Doktorko, ty jsi mi to neřekla,“ volala na mě nedávno na ulici jedna z mých bývalých klientek a se slzami v očích se mi vrhla do náruče. „Neřekla jsi mi, jak těžké je vychovávat dítě, být matkou a zároveň nepřijít o zdravý rozum.“ Jana si první dítě pořídila s manželem poměrně ve zralém věku. Jí bylo 36 a jemu 40. On byl již otcem dvou dcer, a protože Jana chtěla také dítě, měli společně Josefku. Těhotenství probíhalo v klidu, porod byl v pořádku. Ale Josefka rozbila vše, na co Jana byla zvyklá – kávičky s kamarádkami, večírky, chození po obchodech, kdy se jí chtělo, atd. Vše najednou zmizelo. Kdysi kdosi řekl, že největší změnou v životě je: žádné dítě a jedno dítě. Myslím si, že to je obrovská pravda. Jak tedy na to, když vás mateřská nebaví?
1. situace
Bydlím u rodičů a oni mi do všeho mluví, ovlivňují život můj i dítěte.
Musíte bydlet u rodičů? Někdy je lepší obětovat pohodlí, uskromnit se a bydlet jinde. Pokud nelze, snažte se co nejvíce zdržovat mimo dosah rodičů, vyrážejte s dítětem ven co nejčastěji. Mateřská centra a kluby jsou dobrým cílem. Mnohým maminkám v podobné situaci se osvědčilo pověřit rodiče nějakou pravidelnou činností společnou s děckem. Dejte babičce a dědovi pocit důležitosti a nepostradatelnosti! Téměř všichni prarodiče si myslí, že by vnuky vychovávali lépe než jejich vlastní rodiče. Zřejmě už zapomněli, jaké oni sami udělali chyby ve výchově anebo si je naopak uvědomují a chtějí je napravit prostřednictvím vnuků. Je to stále se opakující příběh. Ale věřte tomu, že zkušenosti prarodičů se dají využít ve prospěch dítěte. Hlavně nemá cenu s rodiči soupeřit! To byste jen ničila sama sebe i dítě. Buďte rafinovaná a některé záležitosti jednoduše delegujte rodičům. Uvidíte, že se situace uklidní!
2. situace
Mám dítě kvůli partnerovi.
Pořídit si dítě kvůli někomu je šílené. Dítě by mělo přijít na svět, když oba rodiče chtějí a počítají se změnou v životě. Ale stává se, že žena ani po porodu není připravená být matkou, je nenaplněná a nespokojená. První věc, kterou by si měla každá máma uvědomit, je, že dítě za tuto situaci nemůže, a měla by hledat způsob, jak se lze se změnou vyrovnat. V žádném případě nedoporučuji vzdát se úplně všech aktivit, kterým jste se věnovala, i když pochopitelně nebudete moci dělat vše jako dřív. Máte-li možnost, najměte si chůvu, ale takovou, která bude mít dítě opravdu ráda. Pamatujte na to, že pro miminko není dobré, když se chůvy každý měsíc střídají. Je docela možné, že právě díky chůvě i vy najdete bližší vztah k dítěti. Tip pro vás: Vyhledejte psychoterapeuta. Není totiž vyloučeno, že máte porušený mateřský instinkt, a v takovém případě je terapeut nezbytný. Pomůže vám.
3. situace
Na dítě jste se těšila, ale bohužel mateřství vás úplně neuspokojuje.
To byl tak trochu i můj příběh. První dítě, syna, jsem porodila během studií na vysoké. A to bylo fajn. Starala jsem se o něj a zároveň se připravovala do školy. Když byl Jiřík akční, byla jsem akční s ním. Jen zamhouřil oči, už jsem se věnovala učení a věcem, které mě bavily. Snažila jsem se využít pomoci každého, kdo byl ochoten, a synka jsem „půjčovala“, jak jen to bylo možné. Neměla jsem špatné pocity. Všichni, kteří byli kolem něho, ho naučili nové věci a Jiřík byl společenské dítě. Když se narodila dcera, školu jsem už měla za sebou, a tak jsem se snažila najít si aktivity doma. Bydleli jsme na vesnici a společenský kontakt byl jaksi minimální, ale našla jsem čas na sebevzdělávání.
Čas hraje pro vás
I když jste si dítě moc přála, nezapomínejte na sebe. Možná je spousta věcí, které jste se chtěla naučit, a tak si zkuste zorganizovat život tak, abyste to mohla zvládnout. Čas se nedá koupit, ale dá se dobře nebo špatně využít. Těm šikovným poslouží pro radost, a tím pádem i pro pohodu okolí – dítěte i rodiny. Ať už se nacházíte v jakékoli z popsaných situací, věřte, že je především na vás, jaký postoj k nim zaujmete. Jen se nelitujte, sebelítost je dost strašná choroba a má dalekosáhlé důsledky.