Království za spánek!

Nespí a nespí…a už to nemůžeme vydržet! Jsme schopni dělat totální nesmysly a také našemu sladkému děťátku ustupujeme, abychom pro sebe urvali aspoň dvě klidné hodinky.
Království za spánek!
Z nadšených rodičů je uzlíček nervů a sladké děťátko ne a ne se utišit. Po hodinách řevu v našem náručí konečně usne. My je opatrně uložíme do postýlky a celý cirkus začíná znovu. Jaké jsou příčiny dětské nespavosti, „obráceného“ nebo spíš posunutého spacího rytmu a jak z toho kolotoče vyskočit dřív, než zešílíme?
 
Nebrečí jen vaše
Miminko, které jsme si přinesli z porodnice, tráví první dobu ve zvláštním stavu, kdy přechod mezi spánkem a bděním je téměř nepozorovatelný. Jako by se ještě zotavovalo po námaze, kterou muselo vynaložit během porodu. Moc toho nepotřebuje – nakrmit, přebalit, pohoupat – a zase spí. Pak se to najednou změní. Dítě je vykoupané, syté, v teplíčku, nic mu nechybí, a přesto svým křikem burcuje celý dům. Nebojte, večerní představení se nekoná jen u vás doma. Podle doktorky Ivy Příhodové z Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN se poruchy spánku vyskytují u 20 až 30 procent dětské populace. Nespavost dítěte může mít podle jejích slov řadu různých příčin. Kromě jakési jeho odpovědi na nesprávně vytvořené spací návyky, kdy si vynucuje vaši pozornost (a co je ve vaší kompetenci a lze změnit) může být neklidné třeba i kvůli koupeli před spaním (i tady můžete zasáhnout vy a posunout koupel do odpoledních hodin). Legrace ale přestává, když je miminko neklidné kvůli různým bolestivým stavům, chronickému zánětu středního ucha či alergiím. Někdy jde o počínající atopický ekzém. „Pokud potíže s usínáním přetrvávají více než polovinu nocí v měsíci, může jít o některý z výše uvedených problémů a pak je záhodno navštívit specialistu,“ upozorňuje MUDr. Příhodová.
 
Rituály fungují!
Vraťme se k usínacím návykům. V každé rodině funguje jiný rituál – většinou zatím ten nesprávný. Někde stačí dítě mírně ponosit v náručí, pohoupat v kolíbce, někteří zoufalí rodiče vytahují večer auto a objíždějí s dítětem blok, někde používají fén nebo klopýtají s kočárkem přes železniční přejezd…vynálezů je nepřeberné množství. „Naší malé se dobře usíná v mém náručí, samozřejmě za pohybu. Je také klidnější, když ji uložím k nám do postele – vzhledem k tomu, že máme už starší děti, které navštěvují školu, je to zatím jediný způsob, jak se aspoň trochu vyspat,“ říká maminka měsíc staré holčičky Dorotky. Zvolila kompromis, který nikomu neublíží, ale je jí zároveň jasné, že časem bude muset usínací návyky trochu změnit – pokud nechtějí mít potomka v posteli ještě v jeho šesti letech. „Doporučuje se dítě už v kojeneckém věku naučit usínat samostatně, pokud je to jen trochu možné. Pokud si dítě vytvoří nějaký návyk na zvláštní okolnosti, které provázejí usínání, může mít pak problémy s usínáním při nočních probouzeních, pak během noci často pláče a k usnutí vyžaduje opět stejné podněty jako mělo večer. Takže je lépe dítě na takovéto podněty nezvykat. Je samozřejmé, že například fénování může fungovat, stejně jako houpání, kolébání nebo pohupování na míči, ale je pak potřeba se smířit s tím, že během noci bude maminka pravděpodobně vstávat a znovu fénovat, když se miminko probudí, protože si na to zvyklo,“ dodává MUDr. Příhodová.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Kudy cesta nevede?
Jak by to tedy mělo vypadat správně? „Při ideálním režimu rodič dítě ukládá do postýlky ospalé, ale bdělé – tedy ne přetažené. Chvilku s ním zůstane, přečte pohádku nebo zazpívá a pak odchází,“ říká MUDr. Příhodová. Sama ale uznává, že pro rodiče je to velmi obtížné. Záleží to na temperamentu dítěte a osobnosti rodiče, někteří rodiče vydrží nechat dítě vyplakat, dokud neusne. Vy, kteří to neunesete, zkuste k dítěti pravidelně chodit (zpočátku po 5 minutách), případně se snažte pomalu prodlužovat vzdálenost od dítěte v rámci místnosti. Je možné u něj sedět, ale nebrat je z postýlky a pak si třeba posunovat židli. V každém případě počítejte s tím, že se pár nocí nikdo z vás nevyspí – naplánujte si akci raději na víkend a starší děti odvezte k babičce. Ani snaha dítě „zaplácnout“ na noc tužší stravou nikam nevede – spíš opět roztočí spirálu špatných rituálů. Větší příjem potravy večer může spánek rušit, jak to zná skoro každý dospělý. O potřebě kojení či pití mléka během noci platí to, že od půl roku věku většinou již dítě noční stravu nepotřebuje, ale vyžaduje ji spíše ze zvyku. „Problémem se to může stát za situace, kdy se třeba roční dítě budí pětkrát a více za noc, protože chce nakojit. To již nejde o hlad, ale o návyk usínat při kojení nebo při pití z lahve, což pak může dětem spánek narušovat. Zvýšený příjem tekutin během noci pak vede i k nutnosti častějšího přebalování,“ upozorňuje MUDr. Příhodová.
 
Ve dne jen šlofíka
Některé děti jakoby si ve dne naspaly do zásoby na celou noc a večer by dokázaly zbořit zdi. Mají mírně posunuté hodiny. A dovedou nám pěkně zatopit už ve dvou, třech, čtyřech měsících. Někdy se stává u kojenců, že se často probouzejí během noci a více pak spí během dne, tendenci k tomuto částečně „převrácenému“ biorytmu mívají děti, u nichž se později vyvine hyperaktivita. Jednou z cest je v tomto případě opět postupná úprava režimu – to ale platí spíš pro starší děti, u malého kojence se mnoho dělat nedá, jedině zatnout zuby a vydržet. U staršího můžete mírně zredukovat denní spánek a čas večerního ukládání opět posunout – ale ne o moc. „Když rodiče dávají roční dítě spát v deset hodin večer, ke správnému nastavení jeho biologických hodin právě nepřispívají,“ konstatuje paní doktorka Příhodová.
 
Během prvního roku života rytmus bdění a spánku teprve vyzrává. Jak vnitřně (v tělíčku dítěte dochází v této době k fyziologickým změnám), tak zvenku. A ty vnější podněty vytváří právě rodina. Všechny děti bez rozdílu mají velmi rády pravidelné rituály. A toho byste, milí rodiče, měli umět správně využít.
 
Rady maminek, které už vědí
Mnoho novopečených rodičů má za to, že miminko by mělo vyrůstat v naprostém klidu a tichu. Není to až tak úplně pravda. Spousta maminek popisuje, že dokud bylo miminko ještě v bříšku, probouzelo se teprve, až když rodina v čele s matkou uléhala ke spánku – dokud byl kolem bříška rozruch, hovor, hudba, bylo dítě v klidu. Zkuste toho využít a neizolujte dítě po porodu od domácích zvuků. Tím samozřejmě nemyslím, abyste úderem šesté večerní vsunuli do cd přehrávače Rolling Stones a začali mixovat bramborovou kaši! Jde o tichý domácí šumot. Moudré matky také vypozorovaly, že pokud v době těhotenství nosí na krku přívěšek, který při pohybu vydává příjemný zvuk (například rolničku) a tu pak umístí do kolíbky či postýlky tak, aby občas zazvonila, dítě se „rozpomene“ na její uklidňující zvuk a lépe usne. Stejné je to s hudbou – zpívejte, hrajte, zapojte tatínka – miminka uklidňuje hluboký mužský hlas. Maminky, nezapomínejte také, že dítě má rádo vaši vůni a v prvním období ji bezpečně pozná – dejte mu do postýlky něco, co voní po vás, například šátek či pléd. Od věci není ani připomenout miminku dělohu – hodně pevně je zabalte do měkkounké teplé přikrývky. To mají naši mazlíčci rádi! Bylinky většinou příliš nepomáhají, u starších dětí můžete samozřejmě zkusit třeba meduňkový čaj nebo homeopatika – ale po poradě s lékařem. Na jiné léky má miminko opravdu čas, ty se používají jen v naprosto výjimečných případech. „Důležitý, víc než si myslíme, je ale opravdu přístup matky k dítěti a její psychická vyrovnanost, klidné zázemí, které by měla dítěti poskytovat,“ uzavírá pediatrička.
 
Text: Markéta Ostřížková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře