Když se dítě při kašli dusí…

Onemocnění hrtanu je velký strašák rodičů, a to proto, že při něm může dojít k dušení dítěte, což je i pro otrlého rodiče zkušenost nepěkná.
Když se dítě při kašli dusí…
Laryngitida a epiglotitida – jaký je rozdíl v těchto dvou onemocněních? A jakou první pomoc můžete při dušení dítěti poskytnout? I na to se budu snažit odpovědět v tomto článku.

Co je laryngitida?
Laryngitida je zánětlivé onemocnění hrtanu, především oblasti pod hlasivkami. Odborně se tato oblast nazývá subglotis, proto se této laryngitidě říká subglotická. Pod hlasivkami je totiž pod sliznicí měkká pojivová tkáň, která na zánět v oblasti hrtanu reaguje významným otokem. A to je právě u dětí, které mají zatím malý průsvit hrtanu i průdušnice, nebezpečné. Oteklá oblast pod hlasivkami postupně zužuje dýchací cesty až do kritického stadia, kdy může nastat těžká dechová tíseň. Aby k tomu nedošlo, musí se včas podat léky, které dítěti rychle pomohou.
 
Laryngitida je většinou virového původu. Později se ještě může zkomplikovat i bakteriálním zánětem. Ale bakteriální infekce pak nasedá spíše ještě níže, na dolní cesty dýchací a plíce. Nedoléčená laryngitida tak může vyústit v těžký zánět plic. Subglotická laryngitida postihuje nejčastěji děti ve věku 1–5 let, je typickým onemocněním dětského předškolního věku, právě pro jejich anatomické poměry v oblasti hrtanu. Prostá akutní laryngitida (s maximem změn přímo na hlasivkách), spojená především s chrapotem a kašlem, je možná i kdykoli v dospělosti.
 
Jak to často probíhá
Známe to všichni. Večer uložíme dítě ke spánku ještě celkem v pořádku a v noci se nestačíme divit, co se děje. Dítě s počínající virózou (chřipkou), někdy již pokuckávající či s rýmou, jindy i zdánlivě zdravé, usíná večer bez větších potíží. V noci se však probudí záchvatem štěkavého kašle a dušností. Tento kašel je pro laryngitidu nejvíce typický – kdo ho jednou slyšel, pozná, že není „normální“. Někdo ho popisuje jako dunivý, někdo jako kokrhání nebo štěkání. Ale většinou každý pozná, že se nejedná o normální kašel dítěte.
 
Kašel dítě velmi vyčerpává, během chvíle při něm může dojít k výraznému zhoršení dechových funkcí dítěte. To znamená, že dítěti dělá velký problém se při kašli nadechnout, nádech je velmi slyšitelný, dítě je schvácené, vystrašené, do toho ještě často i plačtivé, může až v záchvatu kašle promodrávat. Prostě to zcela vyčerpá jak dítě, tak asistujícího rodiče. Záchvat kašle a dušnosti obvykle po několika minutách poleví, dítě je pak velmi vyčerpané, plačtivé, únavou usíná, má suchý kašel, může dál přetrvávat stridor (chrčení apod. při nádechu i během spánku). Záchvat se může kdykoli během noci opakovat.

První pomoc při záchvatu dušnosti
Preventivně je dobré, pokud má dítě počínající infekci horních cest dýchacích, na noc dobře vyvětrat, nad postýlku rozvěsit vlhké pleny, postýlku mírně u hlavy dítěte podložit, aby mělo horní polovinu těla výše, aby k záchvatu nemuselo dojít, nebo jenom v mírné formě. Pokud k záchvatu dojde, tak jako první pomoc je nejlepší otevřít na dobře oblečené dítě (nebo rychle zabalené do deky) okno, nechat dýchat chladný vzduch (subglotické laryngitidy jsou nejčastěji na podzim a v zimě, takže je venku chladno), nebo klidně nechat dítě dýchat u otevřeného mrazáku a rozvěsit do jeho blízkosti vlhké pleny.
 
Rodiče dětí, které již záchvat prodělaly, většinou dostanou od ošetřujícího pediatra domů léky (Rectodelt čípky), které mají příštímu „dušení“ zabránit. Velice přínosná jsou v tomto směru také antihistaminika, které by děti měly užívat při každém kašli. Některé maminky chtějí mít doma preventivně léky typu Rectodelt, i když dítě laryngitidu ještě neprodělalo žádnou. Pro dobrý pocit je to určitě dobré, ale při prvním záchvatu v životě dítěte určitě nejdříve volejte rychlou záchrannou službu, než něco podniknete sami. Rectodelt je při dušení až „zázračně“ účinný. Ale je to silný kortikoid a rozhodnutí o tom jej podat, by měl učinit lékař. Takže pro rodiče platí: Pokud má dítě silnější záchvat „divného kašle“, či při něm promodrává nebo se mu hůře dýchá, raději ihned jet, než pak litovat. Napoprvé vám alespoň řeknou v jakém stadiu dítě je, co máte příště sledovat. Většinou se dítě alespoň přes jednu noc hospitalizuje na pozorování.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Léčba
Lékař na příjmu již pohledem a poslechem suchého štěkavého kašle často konstatuje laryngitidu. Vždy se ještě podívá dítěti do pusy, aby vyloučil akutní epiglotitidu. Dítěti se podají kortikoidy ve formě čípku a uloží se do tzv. vlhkého stanu, což jsou v podstatě mokré pleny kolem postýlky, eventuálně se přidá nebulizace. Podávají se také uklidňující léky, antihistaminika, léky „modelující“ kašel. Někdy se dají preventivně i antibiotika, protože bakteriální superinfekce (viz výše) není ojedinělá. Dítě je většinou na noc či dvě hospitalizováno ke sledování stavu, vytvoří se mu vlhké mikroklima, podávají se inhalace.

Domácí péče
Po propuštění do domácí péče se opět rodičům doporučí zajistit dítěti především vlhké mikroklima, nechat inhalovat Vincentku, dítě dostane antihistaminika po celou dobu doléčení atd. Subglotické laryngitidy se většinou u dětí rády opakují, často z důvodu dráždění hrtanu hleny stékajícími ze zvětšené či zánětlivě změněné nosní mandle. Ambulantně se proto v klidovém stadiu ještě dovyšetří stav nosní mandle a zváží se adenotomie, po které pak už k dalším laryngitidám nemusí docházet.

Co je epiglotitida?
Epiglotitida je bakteriální zánět příklopky hrtanové. Nejčastěji se s ním setkáváme ve věku do deseti let věku dítěte, ale může k němu dojít u všech věkových skupin. Původcem epiglotitidy je bakterie Haemofilus influenzae, občas také Streptococcus haemolyticus. Takže na rozdíl od laryngitidy je to zánět bakteriální. Maximum změn není pod hlasivkami, jak je tomu u subglotické laryngitidy, ale nad nimi, na hrtanové příklopce. Infekce se do tkáně příklopky dostane nejspíš díky kombinaci „útočnosti“ daného kmene bakterií, snížení lokální imunity i možnou přítomností „vstupních ranek“, třeba od poranění sliznic jídlem a podobně. Příklopka nad hrtanem je pak zánětem velmi prosáklá a oteklá, až téměř vyplní prostor nad hrtanem, a tudíž pacient nemůže ani polykat, ani dobře dýchat.

Průběh zánětu
Klinický obraz se většinou rozvíjí pomalu během dne. Existuje i forma (Epiglotitis acutissima), která se vyvíjí během několika málo hodin bouřlivě a při nedostupnosti lékařské péče ohrožuje pacienta na životě. Ale většinou začíná jako každé jiné onemocnění horních cest dýchacích: bolestmi v krku, stoupající teplotou. Postupně nárůstá bolest při polknutí, dítě má pocit knedlíku v krku, až pomalu přestává polykat. Dítěti z pusinky kanou sliny, nemůže je pro bolest v krčku spolknout. Teplotou, bolestí a namáhavým dýcháním se vyčerpává. Dítě dýchá ztěžka a hlučně, je vidět velké úsilí při nádechu. Při pokročilé epiglotitidě má kůže až našedlou barvu. Dítě instinktivně sedí v mírném předklonu, jen tak tak se může ještě nadechnout. Nebezpečí epiglotitidy je v tom, že dítě – ještě stále dýchající – může během chvíle, kdy se otok dostane do kritického stadia, nebo ho někdo položí, přestat náhle dýchat. Aby se tak nestalo, platí základní pravidlo – dítě nemůže polknout slinu, špatně dýchá = vše jen vsedě! Tedy v žádném případě dítě nepokládat na záda, transport do nemocnice je také vsedě. Další pravidlo: pokud dítěti kanou sliny z pusinky, nemůže je polknout a hůře se mu dýchá, není na co čekat, ihned se musí jet do nemocnice. Nejlépe záchrankou za doprovodu lékaře. Jedině tak můžete dítěti pomoci. A hlavně nepanikařit. Dítě musí být v klidu, rozruch může vše jen výrazně zhoršit.

Hospitalizace
Pokud se dítě do nemocnice dostane včas při rozvíjející se epiglotitidě, kdy nehrozí ještě dušení, dostane nitrožilně antibiotika, která mu pomohou zvládnout zánět příklopky, dále léky proti teplotě a zánětu, antihistaminika, mykolytika, opět vlhký stan a pozorování. Sleduje se celkový metabolický stav dítěte, nasycení tkání kyslíkem. Pokud by hrozilo dušení dítěte, musí se dočasně dítě intubovat a opět se podávají nitrožilně antibiotika. Po splasknutí otoku se intubace odstraní a poté při dobrém celkovém stavu a zvládnutí akutního stavu může být dítě propuštěno zpět do domácí péče, většinou ještě s antibiotiky ve formě sirupu.

Závěrem povzbuzení
Doufám, že jsem vás článkem až moc nevyděsila. Ráda bych, aby jste si z něj vzali především to, že dítěti nejvíce v takových chvílích pomůžete klidem (alespoň dobře zahraným) a účelnou péčí. A že poznáte, kdy končí čas na hrdinství, a je lepší se svěřit do péče odborníků.
 
Klepněte pro větší obrázekMUDr. Maja Stříteská (30) specialistka ORL (ušní-nosní-krční), Pardubice. Momentálně je na mateřské dovolené s roční dcerou Leou.
 
 
 
 
 
Text: Maja Stříteská
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře