenkami. V tu chvíli v sámošce ztichlo i rádio a bylo jasné, že na moji odpověď nečeká jen ona. Zrudla jsem jako rajče...
Lechtivé otázky přímo na tělo…
Tina se pak prý zmohla jen na: „To víš, že jo, všichni kluci ho mají.“ Zaplatila a cestou domů litovala, že osvětu na toto téma neudělala už když sestřino miminko společně s Ádou přebalovaly. Ale dřív nebo později by na bimbásky a pipinky stejně došlo, protože Adélce už byly tři a brzy půjde do školky.
 
Vždy připraven! Ať už vám toto heslo asociuje cokoli, určitě nejde o sexuální výchovu potomka. Nebo snad znáte někoho, komu by nečekaná capartova otázka: Proč Anička nemá pindíka a táta prsa, nevyrazila dech? Naštěstí chvilkové zaváhání nevadí, pokud následuje jednoduchá, ale jasná odpověď Třeba: Protože Andulka jako všechny holčičky má místo pindíka prcinku a táta je velký kluk a klukům prsa nerostou. Rostou jen maminkám, aby mohly kojit miminka. Takhle jednoduše zabodujete.
 
Podle psychologů nemají cenu odbornější přednášky. Důležité je vystihnout, na co a v jaké souvislosti se dítě vlastně ptá a podle toho zvolit vysvětlení úměrné věku dítěte. A to i tehdy, až se bude váš předškolák pídit, jak se bratříček či sestřička do maminky dostali a jak vylezou ven. Ale pozor! Velké mínus s neblahými následky si nadělíte uhýbavým manévrem typu: Na takové věci jsi ještě malý/á. Dítěti tím dáte najevo, že jde o něco negativního, o čem nechcete mluvit, a už se vás na nic podobného nezeptá. To se pak teprve zapotíte, až se budete o pár let později svým puberťákům vnucovat s vysvětlením, jak to vlastně mezi mužem a ženou chodí a na co si dát pozor!
 
Jak tomu říkáte?
„Lukáš lže. Má úplně stejnýho šulína jako já, ale říká, že je to pimpas. A paní učitelka nám řekla, když jsme si hráli na doktory a pacienty, že doktorky šulínům říkají penis. Je to pravda?“ řešil nejnovější školkový rébus čtyřletý Vašík, a tak mu musela maminka upřesnit, že nejen šulín, ale i pindík, bimbásek nebo pimpas jsou jenom přezdívky, které říkají děti a jejich rodiče, ale že jiní dospělí, třeba lékaři a učitelé, používají název penis. Faktem je, že penis a vagina s vulvou nejsou zrovna roztomilé výrazy, a tak není divu, že je při povídání s malými dětmi nepoužíváme. A je taky celkem jedno, jaké náhradní pojmenování volíme (snad kromě julči, kačenky, ferdíka či frantíka – čili původně regulérních jmen), hlavně když to není ono neosobní a tak trochu opovržlivé „tam dole“. Podle sexuologa Ondřeje Trojana bychom však měli děti se správnými názvy genitálií seznámit, a to ještě před tím, než půjdou do školy.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Orgie ve školce!
Co nevědí, nepoví. Takoví jsou malí školáčci, a tak se musíme smířit s tím, že paní učitelka ví docela přesně, co je ve které domácnosti nového, a možná ještě mnohem víc. Naštěstí tyto čtyř- až šestileté „tamtamy“ vysílají informace i opačným směrem, a my rodiče jsme taky celkem dobře informováni. Zejména, když proběhne nějaká aféra. U Tadeáška ve školce se děly věci! Sotva před odpoledním spaním paní učitelka na chvíli opustila třídu, všech jedenáct prťat shrnulo a vyhrnulo, co na sobě mělo, a v minutě se strhl chechtot. Hihňali se všichni zvědavci, jen přiběhnuvší paní učitelka zalapala po dechu. Ale na dlouho ji to hromadné okukování z míry nevyvedlo: „Tak už jste viděli, co jste chtěli. Oblečte se a zítra si můžeme povídat o tom, co jste zjistili: jak vypadají holky a jak kluci a namalujeme si k tomu i obrázky.“ Paní učitelka zvládla situaci na jedničku a „senzačními zprávami“ rozrušení rodiče se uklidnili. Někteří i poučili. „Nevím, jestli bych to takhle ustála načapat našeho Teda třeba se sousedovic Šárkou, jak se prozkoumávají. Dodneška si pamatuju, i když je to už 30 let, babiččin křik a zlobení, když takhle našla mě s bratrancem. Tenkrát jsem si myslela, že půjdu do polepšovny.
 
Dělá pohyby...
...a není na tom nic špatného, praví sexuologové i psychologové s tím, že malé děti si při poznávání (i svého těla) potřebují vše doslova osahat. Dotýkají-li se svých genitálií, pak navíc mají příjemné pocity, a proto se k hrátkám s touto částí těla vracejí. Masturbace je přirozená a je-li bezpečná, pak dětem nemůže ublížit. Takže zakazovat či komentovat ve stylu let minulých – nedělej to, to se přece nesluší, kam si to saháš, na to máš ještě dost času atd. – bychom neměli, aby děti nezískaly dojem, že jde o něco zásadně špatného. Ale můžeme se pokusit nenásilně odvést jejich pozornost k jiným věcem a aktivitám. Zcela určitě bychom měli mít tuto „zálibu“ pod kontrolou. Opakuje-li se příliš často, může signalizovat problém, s nímž je třeba zajít za odborníkem. Každopádně musíme dětem zdůraznit, že se nehodí takhle si hrát před ostatními lidmi – na ulici, na návštěvě, v herně.
 
Horký brambor
Někteří rodiče si přehazují zvídavé otázky svých ratolestí jako horký brambor. Žádnému z nich se nijak zvlášť nechce pouštět do takzvaných lechtivých témat v souvislosti s vlastním děťátkem. „Kdepak manžel, ten ze všeho vyklouzl s tím, že já jsem přece matka, a tak přirozeně vím, jak co vysvětlit,“ stěžuje si Hanka. „Zvláštní logika – on je chlap, ale čůrat vestoje jsem naše kluky učila taky já. Houby, přirozeně mateřské... – jen se asi stydím míň než on.“ Někdo si nechce lámat hlavu s tím, jak na to, jiný se více stydí, protože tak byl svými rodiči vychován. Problém možná není ani tak v tom, v jak moc prudérním prostředí jsme sami vyrostli. Možná se jen zatím nechceme smířit s tím, že náš drobeček už pomalu přestává být TO (malé a jenom naše) a začíná být TA nebo TEN, kdo nás jednou opustí. Ala naštěstí, do té doby máme ještě možnost odpovědět na spoustu jeho všetečných otázek.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře