Vminulém čísle Betynky jsme se dozvěděli, jak se v bříšku nosí tři mimina najednou a co běhá hlavou rodičce, která čeká na tři první miminkovské výkřiky. Tentokrát jsme se maminky Jany Motlové zeptali, samozřejmě s patřičným obdivem:
Jak se dá tento trojlístek zvládnout, když matka není chobotnice a v truhle necinkají hromady zlaťáků?
Děkuji za obdiv, ale myslím, že není obdivovat co. Někdy mám pocit že v pohodě zvládám, někdy jsem úplně vyřízená. Kluci začali trpět na prdíky, špatně sami kakají, takže jim musím pomáhat rektální rourkou. Někdy se v tom kroucení a pláči střídají – hlavně v noci, takže nedávno jsem usnula až ve 4:15. Do toho nám v noci u krmení asistoval Eliáš, kterého vzbudilo čurání a odmítal jít do své postele. Byl ale rozespalý, protivný a celé nám to noční krmení narušil. Nechtěli jsme ho ale násilím nahánět do postele. Taky to nemá jednoduché, když musí spát sám v pokoji a my jsme s brášky v ložnici. Poslední dva dny navíc zápasíme u všech tří s rýmou, takže je ještě musím odsávat. Prostě veselo.
Tři a více rukou by se hodilo i maminám s jedním miminkem. Pečovatelka by se u vás asi nenudila…
Ze zákona mám na pečovatelku nárok do 4 let dětí. Já jsem této pomoci zatím nevyužila, protože si nedovedu představit v našem malém bytě (menší 2+kk, upraven jako ještě malý 3+kk) nějakou cizí osobu. Přijde mi, že je to totální narušení soukromí a navíc pečovatelka má za úkol starat se o trojčata, kdežto já potřebuji pomoc zabavit Eliáše, když kluky kojím, což mi zabere zhruba hodinu. A také pomoc vyžehlit prádlo, uvařit, poklidit apod. Jsem navíc v tomhle divná povaha. Spoustu věcí si chci u kluků udělat sama – asi proto, že jsem ta potrhlá zdravotnice – a dost by mi vadilo, kdyby to někdo nedělal podle mých představ. Asi by mi bylo i trapné si o pomoc říct a ještě bych měla pocit, že musím pečovatelce uvařit kafe, dát jí oběd atd.
Kdo vám tedy půjčuje své volné ruce, když manžel ráno odejde do práce?
Moje mamka se „obětovala“ a zůstala se mnou doma. V práci dala výpověď, je na pracáku a v práci je dohodnutá, že jí budou rok držet místo a pak se uvidí. Navrhla mi to vlastně hned, jak jsem jí řekla, že čekám trojčata. Jezdí k nám jako do práce. A to až z Lysé – dvěma vlaky a na kole. Mysleli jsme, že by jí mohl platit stát jako oficiální pečovatelku, ale na sociálce mi sdělili, že tahle varianta není možná, protože v Brandýse je fungující pečovatelská služba a v tom případě „má babička smůlu“. Paní z ministerstva nám ale napsala, že pokud by pečovatelka mamku zaměstnala, tak může docházet k nám do rodiny a být za to placená. Ani to nám zatím v Brandýse neprošlo, ale prý není ještě nic ztraceno. Zřejmě si babička bude muset udělat pečovatelský kurz. S tím ale problém nemá.
Jak k tomu všemu zvládáte Eliáše a jak on bere brášky, když se vše točí kolem nich?
Jak kdy. Elí je dost živé dítě, všechno ho zajímá, na všechno si potřebuje sáhnout, prozkoumat to, chce mi pomáhat, a tím nám většinou přidělá práci. Někdy jsem v pohodě, hlavně když jsem alespoň trochu vyspalá čili když spím 4 až 4,5 hodiny, ale když je to míň a jsem unavená, tak se neudržím a jednám tak, jak nechci – křičím. Kluky má Elíno moc rád. Nejvíc si oblíbil Alexe, asi proto, že má černé vlasy, a tak se od Jonáše a Filipa liší. Často je pusinkuje, chce je chovat, ale jen chvilinku a pak hned říká: Mami, vem si to! Občas ho ale přistihnu, že jim chce sáhnout do očí, tahá je za ruce nebo za hlavu, a to pak musím zasáhnout. Poslední dobou je ještě divočejší a moc nás neposlouchá. Nevím, zda je to tím, že jsou tu miminka nebo tím, že je v „telecích“ letech, protože tříleté děti v našem okolí se chovají dost podobně, přestože mladšího sourozence nemají. Snažím se věnovat i jemu. Když mám volněji, vytáhneme si nějakou hru. Venku tlačí kočár většinou mamka a já s Elínem se honíme, vymýšlíme zábavu.
Ráno, když tady ještě mamka není a manžel už je v práci, musím kluky obstarat sama. Do toho se většinou Elí probudí a chce sunar. Když to jde, tak jedno z trojčat počká, třeba s dudlíkem, a než si Eliáš vypije svoji dávku, tulíme se k sobě, aby se necítil odstrčený. Když pije, má totiž ve zvyku hladit mi pihu u nosu.
Dostali jste třikrát porodné, ale mateřská je stejná jako na jedno dítě. Stejné to bude u rodičovského příspěvku. Máte na trojčata našetřeno?
Porodné je pravda 39 tisíc, ale penízky se od porodu kutálejí závratnou rychlostí. Jak budeme zvládat finančně, zatím nevíme. Žádnou rezervu samozřejmě nemáme. Plen spotřebujeme asi 24 za den. Kluci jsou částečně na umělé výživě, vždy jednoho kojím z obou prsou a dva dostanou dávku umělého. Mají Beba HA, které stojí 460 Kč/900 g. Krabice jim vydrží asi na 4 dny. Bydlíme čtvrtým rokem v novém družstevním bytě, který budeme dvacet let splácet. Už teď vím, že až budou kluci potřebovat psací stoly a víc skříní, budeme se muset přestěhovat do většího. Teď ale musíme pořídit velké auto, protože do staršího pětimístného osobáku, který jsme mimochodem letos doplatili, se nevejdeme. Když jedeme do poradny, naložím dvě dětské autosedačky do našeho auta a jednu musí vzít manžel do služebáku.
Naštěstí jsme už sehnali kočár. Museli jsme ho nechat dovézt z Německa a stál spoustu peněz, ale je kvalitní, využijeme ho i jako sporťák. Ty, které byly k dostání tady, byly moc těžké nebo v černé barvě, což mi přišlo nevkusné a na léto nepraktické. Už jsem se smířila s tím, že vchodovými dveřmi do našeho paneláku kočárek pro trojčata neprojede, a tak ho musíme pokaždé rozložit, odnést do sklepa a pak zase vynést a venku složit.