Kuchařka Karolína Kamberská: „Moje děti mají chytré jazýčky. Bohudíky!"

Jak a kdy jste v sobě objevila chuť ke psaní a k vaření?

Písničky jsem psala už jako dítě, vařit jsem začala jako dospělá – když mi nic jiného nezbývalo, protože jsem začala bydlet sama a dostala hlad. Písničky ale už nepíšu. Dvanáct let jsem se živila jako písničkářka, ale umělec potřebuje být rozervaný, a to já už nejsem. Můj život se zklidnil a o klidu se špatně píšou básně. Jsem za tu změnu ale ráda, klid mám radši než neklid.

Co vaše děti? „Pomamily“ se?

Ani moc ne. Mám tři a každé z nich je úplně jiná osobnost. Dcera Sára studuje mezinárodní vztahy a bezpečnostní politiku, tak v tom je asi trochu po mně – i já jsem kdysi vystudovala politologii. Ale jinak jdou každý svou vlastní cestou, za což jsem ráda – člověku nejdéle vydrží to, co si vybere sám. Každé je v něčem po mně, v něčem po tatínkovi a v něčem jsou úplně své.

Dokázalo vás v rámci jejich charakterů něco překvapit?

Třeba nejstarší syn mě donutil odbourat jeden můj předsudek. Celou jeho pubertu jsem se trápila, že tráví moc času u počítače, a snažila jsem se ho přesvědčit, že má i chodit ven s ostatními dětmi – prostě model, který známe z našeho dětství. Dneska studuje IT a je v tom nesmírně úspěšný, dělá, co ho baví a je z něj spokojený dospělý chlap. Člověk by měl umět korigovat vlastní představy o tom, co je správné.

Jak jste doma zvládli pubertu?

Nic strašného si nepamatuju. Samozřejmě, v pubertě začnou děti zvedat oči v sloup, protože mají pocit, že jsou mnohem chytřejší než vy. Ale člověk si to nesmí brát osobně – ono je to za pár let přejde. Problém asi vzniká tehdy, když si to rodič osobně bere a začne na děti kvůli těmhle hormonálním projevům řvát. Doporučuju nadhled, smích a mít svoje vlastní zájmy.

Pomáhají vám děti v kuchyni?

Momentálně jen nejmladší syn. Má i svou malou zástěrku a evidentně ho to baví.

Byli jste společně někdy v nějakém fastfoodu?

Nevzpomínám si přesně, ale určitě jsme si někdy při nákupech něco zobli v nákupním centru. Nejsem žádný fanatik, myslím, že ani nezdravé jídlo čas od času člověka nezabije. Zapamatovala jsem si větu Veroniky Žilkové z nějakého rozhovoru: lepší hamburger a pohoda než biomrkev a stres… Navíc už máme i zdravé fastfoody, stačí si vybrat.

Ptám se i proto, že vaše recepty postrádají sebemenší náznak umělosti a prefabrikátů…

Když vařím doma, tak se samozřejmě snažím vařit z přírodních surovin a nechat jim jejich přirozené vlastnosti, však tak už to dělaly naše prabáby, je to normální. Není normální nasypat do vody nějaký sáček s průmyslově připraveným jídlem, ale to neznamená, že bych chtěla polotovary zakázat zákonem. V mnoha situacích nám můžou ulehčit život. Určitě jsem ale ráda, že i moje starší děti, které dneska bydlí mimo domov na koleji, se snaží vařit normální jídla v miniaturních kolejních kuchyňkách. Posílají mi pak fotky po Skypu… Nedávno jsem dceři přes Skype radila do Londýna, jak udělat vepřo knedlo zelo.

Ano, zlatá česká klasika… S podobně poctivými jídly je ale třeba si vyhrát, tak jako to dělaly naše babičky a mámy. K tomu je ale potřeba něčeho, čeho se naší generaci dostává velmi málo. Času…

Abychom nepodléhali iluzím, i já samozřejmě často vařím rychlovky, ostatně mám je také ve všech svých kuchařkách. Ráda si vyčlením celé nedělní dopoledne na přípravu pořádného oběda. Ale to nepovažuju za oběť, většinou sedíme v kuchyni, kecáme, pouštíme si „Redhoty“, čas plyne, brambory se vaří, maso se peče a máme to všichni rádi.

Ale ve všední dny často strávím vařením půlhodinu a ta se dá najít vždycky. Stává se mi málokdy, že bych nestihla uvařit rychlovku. Když si vezmete, kolik času strávíme třeba na Facebooku nebo před telkou… Určitě se v něm dá najít i chvíle na uvaření těstovin s jižní zeleninou a tuňákem nebo něčeho rychlého na pánvi s rýží.

Podle průzkumů hodně dětí odmítá jíst zeleninu. Co vaše děti mají rády, a co naopak nemusí?

Moje děti mají bohudíky chytrý jazýček. Nikdy jsem jim nic nezakazovala, ale ony nějak intuitivně odmítají třeba příliš chemické sladkosti. Když dostanou něco, co vypadá a chutná jako strava pro kosmonauty, obvykle se toho ani nedotknou. Za to jsem ráda.

Máte dva syny a dceru. Ochraňují kluci sestru?

U nás je to tak, že nejmladší syn se narodil, když ti dva starší byli už teenageři. Nikdy mi nepřišlo, že by se David k Sáře choval nějak ochranitelsky, ona je dost temperamentní, žádnou ochranu staršího bratra asi nikdy nepotřebovala.

Myslím, že vždycky byli rovnocenní parťáci, s tím vším, co to přináší, hádali se jako koně, ale zároveň si byli a asi i vždycky budou hodně blízcí. Nejmladší synek se narodil jako takový rodinný mazlíček. Všichni nám říkali, že z něj bude rozmazlený spratek, ale je mu osm a zatím nic takového nepozoruju.

Jak se navzájem všichni tři ovlivňují a motivují?

Hodně. Myslím, že nejstarší syn nasadil mladším dost vysoko laťku třeba i z hlediska studia – ačkoli se snažíme mladším říkat, že každý má svou cestu, nějak podvědomě budou vždycky cítit, že když něco dokáže starší brácha, mají to dokázat taky. Dcera si zase dělá ze staršího bráchy legraci, že je ajťák, a snaží se v něm vyprovokovat lva salonů.

To všechno může být i docela nebezpečné, protože každé dítě je jiné, takže je jasné, že pro každé se hodí jiný životní styl. Znám ze svého okolí i přehnané případy sourozenecké konkurence, které neskončily vůbec dobře. Ale u mých dětí to naštěstí vypadá zatím jen jako pozitivní motivace, tak věřím, že u toho zůstane.

Povídáme si v době, kdy jsou venku už tropy. Kam s rodinou vyrážíte, když je venku hezky?

Často jen na zahradu nebo kolem řeky. Bydlíme v údolí Berounky a to je prostě nádhera v každém ročním období.

Co s rodinou plánujete na léto?

Letos rekonstrukci domu. Už jsme začali a v létě ji budeme dokončovat. Takže moře asi nebude, ale aspoň se na něj budeme příští rok víc těšit.

Získala jste coby trojnásobná máma nějaké to ponaučení?

Že všechno, co mě trápilo a připadalo mi naprosto strašné a neřešitelné, nakonec vyřešil čas, prostě to odplulo do minulosti. Kdybych to věděla před dvaceti lety, ušetřila bych si spoustu strachů a víc bych si všechno užívala.

Video: Nový hit: boty na podpatku pro batolata

Iveta Vítová: „Uplatňuji metodu cukru a biče, která podle mě funguje“