Kočárek může být past

Venku je třicet nad nulou, v načančaném vozítku i padesát. Zdá se vám, že to není možné?
Kočárek může být past
Tabulky jsou jedna věc a realita druhá. K tomuto poměrně logickému závěru došla po třech měsících Veronika, dcera mé kamarádky, jinak také mamina dítěte jménem Matouš. Protože mu zpočátku chtěla dát, „co potřebuje a co mu prospívá“, strávila spoustu času nad knihami, které se věnovaly péči o drobotinu. Zkoumala doporučení a rady lékařů a do paměti si vrývala hlavně ty, které končily vykřičníkem. Jejich „musíte“, ale především „nesmíte“, jí ale drásala nervy.
„Nic nestíhám. Jiné mámy si miminka užívají, kdežto já hrozně kmitám,“ stěžovala si. Ani jsem se nedivila. Než cokoli udělala, šla si to nejprve nastudovat. Skoro jako kdyby pročítala svaté evangelium. Když jsem jí moudrou knihu vzala a šoupla do knihovny, málem ji vzal amok. Teprve po třech měsících, když viděla, že se má malý čile k světu, se konečně zklidnila.
 
„Jedno mi vrtá hlavou,“ svěřovala se při mé další návštěvě. „Od čeho má malý tu vyrážku?“ Prostý rozum napovídal, že by to mohly být potničky. Odborná publikace, kterou jsem opět vyštrachala v knihovně, podezření potvrdila. Stejně jí to nakonec nedalo a zaběhla s ním do poradny. „Asi ho moc oblékáte, paní Jandová,“ zhodnotil situaci pediatr. „Já?“ divila se. „Vždyť se naopak snažím, aby nebyl nabalený jak cibule...“ Veronika byla spíš pro spartánskou výchovu, její rodiče zase měli pocit, že miminko musí být jak ve vatičce. Když s ním šli na procházku, „chytře“ si pro ně připravili ještě jedno oblečení a čepičku. Že bylo venku třicet stupňů? „Co kdyby ho ofouklo,“ zlobili se, když se na jejich „akci“ přišlo. „Když jsme Máťu neoblékli, měl studené ručičky…“
 
„Přehřátí nedělá dítěti dobře a dráždí kůži,“ říká doktorka Lenka Smetanová. „Teplota ručiček také není spolehlivou známkou, jak na tom je, zvlášť když je má vystrčené. V hlubokém kočárku může být i padesát stupňů. Zkuste si jen představit, jak se tam dítě peče. Zdraví nebezpečné je nejen horký vzduch dýchat, ale ještě se pařit, bez šance tomu uniknout. Často se stává, že to maminkám nedochází. Samy v letních šatičkách a sandálkách, dítě „utemované“, jako kdyby se s ním chystaly na severní pól anebo bylo venku hluboko pod nulou. Za přehřátí se platí: někdy „jen“ potničkami, jindy nepříjemným zánětem kůže či dokonce zkolabováním organizmu. Pak je pochopitelně třeba co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc. Lepší ovšem je takovým situacím předcházet…“
 
Klepněte pro větší obrázekCo na to  odborník MUDr. Lenka Smetanová
 
Nejmenší děti se mohou přehřát i  v hlubokém kočárku.  V uzavřeném prostoru bývá totiž teplota mnohem vyšší než venku na svěžím vánku. Teplotu prostředí je třeba kontrolovat. Jestliže ji sami odhadnout neumíte, klidně dejte do kočárku na balkoně teploměr (ale tak, aby ho miminko nemělo v dosahu). Dítě přiměřeně oblékejte, raději do přírodních materiálů, v nichž se nezapaří. Pot dráždí kůži.  Dbejte na to, aby mělo dostatek tekutin. Pozor na opruzeniny z horka. Pokud už se na tělíčku objeví, nechte děťátko co nejčastěji rozbalené. Váš drobeček  se může přehřát i v postýlce. Třeba když ho necháte pod těžkou peřinkou nebo v klasické zavinovačce. Pozor, teplota ručiček není spolehlivou známkou, jak na tom dítě je…

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře