Když rodina žije tenisem

Sen o úspěšné tenistce znamená pro rodinu spoustu obětí...
Když rodina žije tenisem
V rodině Vrbenských se všechno točí kolem tenisu. Tatínek je tenisový trenér, maminka se o tenisové nadšence stará a děti, Anička a Míša, hrají tenis bez ustání. Bydlí v Poděbradech, kde tráví celý rok – na kurtech. Jedenáctiletá Anička je na tenis šikovná, a tak jezdí navíc jednou týdně do tréninkového střediska na pražskou Spartu. A protože i osmiletý Míša je šikula, tak tam jezdí s ní.
 
Mnozí si asi těžko představí, co všechno za tenisovými úspěchy dětí je a jaká je to od rodičů vlastně oběť. Jak vypadá váš dnešní program?
Dneska jsem po noční, dělám vychovatelku na střední škole. Tak jsem docela unavená. Ale jak domluvíme, budu chystat tašky na trénink. V jednu odjíždíme do Prahy a vracíme se v půl osmé, kdy děti musí napsat úkoly. Je náročné to všechno nějak skloubit. I pro děti je to zápřah, ale baví je to. Ve dnech, kdy mám ve škole odpolední službu, tak po ránu peru a chystám věci, a pak jsem až do večera v práci. Míša navíc chodí ještě několikrát týdně na fotbal, takže toho je opravdu dost.
 
Pomáhá vám někdo?
Babičky nám pomáhají neskutečně. Babička Maruška vaří, což je k nezaplacení. Navíc bydlí přes chodbu, takže pomáhá i s hlídáním. Jakmile jdu od osmi na noční a manžel ještě není z tréninku doma, postará se o děti. A babička Eva zase zajišťuje vozový park. Pokud jsem v práci, tak jede do Prahy autem ona a absolvuje i další cesty na tréninky. Vážíme si toho, že nám takhle pomáhají.
 
Klepněte pro větší obrázekTenis je obrovská dřina na fyzičku, ale i na psychiku. Nemá toho dcera někdy plné zuby?
Na podzim, když končila sezona, tak se mi zdálo, že z toho byla unavená. Ale pak jsem si ověřila, že díky tomu, že je odmalička zaměřená na tenis, tak bez něj nemůže být. Obě děti vyrůstaly s manželem na kurtech odmala. Sotva začaly chodit, už měly dřevěné pálky v ruce. Anička zrovna teď prodělala operaci zubů, osm dní nehrála a strašně jí to chybělo. Potěší vás, když víte, že jí to schází a že ten sport má ráda.
 
Máte toho plné zuby někdy vy?
Občas se to nahustí, že si postěžuji, to ano. Ale v podstatě se pak zase zklidním. Vím, že děláme s manželem dobře, že se dětem takhle věnujeme. Pořizovali jsme si je jako naplnění svého života. A když si děti pořizujete za tímhle účelem, tak se váš život točí kolem nich.
 
Nedávno byla Anička poprvé na turnaji ve světě…
Vyhrála tady v Čechách turnaj, a proto mohla jet do Paříže. Jela na pět dnů, sama s trenérem. Asi to k tomu patří, že se děti v pubertě osamostatní, ale bylo to pro mě těžké. Anička chce cestovat a těší se na to. Vůbec se jí nestýskalo, byla nadšená a turnaj nakonec vyhrála. Míša je zatím pravý opak, je to takový „mamánek“.
 
Začínají prázdniny. Zřejmě vás čeká „turnajový kolotoč“, kdy budete jezdit od města k městu. Najdete i pár dnů na to, abyste si zaslouženě lehla na sluníčko?
Tím, že jsme od jara do podzimu na kurtech, tak mám sluníčka víc než dost… Na turnajích vlastně sedím a dívám se, i toho „nicnedělání“ je spousta. Určitě je dobré se něčím zaměstnat – tři roky jsem si s sebou brala učení, protože jsem studovala psychoterapii. Na celé dva měsíce teď máme rozplánované turnaje, takže na to, abychom jeli k moři, nezbude čas. Volněji budeme mít až někdy v říjnu. Když jsou turnaje o víkendech, tak zpravidla jezdíme celá rodina. Ty, které jsou ve všední dny, musím absolvovat zpravidla já, protože manžel nemůže přerušit svou trenérskou práci.
 
Dá se to vůbec utáhnout finančně? Rakety, boty, oblečení, bydlení na turnajích a tak dále, to jsou všechno velké výdaje…
Je to samozřejmě náročné. Anička sice už dostane raketu nebo tašku od sportovní firmy, stejně tak na oblečení má slevu, ale i tak například sukýnka s tričkem vyjde na tisíc dvě stě korun. Tenisové boty kupujeme také často. Ale na těchto věcech se nedá šetřit, musí být kvalitní. Největší výdaje jsou samozřejmě za benzin, za vklady na turnajích. Ušetříme hodně tím, že děti trénuje odmalička manžel.
 
Moji poslední otázku berte s nadsázkou… Napadne vás někdy, že byste za pár let mohla sedět na tribuně ve Wimbledonu, kde by Anička hrála finále?
(Smích) Budu skromná. Nemusela by hrát finále, hlavně když tam bude… Známí se vždycky smějí a říkají, že až Anička bude ve Wimbledonu, tak je musíme pozvat, abychom si dali ty jejich pověstné jahody se šlehačkou… Ale teď vážně. Jeden čas jsem říkala, že jsem na děti pyšná, jak tenis umějí. Ale pak, když je „krize“, tak si říkám, že by bylo lepší, kdyby to dál hrály na téhle úrovni, a ne vrcholově. Trochu se děsím toho, co bude.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře