Lechtivé otázky přímo na tělo…

Mamí, má táta taky takovýho bimbáska jako tety Vojtíšek?“ zavolala na mě Adélka od regálu s plenkami. V tu chvíli v sámošce ztichlo i rádio a bylo jasné, že na moji odpověď nečeká jen ona. Zrudla jsem jako rajče...
Lechtivé otázky přímo na tělo…
Tina se pak prý zmohla jen na: „To víš, že jo, všichni kluci ho mají.“ Zaplatila a cestou domů litovala, že osvětu na toto téma neudělala už když sestřino miminko společně s Ádou přebalovaly. Ale dřív nebo později by na bimbásky a pipinky stejně došlo, protože Adélce už byly tři a brzy půjde do školky.
 
Vždy připraven! Ať už vám toto heslo asociuje cokoli, určitě nejde o sexuální výchovu potomka. Nebo snad znáte někoho, komu by nečekaná capartova otázka: Proč Anička nemá pindíka a táta prsa, nevyrazila dech? Naštěstí chvilkové zaváhání nevadí, pokud následuje jednoduchá, ale jasná odpověď Třeba: Protože Andulka jako všechny holčičky má místo pindíka prcinku a táta je velký kluk a klukům prsa nerostou. Rostou jen maminkám, aby mohly kojit miminka. Takhle jednoduše zabodujete.
 
Podle psychologů nemají cenu odbornější přednášky. Důležité je vystihnout, na co a v jaké souvislosti se dítě vlastně ptá a podle toho zvolit vysvětlení úměrné věku dítěte. A to i tehdy, až se bude váš předškolák pídit, jak se bratříček či sestřička do maminky dostali a jak vylezou ven. Ale pozor! Velké mínus s neblahými následky si nadělíte uhýbavým manévrem typu: Na takové věci jsi ještě malý/á. Dítěti tím dáte najevo, že jde o něco negativního, o čem nechcete mluvit, a už se vás na nic podobného nezeptá. To se pak teprve zapotíte, až se budete o pár let později svým puberťákům vnucovat s vysvětlením, jak to vlastně mezi mužem a ženou chodí a na co si dát pozor!
 
Jak tomu říkáte?
„Lukáš lže. Má úplně stejnýho šulína jako já, ale říká, že je to pimpas. A paní učitelka nám řekla, když jsme si hráli na doktory a pacienty, že doktorky šulínům říkají penis. Je to pravda?“ řešil nejnovější školkový rébus čtyřletý Vašík, a tak mu musela maminka upřesnit, že nejen šulín, ale i pindík, bimbásek nebo pimpas jsou jenom přezdívky, které říkají děti a jejich rodiče, ale že jiní dospělí, třeba lékaři a učitelé, používají název penis. Faktem je, že penis a vagina s vulvou nejsou zrovna roztomilé výrazy, a tak není divu, že je při povídání s malými dětmi nepoužíváme. A je taky celkem jedno, jaké náhradní pojmenování volíme (snad kromě julči, kačenky, ferdíka či frantíka – čili původně regulérních jmen), hlavně když to není ono neosobní a tak trochu opovržlivé „tam dole“. Podle sexuologa Ondřeje Trojana bychom však měli děti se správnými názvy genitálií seznámit, a to ještě před tím, než půjdou do školy.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Orgie ve školce!
Co nevědí, nepoví. Takoví jsou malí školáčci, a tak se musíme smířit s tím, že paní učitelka ví docela přesně, co je ve které domácnosti nového, a možná ještě mnohem víc. Naštěstí tyto čtyř- až šestileté „tamtamy“ vysílají informace i opačným směrem, a my rodiče jsme taky celkem dobře informováni. Zejména, když proběhne nějaká aféra. U Tadeáška ve školce se děly věci! Sotva před odpoledním spaním paní učitelka na chvíli opustila třídu, všech jedenáct prťat shrnulo a vyhrnulo, co na sobě mělo, a v minutě se strhl chechtot. Hihňali se všichni zvědavci, jen přiběhnuvší paní učitelka zalapala po dechu. Ale na dlouho ji to hromadné okukování z míry nevyvedlo: „Tak už jste viděli, co jste chtěli. Oblečte se a zítra si můžeme povídat o tom, co jste zjistili: jak vypadají holky a jak kluci a namalujeme si k tomu i obrázky.“ Paní učitelka zvládla situaci na jedničku a „senzačními zprávami“ rozrušení rodiče se uklidnili. Někteří i poučili. „Nevím, jestli bych to takhle ustála načapat našeho Teda třeba se sousedovic Šárkou, jak se prozkoumávají. Dodneška si pamatuju, i když je to už 30 let, babiččin křik a zlobení, když takhle našla mě s bratrancem. Tenkrát jsem si myslela, že půjdu do polepšovny.
 
Dělá pohyby...
...a není na tom nic špatného, praví sexuologové i psychologové s tím, že malé děti si při poznávání (i svého těla) potřebují vše doslova osahat. Dotýkají-li se svých genitálií, pak navíc mají příjemné pocity, a proto se k hrátkám s touto částí těla vracejí. Masturbace je přirozená a je-li bezpečná, pak dětem nemůže ublížit. Takže zakazovat či komentovat ve stylu let minulých – nedělej to, to se přece nesluší, kam si to saháš, na to máš ještě dost času atd. – bychom neměli, aby děti nezískaly dojem, že jde o něco zásadně špatného. Ale můžeme se pokusit nenásilně odvést jejich pozornost k jiným věcem a aktivitám. Zcela určitě bychom měli mít tuto „zálibu“ pod kontrolou. Opakuje-li se příliš často, může signalizovat problém, s nímž je třeba zajít za odborníkem. Každopádně musíme dětem zdůraznit, že se nehodí takhle si hrát před ostatními lidmi – na ulici, na návštěvě, v herně.
 
Horký brambor
Někteří rodiče si přehazují zvídavé otázky svých ratolestí jako horký brambor. Žádnému z nich se nijak zvlášť nechce pouštět do takzvaných lechtivých témat v souvislosti s vlastním děťátkem. „Kdepak manžel, ten ze všeho vyklouzl s tím, že já jsem přece matka, a tak přirozeně vím, jak co vysvětlit,“ stěžuje si Hanka. „Zvláštní logika – on je chlap, ale čůrat vestoje jsem naše kluky učila taky já. Houby, přirozeně mateřské... – jen se asi stydím míň než on.“ Někdo si nechce lámat hlavu s tím, jak na to, jiný se více stydí, protože tak byl svými rodiči vychován. Problém možná není ani tak v tom, v jak moc prudérním prostředí jsme sami vyrostli. Možná se jen zatím nechceme smířit s tím, že náš drobeček už pomalu přestává být TO (malé a jenom naše) a začíná být TA nebo TEN, kdo nás jednou opustí. Ala naštěstí, do té doby máme ještě možnost odpovědět na spoustu jeho všetečných otázek.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články