Když si zlomí ruku nebo nohu

Přestože se děti snažíme nespustit z očí, aby si neublížily, někdy se prostě stane, že upadnou tak nešťastně, že je sádra bohužel nemine.
Když si zlomí ruku nebo nohu

Často máme pocit, že pád, který naše ratolest právě podstoupila, se rozhodně bez nějaké té zlomeniny nemůže obejít. Jenže ejhle, bude z toho sice boule, ale nakonec všechny končetiny zůstaly celé. Přesto se však někdy může stát, že opravdu ke zlomenině dojde – obzvlášť u neposedných dětí mezi druhým či třetím a pátým rokem. Je to sice velmi nepříjemné, jistě ukápne nejedna slzička (nejen pochroumanému nešťastníkovi, ale i vám, z lítosti nad ním), ale pokud se nebude jednat o zlomeninu komplikovanou (především v kloubech: loket, kolínko apod., to pak hrozí i operace), hojení by mělo probíhat celkem rychle (přibližně měsíc) a bez následků. Příroda to totiž zařídila z tohoto pohledu velmi dobře – dětské kosti nejsou ještě plně vyvinuté, obsahují mnohem více vaziva a chrupavky než kosti dospělých, a tak se v případě úrazu hojí lépe než u dospělých.

V zápalu hry se stane ledacos
Dětské zlomeniny jsou záludné především v tom, že nejsou často na první pohled patrné. Dítě spadne a v zápalu hry si třeba ani nevšimne, že se mu s rukou něco stalo, po chvíli však přijde s tím, že ho ručička nějak bolí. A vám se skutečně zdá, že nemá ten správný tvar, ale v prvním okamžiku byste třeba ani neřekli, že jde o zlomeninu. A právě v takové chvíli musíte být obezřetní... Jakmile vidíte, že je ruka či noha „ohnuta“ nepřirozeně, nehýbejte s ní – naopak ji znehybněte, byť i improvizovanou dlahou, v případě otoku chlaďte. A zavolejte lékařskou pomoc nebo dítě šetrně k lékaři dopravte.

Těžká, nebo lehká?
Z chirurgické pohotovosti, kde nejpravděpodobněji skončíte, vás pošlou na rentgen – nemělo by vás překvapit, kdyby si lékař vyžádal rovněž snímek zdravé končetiny, pro porovnání. A poté čeká vašeho dobrodruha nová etapa – se sádrou. I když jsou dnes značně oblíbené odlehčené umělohmotné „sádry“, v případě fixace dětské zlomeniny dávají lékaři jednoznačně přednost sádře tradiční – malý pacient si ji jen tak snadno nevyvlékne, a navíc lépe drží zraněnou končetinu.

Bez mámy se neobejde
První dny péče o dítě se sádrou budou zahrnovat mimo jiné i to, že se z chodivce stane najednou opět nechodivec a vy jej budete muset nosit – na záchod, ke stolu aj., a to i v případě, že bude mít zlomenou ruku. Pro malé dítě je totiž mnohem těžší vybalancovat sádru, protože její hmotnost je poměrově mnohem větší vůči dětskému tělíčku než v případě dospělého, který je samozřejmě těžší a mohutnější. Čili hlavním útočištěm se pro dítě stane pravděpodobně postýlka nebo dobře polštářky vystlaný prostor vhodný ke hrám i odpočinku. Postupem dní a následně týdnů se ale jistě váš osádrovaný drobeček otřepe a se svým dočasným omezením se natolik sžije, takže sice občas vaši pomoc potřebovat bude – obzvlášť při oblékání –, nikoliv však neustále. A pokud všechno půjde dobře, zhruba po měsíci odloží svůj sádrový krunýř na sádrovně a budete se společně věnovat rehabilitaci, která je pro uvedení zraněné končetiny opět do normálního chodu nezbytná.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře